AVeřejné zasedání městského zastupitelstva dne 23.2. 2011
Ten den, tedy ve středu, se v městském kulturním domě dle plánu sešli zastupitelé tohoto sídla, aby projednali záležitosti, které se týkají jak jednotlivých občanů, tak celého městského společenstva. Zastupitelé, jak známo, jsou delegáty jednotlivých politických stran v rámci brodského parlamentu, a to v příslušném číselném poměru, kterážto skutečnost samozřejmě předpokládá rozmanitost prezentovaných názorů.
Ještě před započetím vlastního konání někteří z nových zastupitelů svým zrakem doslova„prohmatávali“ uskupení návštěvníků v hledišti, a to podobně, jako když ve válečných dobách světlomety protiletadlové obrany prosvětlují noční oblohu před blížícími se bombardéry. Snad tak činili v obavě z případných reakcí přítomných brodských občanů na předkládaná fakta, nálet se ale, alespoň pro dobu mého pobytu, tentokráte nekonal…
Zastupitelé s mírným zpožděním usedli na předem připravená místa, tedy sociální demokraté vlevo a naproti od triumvirátu radnice, uprostřed se usídlili lidovci, „odésáci“ a nezávislí, vpravo pak na židlích našli své pozice „topáci“ Pouze paní ředitelka knihovny mně sezením jaksi neseděla!
Svými omezenými matematickými schopnostmi jsem hned úvodem zjistil, že v sále je přítomno 22 zastupitelů místo předpokládaných 27. Škoda, jejich plný počet mohl korespondovat s počtem 27 členů Evropské Unie a já mohl srovnáváním zvažovat, kdo bude v plénu dominantním prvkem a kdo v něm naopak zaujme, analogicky jako v EU, pozici Řecka, respektive Irska.
Atmosféra jednání však byla k mému překvapení klidná, místy až ospalá, dotazy a námitky zastupitelů vůči předneseným zprávám vedení radnice byly jí většinou s přehledem a věcně zodpovídány. Že byli někteří z protagonistů událostí svým ústním projevem přece jenom o něco hlasově průbojnější jako jiní, jmenovitě pak pan exstarosta, nebylo pro mě až tak překvapivé, neboť hlasitost a kvalita projevu, jak naznačoval nedávný televizní pořad o řeči těla, jsou důležitými faktory při prosazování prezentovaných stanovisek.
V mé chorobné mysli však vznikla v průběhu diskusí další asociace, a sice s tím, co vidím den co den na ptačím krmítku. Tam rovněž platí, že ten, kdo má u ptáčků větší zobáček, tak má při získávání semínek slunečnice navrch.
Mám-li být konkrétní, krmítko u mě v zahradě ovládají, pokud jsem dobře díval, permanentně sebevědomí zvonci a k mému nemalému údiv i drobní, ale rovněž rázně se chovající čížci. Naproti tomu sýkorky musí často setrvávat ve vyčkávacím postoji až do doby, než se výše uvedení opeřenci nasytí a odletí. Já jsem však musel konstatovat, že dnes na jevišti bylo až příliš mnoho opatrných sýkorek, takže příliš živo ve sledovaném pořadu nebylo. Mohl jsem se ale mýlit. Pro úplnost musím ale dodat, že i zvonci a čížci museli někdy zaujmout obranné pozice, a to tehdy, pokud se na krmítku prosadil organizačně schopný dlask. Jeho zobák totiž budil respekt už na první pohled. Pak už nebylo moc co řešit, neboť v tu chvíli bylo zpravidla vyptáčkováno!
Stejně jsem měl ale celou dobu své přítomnosti v sále pocit, i když jsem nebyl, jak znovu podotýkám, přítomen až do konce, že zájem o „semínka“ nebyl zase až tak velký, jak jsem očekával, pouze někteří jedinci evidentně vyvíjeli větší úsilí o zob a tudíž občas mohli být i spokojeni s tím, co zájmově získali.
Celkově lze ale konstatovat naprosto seriózně, že jednání městského zastupitelstva bylo transparentní, věcné, místy zajímavé a plnilo svůj plánovaný účel.
p.s. jenom bych doporučil u světelné tabule větší rozlišení mezi variantami zelené barvy, těžko jsem se orientoval, kdo byl hlasováním pro a kdo proti předkládaným usnesením. Příliš zelené barvy škodí, myslím, že i pan prezident by se mnou pravděpodobně souhlasil.
S úctou – Jaromír Slavíček
