Vladimír Zálešák – Proměny krajiny – obrazy
Vladimír Zálešák je jedním z mála malířů, kteří se krajinomalbě věnují. Ve svých kompozicích již od osmdesátých let 20. století hledá a ctí řád v uspořádání prostoru a následně zvoleného formátu. Reálné podněty vyhodnocuje z hlediska skladebnosti a dál s nimi pracuje s intuitivní představivostí, která jej vede k více či méně symetrickému schématu s rytmickými vztahy zmnožování forem pevně hmotných (cesty, stromy, pole, architektura), i těch neuchopitelně proměnlivých (oblaka, voda). Vladimír Zálešák ve svých obrazech definuje jasný kompoziční řád, jenž dále obohacuje o zachycení vlastních dojmů, prvotních i následných prožitků. Realita není pro malíře hlavním zájmem, ale pouze počátkem tvůrčího procesu končícího u výsledného obrazu. V kompozicích využívá nejčastěji horizontálního členění, do něhož umísťuje abstrahované detaily. Ve svých dílech pracuje s podněty francouzského malíře Paula Cézanna. Postimpresionistický malíř druhé poloviny 19. století definoval problematiku barevné modulace. Nesoustředil se jen na barevné jevy v přírodě, ale chtěl také zachytit i tvar předmětů. Pomocí barevné skvrny se snažil zobrazit objem a vytvořit prostorové vztahy ve světě. Podobně jako Cézanne také Vladimír Zálešák vychází ze základních geometrických tvarů, archetypů, pomocí nichž buduje prostorové vztahy ve svých kompozicích. Pomocí „modulace“ barvy a barevného kontrastu tvoří prostor v obraze.
