…ono už to tak někdy v životě bývá,že nedopovíte načatou větu, a později se k ní už nikdy nevrátíte.
Seděl jsem s Pavlem Mentzlem u piva , jak už jsme tak ve středu sedávali, v kruhu řady příznivců hospodských řečí, a probírali vše možné.Přišel pozdě,tak dostal jen dvě malé slivovice na přivítanou. No hold- už nebylo toho dobrého truňku, a uznejte,že aj Jura Ličmanůj toho zase nemá po kýbloch.
Na programu byla politika,folklor,poměry v Brodě,co nás rozčiluje a co těší,zprávy z bojiště a jeden moment i erotika,to když přinesla hezká servírka spolusedícím pivo.No chlapi….. .
Naše řeči nebyly vůbec nudné, a dovedli jsme se zhádat i o rozumné.Jestli se Kaunic píše s “o”,nebo s “a”,kdo že navrhl na budově nové hudebky ten “kurník” na střeše,protože v Brodě už snad není přestavěného baráku bez této,rádoby ozdoby,nebo jakéhosi pseudoarchitektonického prvku novodobí.Právě toto nesl zejména Pavel, velmi těžce.A mám za to, že nebyl daleko od pravdy.Byly to řeči nevázané,přímé, s respektem k názorům všech zúčastněných stolových žvanilů.Bylo to,to pravé – hospodské tlachání,které je potřeba k tříbení názorů a myšlenek. Já měl smůlu. Musel jsem odejít dříve,měl jsem programovou radu s Oldšaváky a slíbil jsem jim pomoc.Docela jsem spěchal, a jak jsem řekl na začátku,nestačil jsem právě Pavlovi doříci tu druhou polovinu věty.Pokřikoval za mnou, že si to dopovíme druhý den na Patriotech, že tam musíme říci to a ono .
Bohužel tu větu, už Pavlovi nikdy nedořeknu.Mrzí mně to,ale je to nenávratné.
Na Patriotech, zela jeho židle prázdnotou.
Tak tedy promiň Pavle.
– oko –
…ono už to tak někdy v životě bývá,že nedopovíte načatou větu, a později se k ní už nikdy nevrátíte.
Seděl jsem s Pavlem Mentzlem u piva , jak už jsme tak ve středu sedávali, v kruhu řady příznivců hospodských řečí, a probírali vše možné.Přišel pozdě,tak dostal jen dvě malé slivovice na přivítanou. No hold- už nebylo toho dobrého truňku, a uznejte,že aj Jura Ličmanůj toho zase nemá po kýbloch.
Na programu byla politika,folklor,poměry v Brodě,co nás rozčiluje a co těší,zprávy z bojiště a jeden moment i erotika,to když přinesla hezká servírka spolusedícím pivo.No chlapi….. .
Naše řeči nebyly vůbec nudné, a dovedli jsme se zhádat i o rozumné.Jestli se Kaunic píše s “o”,nebo s “a”,kdo že navrhl na budově nové hudebky ten “kurník” na střeše,protože v Brodě už snad není přestavěného baráku bez této,rádoby ozdoby,nebo jakéhosi pseudoarchitektonického prvku novodobí.Právě toto nesl zejména Pavel, velmi těžce.A mám za to, že nebyl daleko od pravdy.Byly to řeči nevázané,přímé, s respektem k názorům všech zúčastněných stolových žvanilů.Bylo to,to pravé – hospodské tlachání,které je potřeba k tříbení názorů a myšlenek. Já měl smůlu. Musel jsem odejít dříve,měl jsem programovou radu s Oldšaváky a slíbil jsem jim pomoc.Docela jsem spěchal, a jak jsem řekl na začátku,nestačil jsem právě Pavlovi doříci tu druhou polovinu věty.Pokřikoval za mnou, že si to dopovíme druhý den na Patriotech, že tam musíme říci to a ono .
Bohužel tu větu, už Pavlovi nikdy nedořeknu.Mrzí mně to,ale je to nenávratné.
Na Patriotech, zela jeho židle prázdnotou.
Tak tedy promiň Pavle.
– oko –