A támhle je vpředu u jeviště volný stůl s mužem v mém věku. A s se sklenicí piva. „Mohu si přisednout?“ Pokyn hlavou s mezinárodním významem byl jednoznačný. Tak jsme dva, přímo pod pódiem.kolem nás stolky, židle, pomalu se plnící klub s názvem ClubBandR, v Uherském Brodě.Je neděle 17.6 2012 a čekáme na muzikanty z Cellula Jazz New York. A hlavně čekáme, kdy se objeví Laco Déczi. Neskutečná postava československého jazzu, nyní bytem New York, ale koncertující každý rok v Česku a na Slovensku. Támhle jde. Můj spolustolovník natahuje ruce a vítá se s ním, jako starý známý. Laco, říkejme mu tak důvěrně, neboť on hned každému tyká, si přisedá ke stolu. „Zdá se, že moc lidí nepříjde, ještě počkáme,“ utrousí Laco a pozoruje,zda nějaký jeho muzikant nejde. Nejde. Zatím je tady sám. „Ty bys i dnes vyprodal Lucernu, Laco, co říkáš,“ diskutuje náš muž z Prahy.“Lucernu ne, tam je dva tisíce lidí, ale Lucerna Bar jo, to si myslím, že na to ještě mám. Víš, dnes nocujeme tady ,“ pokračuje Laco, zítra hrajeme v Nitře. Telefonoval jsem s pořadatelem a hlásil mi, že 150 míst je vyprodaných, plný sál. To jsem nečekal. Na Slovensku je to s návštěvností problém. “ A kde máš syna?“ pokračuje ve vyptávání muž, námý Laca. „Ani nevím, asi chrápe ještě na hotelu.“ „Tak začnete bez něho, lidi už jsou netrpěliví.“ „To nemyslíš vážně, že? Vajco přijde. Je to profík. A znáš mého nového varhaníka? Tam v tom slaměném klobouku. To je klasa. Bryan, come here!“ Bryan přisedá ke stolu. „Znáš časopis Downbeat? Tak v něm Bryana vyhodnotili jako číslo 2 v celých USA. A ještě mám kytaristu, Michala Krásného. Taky nového, ale tos neslyšel. Studoval Ježkovu konzervatoř v Praze a vyhodili ho. Prý pro nedostatek talentu. Uslyšíš sám. Je neskutečný.“ „To je ten, co ho objevil Vajco?“ zapojuji se do hovoru. „Jo, to je on, budete zírat. Teď jde na pódium, tam.“ „A co koncerty v N.Y?“ neúnavně zpvídá Laca Pražák. „No,někdy každý den nějaký kšeft, ale potom 10 dní nic. Tak už to chodí.“ „A vy jste který ročník?“ ptám se zase já. „1940“ „Já 1945 a pamatuji na jazzovém festivalu v Praze, rok 1965, jaks jste hrál s Krautgarnerem. Mám pravdu?“ „Krautgartner byl neskutečný,neuvěřitelný,tam jsem se naučil nejvíc.“ „Taky jste v N.Y spával v metru, když nebylo na činži. A co zdraví dnes?“ ,Víš, začátky jsou všude těžké a v N.Y. zvlášť. Dnes tady hraji každý den,po každé na jiném místě,80-90 koncertů v řadě. A zdraví si nestěžuje.“ „Toho Japonce na kytaru, tohos prodal?“ vede svou soused u stolu. „Hele kluci, my už musíme začít, Vajco, syn, je už tady. Neříkal jsem to, že je profík?“ Vylezl na pódium, Vajco vyťukal čtyři doby a začali. Před přestávkou Laco bere mikrofon a nabízí svá CD, DVD.
„Přátelé, komu se nehodí nebo nelíbí naše CD, tak pro ty mám tuto zprávu. Vzadu v zásobě máme dostatek gumy do kalhot. Různé druhy.Všichni si přijdou na své.“ Ano, takový je, takový byl,svůj,trumpetista,světák jménem Laco Déczi.
Uherský Brod 18.6.2012 Jan Kment
