Tvoříš abstraktní obrazy. Proč?
Obrazy jsou sebevyjádřením někoho, kdo chce něco říct, něco dělat. Po patnácti letech hledání jsem se dopracoval k abstrakci, není to náhoda. Směřoval jsem k tomu nevědomky od počátku. Proč jsem ale vždycky měl potřebu něco malovat, to nevím.
Proces tvé tvorby je extrémně náročný až asketický. Vnímáš tvorbu jako svého druhu meditaci?
Práci nechápu jako trest, proto mi nepřipadá zase tak těžká, i když u velkých formátů to opravdu není zábavné – ale to mi nevadí, nechápu výtvarné umění jako „zábavu“. Například u nanášení struktury si někdy přemýšlím až do „prázdna“, a to něco jako meditace je. Když se pořádně nainstaluje výstava, přístup k věcem, pak to, jak byly udělané, jak se k nim přistupovalo, vyzařuje, je cítit…
Co pro tebe představuje design a jak dalece tě ovlivnilo studium?
Ovlivnilo, nemohlo neovlivnit. Umění a design jsou ale dvě naprosto odlišné disciplíny, s rozdílným přístupem ve všech směrech.
Jakou zkušenost v tobě zanechala práce modeléra pro německou automobilku? V rovině tvůrčí i lidské?
Dnes si uvědomuju, že mě to ovlivnilo ve všech směrech. Pomohlo mi to postupně se vymanit z malosti regionu – trvalo mi to ale roky. Zjednodušeně bych svou zkušenost shrnul do hesla – práce nemá smysl, jen dobrá práce. To by bylo nadlouho…
Máš nádherný ateliér, kolik sil tě stálo jej vybudovat?
Několik let postupných příprav, potom pět měsíců práce na plný úvazek a mnohem víc měsíců vydělávání na rekonstrukci úplně zdevastovaného prostoru. Už se pomalu chystám na druhé kolo, ale ateliér není cílem.
Tvé webové stránky jsou propracované a představují jakousi virtuální galerii. Jaký máš vztah k médiím? Co třeba Facebook? Jsou podstatná pro tvou tvorbu či její prezentaci?
Všeobecně média ovlivňují každého, i toho, kdo nemá počítač, nečte noviny, nedívá se na televizi. Většina má informace právě z médií, menšina pak od většiny…, takže je to všeprostupující síla, která formuje úplně všechno, včetně soukromého života. To je realita, je hloupost chtít z ní úplně utéct, není kam. Na druhou stranu mnozí umělci už rezignovali na kvalitu práce a soustřeďují se jen na mediální prezentaci, a to je samozřejmě špatně. Když už mám stránky, chci je mít co nejlepší, ale podstatné jsou samotné obrazy, ne jejich reprodukce. Odfláknutá práce nemá smysl, takže i ty reprodukce by měly být co nejkvalitnější… Je například smutné, když některé kulturní instituce mají stránky, které nemůžete v cizině nikomu ukázat… Většina názorů těch starších na Facebook a podobně vychází z neznalosti, internet obecně je naprosto geniální záležitost, ale obraz nenamaluje.
Žiješ na okraji kulturního dění. Žádný Berlín, Praha, či třeba Brno. Proč žiješ na Slovácku a jaká pozitiva i negativa takový život pro umělce nese?
Jsem tady doma ve všech významech toho slova, ale musím přiznat, že jsou chvíle, kdy bych se odtud nejraději odstěhoval. Jedno je ale jisté, není pravda, že se dá něco pořádného dělat jen na těch největších „hřištích“ – to je jen propaganda těch, kteří na nich už jsou a brání tak jen svá privilegia. Smutným faktem je i to, že spousta talentovaných lidí v „regionech“ se uzavře do sebe, v sebeobraně pod vlivem malosti okolí, a v této ulitě časem „zakrní“. Bez otevřenosti není šance dlouhodobě něco pořádného dělat – to není automatické nekritické přijímání všeho, co přichází. Dnešní, s minulostí nesrovnatelná informovanost určitě pomáhá, ale každý mladý člověk by měl na chvíli odejít, aby se mohl vrátit bez komplexů.
Jak se díváš na naši „polistopadovou“ společnost, zajímá tě veřejné dění? Jaký máš vztah k mladým lidem, nastupující generaci umělců?
Pro mne je stejná hloupost kult mládí jako stáří, ani jedno není žádná zásluha. Zkušenost ani mládí samo o sobě nic nezaručuje, ani v umění, ani v politice. Jediné důležité jsou reálné schopnosti – ne představy o schopnostech. Naše společnost je přesně taková, jací jsou lidé v ní. Mám v tomto směru nepopulární názory. Samozřejmě velká korupce a politika jsou problém a potřebuje to změnu, ale ještě větší problém je každodenní jednání nás všech, z kterého se všechno odvíjí. Proč jsou nové stavby často zfušované, proč se šidí kde co, proč si tolik lidí myslí, že oni mají právo kritizovat, ale sami odfláknou, co se dá, včetně některých studentů například nebo některých seniorů, kteří neumí ani odpovědět na pozdrav… Nekonečné nadávání na poměry s pocitem ublíženosti je to nejhorší, kam se může nechat člověk vmanipulovat – sám se stává součástí blbosti, na kterou nadává.
Michale, co je pro tvou tvorbu a život podstatné? Čím a kým se rád obklopuješ?
Snažím se trochu sladit to, co dělám, se svými názory. Chci někam jít, nezapadnout do přitroublého sebeuspokojení ani sebelítosti. Snažím se opravdu obklopit tím, co mám rád – možná se to zdá banální, ale spousta lidí se nechá dotlačit tam, kde nikdy být nechtěli…
