Neobyčejně milé pohlazení po duši
Nejen chlebem živ je člověk.
Tolikrát omílané a používané rčení se vrací člověku vždycky, když chce říci, že k plnému životu nestačí jen jíst a pít, občas zakoupit užitný předmět a dívat se na televizi.
Kromě materiálního rozměru, patří k lidskému životu i dimenze duchovní. Dobře se to mluví, věty plynou jako fráze; máte pravdu, pokud bych zůstal jen u těchto obecných pravd, zařadil bych se mezi ty, zmiňované již výše.
Samozřejmě u nich nezůstanu, to bychom si mohli zrovna otevřít encyklopedický slovník, vyhledat hesla a tím by to skončilo.
Pojďte vy, všichni, kteří mi rozumíte, cítíte, že duchovno se neměří na metry ani neváží na kila, pojďte se mnou. Zavedu vás na místo, kam pak už trefíte sami a pak ještě jednou a ještě, a nikdy nebudete sami, i když sami sem vejdete.
Na místě, kde byste to nikdy nehledali, v samotném středu Uh.Brodu, v nejužší možné uličce, silně romantické, v objetí středověkých zdí, se náhle objevilo místo, kam zajdou běžní návštěvníci, ale hlavně milovníci nekouření, příznivci umělecké atmosféry, o jaké čítali jen v literatuře, obdivovatelé malířů, grafiků, obecně výtvarného a literárního umění.
Znalci odpustí přirovnání, ale s trochou nadsázky lze říci, že Řím má svou uměleckou kavárnu pod Španělskými schody EL Grecco, Praha se pyšní bohémskou kavárnou Slavia a Uh.Brod si připíše umělecké body za právě otevřenou kavárnu Café Club.
V době, kdy každá kavárna se pyšní přídomkem internetová, kdy bez hracích terminálů a hracích automatů není tak zvaně in, tak posezení v objetí Johna Lennona, Satinského a Lasici, Olympicu či Louise Armstronga, kteří na vás ze zdí neustále pokukují, působí jako balzám na duši.
Navíc si připadáte jak v galerii, neboť originály obrazů umělců moravskoslovenského pomezí dotvářejí vyjímečnou atmosféru, která umožňuje vnímat onen duchovní rozměr lidského života, ale na druhé straně nevtíravě inspiruje umělecky laděné návštěvníky k tvůrčí činnosti.
Jistě, mnozí mohou namítnout, že se jedná o kavárničku pro generaci třetího věku, je to věc názoru; letmý pohled na náhodné návštěvníky jim však nedává za pravdu.
Kromě zmiňovaných výstav se připravuje i autorské čtení textů těch, kteří v sobě objevili literárně umělecké sklony.
Kdysi jsem spočítal počet kaváren, vináren, pubů, klubů či jak se dnes ona místa jmenují, v Uh.Brodě na sedmdesátdva. Dneškem opravujeme jejich počet na sedmdesáttři.
Kdysi generál de Gaulle, prezident Francie, prohlásil okřídlenou větu: „Je těžké vládnout zemi, která má 250 druhů sýrů.“
-2-
Co myslíte? Je těžké se orientovat v tomto městě mezi tolika kavárnami, vinárnami, pizzeriemi či kluby?
Pro někoho možná těžké to je, pro jiného ne.
Kdo chce však opravdu pohladit po duši, ten tuto uměleckou kavárnu vždycky najde.
Nejen platí, že všechny cesty vedou do Říma.
Teď už víte i vy, kam vedou v Uh.Brodě.
Jan Kment
Červenec 2010
Uherský Brod
