J.Slavíček vložil své dojmy z otevření dopravního terminálu do následujícího textu
V první den dubna se otevíraný uherskobrodský dopravní terminál oděl do slavnostního hávu.Kam se jenom lidské oko podívalo, tam bylo možné obdivovat znovuzrozenou krásu nádražní budovy a jejího okolí.V prostoru se pohybovaly stovky lidí, kterým byl organizátory slavnosti nabídnut poutavý hudební program.Malí si zase přišli na své jízdou na miniatuře vláčku v prostoru autobusového nádraží.Bylo možné prohlédnout si i sbírku historických fotografií nádraží a porovnat je s jeho současným stavem.A ten zasluhuje mimořádně velké uznání.Exteriér i interiéry nádražní budovy jsou zdařilým skloubením nově vzniklého moderního pojetí stavby s původní architektonickou koncepcí. V první fázi slavnostního otevření terminálu jsme však především netrpělivě vyhlíželi historickou parní lokomotivu, jejíž příjezd byl už delší dobu místním rozhlasem i tiskem avizován. Mnozí z nás vystoupali za tím účelem na přechodovou lávku, abychom z ní měli pokud možno co největší rozhled.Vyjímali jsme z pouzder fotoaparáty, případně kamery, a upírali své oči k západu s nadějí, že co nevidět spatříme charakteristický sloup kouře, linoucí se z komínu parní lokomotivy.
A co se mělo stát, to se také s blížící se patnáctou hodinou i stalo. Směrem od Havřic se našim zrakům začal zjevovat dýmající železný oř.Zprvu dával o sobě vědět svou velikostí nepatrně, posléze více a více.Pozvolna se blížil k prvnímu nástupišti, na kterém se už tísnily davy zvědavců, stejně jako na přechodové lávce.S důstojností sobě vlastní lokomotiva zvolna zastavila.Zhluboka oddechovala jako běžec na dlouhé trati.Asi i ona „pozorovala“ dění kolem sebe, vnímala blesky fotoaparátů, snad i slyšela dotazy dětí: „Tati, co to je? Takový vlak jsem ještě neviděl.“A tatínek s úsměvem patrně odpověděl:„To je přece parní lkomotiva. Ta naším městem projížděla za mého mládí.“Na lokomotivě bylo co pozorovat. Mnohé přihlížející upoutal nejenom její celkový vzhled, ale i kola, parní píšťala, ojnice, samozřejmě pak kotel s pístem a nezbytným komínem.A co by byla lokomotiva bez budky strojvedoucího, že ano?Po obhlédnutí parního vlaku se lidé začali přesouvat do přednádražního prostoru ke sledování slavnostního ceremoniálu, kterého se účastnili nejen významné osobností regionu, ale i zástupci ministerstva dopravy a životního prostředí. Svou vzácnou přítomností poctil naše město i švýcarský velvyslanec, neboť vytvoření tohoto působivého dopravního uzlu by nebylo tak snadné bez dotačního přispění z Programu Švýcarsko – české spolupráce.Úvodního slova se ujali pozvaní hosté.Ve svých projevech se zaměřili na historii budování tohoto významného díla a jeho zasazení do rámce našeho města, rovněž tak na ocenění práce těch, kteří toto dílo zdárně dovedli do své konečné podoby.Následně pak došlo i na tradiční přestřihování pásky a odhalení plastiky od Ondřeje Olivy, příjemným zpestřením celého odpoledne byla i přítomnost členů místního divadelního kroužku v dobových kostýmech. Já, stejně jako mnozí další, se však navrátil znovu k parnímu vlaku, neboť jsem si před několik dny zakoupil do něj jízdenku.Organizátory atrakce byla totiž majitelům jízdenek přislíbena jízda do Újezdce u Luhačovic a zpátky.Po krátkém zaváhání jsem nastoupil do jednoho ze tří vozů za lokomotivou.Ve voze však nebylo k hnutí. Byla tam doslova hlava na hlavě, hlavně pak rodičů s dětmi.Vidět proud žhavých jisker tryskajících z komínu za bílého dne nebylo možné, ale i tak bylo co prožívat za dobu jízdy.Stovky mávajících rukou doprovázely již náš odjezd z brodského nádraží. Další lidé nám kynuli z mezí i polností při celé, zhruba pětiminutové projížďce do Újezdce.Tam jsem vystoupil, abych si dýmající krasavici vyfotil i z jiného úhlu pohledu.Po návratu do vlaku jsem se už do dobově stylového kupé nedostal.Musel jsem zůstat stát na venkovní plošince, takže jsem si při zpáteční jízdě k uherskobrodskému nádraží užil kouře až až.A opět nás sledovali po celé trase četní diváci, téměř všichni s fotoaparáty a kamerami v rukou. Co říct závěrem? Asi citovat poslední slova jednoho z řečníků: „Ať je toto pohledné nádraží místem šťastných návratů a milých setkání!“Lze s ním jenom souhlasit a navíc co dodat?Uherskobrodské nádraží patří a jistě bude patřit svým současným vzhledem i významem k těm nejkrásnějším v naší zemi.
Foto:Jan Kment
1.4.2016
