Uherskému Brodu!
tu v kraji pod hřebeny Bílých Karpat,
město královské svahem se rozkládá,
město, jehož věhlas dotýká se hvězd,
co ran osudů však, ono muselo snést
král Přemysl Otakar II. práva mu založil
a tím se o jeho mocný rozmach zasloužil
byť ne vždy se věky dařilo v konání jemu, leč znovu se pozvedlo k rozkvětu svému
stálo pak u zrodu Komenského myšlenek, významem jich zažehlo učenosti plamínek,
uličky města pamatují dějin pradávných, však i časů útrap, krutých vřav válečných
když dávnem hrozili nepřátele městu mukou,
tu vzali naši měšťané meče do svých rukou,
stali se obránci pevných hradeb chrabrými,
platili nejednou krví, však i životy cennými
ať vzkvétá Uherský Brod v půvab krasavice,
nechť sluneční paprsky obdařují jeho líce,
každý Broďan měl by jeho vlastencem být,
za jeho pověstí pevně stát a neváhat se bít !
když z vrchů pohled na město nám dán,
uvidí démantů našeho sídla plný lán,
zvony majestátných brodských kostelů,
pějí ladnou píseň přec nebeských andělů
zasazeno je do krajiny přírodních krás,
kol zeleně lesů, vonných luk a polí pás,
byť jím často procházely nemalé strasti,
je drahokamem v náhrdelníku naší vlasti
jeho náměstí královské koruny perlami, ulice staly se zářivými jejími stužkami,
nejcennější jsou však lidé, kteří zde žijí,
a jejich srdce, která pro toto město bijí
Jaromír Slavíček
