I dáno občanům našeho krásného města letáky i městský rozhlasem na vědomí, že se bude ve středečním odpoledni v zasedací místnosti č. 4 řešit problematika dopravního provozu ve vybraných částech města.Asi bych stylizačně volil jiný název dané akce, ale to nebylo to nejdůležitější.Projednávaný sektor města se částečně týkal i mě, takže nebyl důvod se avizované akce nezúčastnit. Když jsem vešel do zasedačky, byl jsem překvapen bohatou účastí přítomných občanů, na veřejných jednáních zastupitelstva mně na jejich součet obyčejně stačí prsty rukou.Snad celá stovka informací chtivých byla usazena na židlích, další se trousili.Proti nim zasedl šik brodských radních a vedoucích jednotlivých odborů.Úvodního slova se ujal pan magistr Pavel Chramosta. Seznámil nás podrobněji s programem nastávajícího jednání, aby následně předal slovo prvnímu z odborníků Ing. R. Vráblíkovi.Já však v tu dobu upíral zrak na světelnou tabuli, kde byla písmem vytyčena pravidla kolokvia. Abych pravdu řekl, docela se mně líbila.Byli jsme v několika bodech písemnou formou požádáni, abychom své diskuzní příspěvky omezili na 3 minuty, neskákali tomu kdo hovoří do řeči, nezvyšovali hlas, prostě, abychom se chovali, jak se slušía patří na brodského občana.Říkal jsem si v duchu v tu chvíli, škoda, že se těmito pravidly neřídí i poslanecká sněmovna.Pak už se sálkem s gotickou klenbou nesly panem inženýrem prezentované podrobné informaceo řešení dopravní situace na ulici Svatopluka Čecha.Po seznámení s detailními záměry města ohledně tohoto problému jsme byli popocházejícím moderátorem panem magistrem Chramostou vyzváni k diskuzním příspěvkům.Na jeho výzvu se mezi naslouchajícími bleskově zvedlo několik rukou, jejichž majitelé žádali k problematice podrobnější vysvětlení.Titíž po dodání sobě odvahy vznesli i první kritické připomínky.Radnice se bránila docela věrohodnými argumenty, nicméně i tak hlučnost diskuze nabírala na obrátkách, skákání do řeči nebylo až tak výjimečné.Nechci se zabývat jednotlivostmi, ostatně místy jsem ztrácel i já orientaci, a sice kdo má co na mysli v souvislosti s parkovacími místy a v jakém rozsahu.Chtělo to svými myšlenkami a abstrakcí se přenést do prostor konkrétní ulice. Příspěvků přibývalo, prostorem „soudního dvora“ se čím dál tím více vznášelo slovo rezidenti.Tento pojem se užívá hlavně v souvislosti s agenty cizí rozvědky.Záhy mně došlo, že se v našem případě rezidenty myslí ti, kterým jejich „miláček“ stojí před domem a nehodlá ze svého místa jen tak přenechat místo jinému.V dalším průběhu diskuzí se pochopitelně řešila i rychlost aut, v jeden okamžik dokonce i výška retardérů.Ale to už další ulice netrpělivě čekala na projednávání svých problémů. Tentokrát o patro níž položená ulice Jana Švermy.A jak jinak, opět se řešilo na ní parkování.Novinkou byla účast zeleně v daném řízení. Asi dost trpěla v představě, že by měla ustoupit parkujícím automobilům.Ocenil jsem proto v této souvislosti nekompromisní slova vedoucího odboru životního prostředí Ing. J. Vozára, který v jednu chvíli pravil:„Není cesty zpátky, za námi je veřejná zeleň“.Diskuzních příspěvků byla i nadále celá řada.Po projednání těchto dvou „parkujících“ kauz téměř polovina přítomných občanů odešla a zůstali jenom ti, kteří byli zvědavi na „usměrňování“ radnicí vybraných ulic.Jsem docela příznivcem těchto úprav, protože v některých lokalitách byl a je obousměrný provoz zcela nepřijatelný.Šlo o to, které ulice budou jednosměrné, a které si provozu aut i nadále užijí.Držel jsem hlavně palce své ulici Na Výsluní, ta nakonec i vyhrála, ona přece jenom je košile bližší kabátu.Fandil jsem ale i ostatním vozovkám.V souboji aut a chodců je třeba být na straně slabších, tedy chodců. O těch ale moc ten den řeč nebyla.Třeba příště.Dnes je už tolik parkujících aut, že mně svým řazením na okrajích ulic připomínají živé ploty kolem usedlostí na anglickém venkově.Ale abych se dostal k meritu věci, kdo měl pravdu, navrhovatelé změn, nebo ti, co vznášeli připomínky?Nevidím v tom problém.Určitě pomůže citát Nielse Bohra – dánského fyzika, nositele Nobelovy ceny. Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory naprosto absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda.
Jaromír Slavíček
