Bitva v Bílých Karpatech
Ano, odehrávala se v posledních dubnových dnech roku 1945 mezi Stráním a Korytnou na rozsáhlých loukách tam se vyskytujících.A byla neobyčejně krvavá.Pamětníci ve Strání, Korytné i Horním Němčí by mohli vyprávět.Po několikadenní stabilizaci frontové linie ve Strání se ruská i rumunská vojska dala do pohybu, aby zdolala poslední přírodní překážku na cestě do nitra Moravy.Do cesty se jim na strmých svazích postavila bránící se německá vojska.Ta se v kopcích důkladně opevnila, a tak nastala řež s mnoha obětmi na obou stranách. Ještě v současnosti se na katastrech přilehlých obcí nacházejí rezavějící pozůstatky munice, ba i kosterní torsa padlých.Proč uvádím tato fakta?No proto, že čas od času se v těchto místech připomínkově odehrávají tehdejší děje. A to v autentickém provedení mnoha historicko- vojenských spolků.Bylo tomu tak i tuto sobotu.Už jenom příjezd bojových kolon k místu střetnutí vyvolával neskrývaný zájem stovek, ba tisíců diváků.Když se tato technika utábořila na korytňanských loukách, bylo se, věru, na co dívat. Ty dobové uniformy obou válčících stran, ta bojová technika včetně současné.Zejména mladí lidé hleděli na vše jejich zraku představované s neskrývaným obdivem.Po prohlídce zbrojního arzenálu se po sobotním poledni schylovalo k imitaci bojového střetnutí.Jeho ouverturou byl přelet dvou Jas – 39 Gripenů z čáslavské letecké základny.Ty o sobě daly vědět úděsným hřmotem. V mžiku se v tu chvíli zaklonily hlavy diváků k jejich siluetám, ale mnohdy s dlaněmi na uších.Byli jsme svědky tří průletů a pak odletu těchto ocelových ptáků směrem k domovskému letišti. Na rozložité louce mezitím bojovníci obou stran zaujímali pozice.Na první pohled bylo zřejmé, že Němci v tradiční své výstroji jsou na obranu dobře připraveni, ať už výhodnými pozicemi anebo zbrojním arsenálem.Svědčila o tom jejich pečlivě větvemi zamaskovaná kulometná hnízda, ale i protitankové dělo. V záloze pak měli k dispozici i polopásová obrněná vozidla, štábní vozidla či motocykly. Proti takto vyzbrojenému protivníkovi to měli rudoarmějci a vojáci Královské rumunské armády těžké.Nejprve provedli průzkum bojem, po jehož skončení a vyhodnocení zahájili hlavní útok.Postupovali v přískocích, drželi však linii rojnice. Ze všech stran se ozývaly výstřely z automatů a pušek, kulomety rozsévaly smrt, sílily exploze. Mezitím se na obloze rozpoutal vzdušný souboj, který sváděly ruské stíhačky typu Lavočkin s Messerschmittem Bf 109.Byli jsme svědky složitých a odvážných manévrů letců, především snahy každého z nich dostat se svým strojem k zádi protivníka a sestřelit jej.Jednomu ruskému stroji se to podařilo, stodevítka byla podle kouře za ní zasažena a šla k zemi.V pozemním boji se Rusům při útoku dostalo dělostřelecké podpory od Studeného vrchu, navíc vyslali do boje obávaný tank T 34.Ten se dal s charakteristickým skřípotem svých pásů do pohybu, přičemž jeho vystřely nenechaly na sebe dlouho čekat.Válečná vřava gradovala, všude bylo plno rachotu a dýmu. Bylo vidět útočící i bránicí se vojáky, padající těla, dalo se tušit sténání raněných.Po dosažení poslední obranné linie Němců nastal boj proti muži. Nebylo slitování na obou stranách, krev sytila probouzející se jarní zem.Do zajetí se nebralo, neboť zdvižených rukou vidět nebylo. Bylo zřejmé, že německá obrana je definitivně prolomena.Po zlomení odporu Wehrmachtu se „fronta“ hnula stráněmi dolů směrem ke Korytné, Nivnici a posléze i Uherskému Brodu.Ano, asi takto to vypadalo v těch pohnutých dubnových dnech na konci války v místech, kde již stejně jako tuto sobotu rozkvétaly stromy a vstavače se hotovily ukázat slunci svoji tvář.Obraz sobotní bitvy byl více jak autentický.Otočil jsem se a kráčel mezi mnoha tisíci přihlížejících diváků se skloněnou hlavou směrem k Velké Javořině.Pln dojmů, ale též s myšlenkou jednoho významného muže.Ta zní:„Lidstvo musí války ukončit, jinak války ukončí lidstvo.“
„Kéž by tedy takové imitace bitvy byly do budoucna jenom a jenom divadlem!“
Je to v zájmu nás všech!
