Brodská zákoutí
Ano, většina místních občanů a hlavně návštěvníků Uherského Brodu vyhledává v našem krásném městě především historické památky, obchody a místa různých zábav. Ale jsou i takoví, kteří upřednostňují před výše uvedeným oblasti klidu, místa, která umožňují člověku se zamyslet a rozjímat v dnešní, tak uspěchané době..A právě tato místečka mají své zvláštní kouzlo. Neoplývají sice ruchem ulice, nenabízejí až na výjimky kulturní vyžití, zato kloubí harmonií přírody a vnímavé duše. Člověk se jimi prochází a přemýšlí o věcech, co v danou chvíli zajímá jeho nitro. Citlivě ovšem vnímá i okolní stromy, keře i byliny a cítí se tak nějak zklidněn. Začínám tedy prostorem hradeb v místech bývalého židovského hřbitova za dnešním hotelem „U Brány“. Samotné hradby evokují vzpomínky na historické události, zde v předpolí královského města se v minulosti odehrávající. V současné době jsou bohužel tyto hradby ubíhajícím časem narušeny a zasluhovaly by si renovaci. Silně zvlněný terén v jejich okolí je porostlý letitými statnými akáty a košatými, rovněž starými hrušněmi V členitém reliéfu jsou dále ke spatření z pískovce vytvořené sochařské výtvory. Pozornost budí i rozsáhlé, člověkem založené květinové skalky, v době vegetace s mnoha voňavými bylinami např. šalvějem, mátou, ale i levandulí. Ovšem i na jiných místech této lokality, hlavně pak ve svahu nad silnicí, je celá škála teplomilných rostlin a živočichů, obdivovaných kolemjdoucími. Obdobný ráz mají i pěšinky podél hradeb u muzea v Komenského sadech. Ostrůvky borovic i jiných jehličnanů v okolí působí na nás upokojujícím dojmem, v letních měsících skýtající příjemný chládek. Na několika místech jsou k vidění pozoruhodná díla soutěží sochařů, která byla ponechána Uherskému Brodu. Zpestřením pro někoho je zase častá přítomnost dětí blízkých mateřských školek, které skotačí v tomto hezkém prostředí . Dalším, snad dosud nedoceněným místem, je zahrada za Dominikánským klášterem Je až s podivem, že sem nezachází větší množství lidí. Travnatý, rozsáhlý prostor s úhlednými lavičkami přímo nabízí posezení maminek s kočárky, studentům klid ke studiu a využití i dalším našim občanům. Navíc je odtud opět krásný výhled na Bílé Karpaty. Když se přemístíme do horní části města, nemůže naší pozornosti uniknout parčík na náměstí Svobody, který je umístěn v okolí Památníku padlých. Pestrá vegetace tvoří kolorit této oázy klidu a pokoje. Ani blízkost rušné křižovatky nemění nic na tomto dojmu.. Místem ale asi nejznámějším je nádvoří Panského domu s arkádami, jinak ojedinělými v našem městě, uměleckými díly před nimi a monumentální siluetou Dominikánského kláštera, tyčícího se přímo nad popisovaným místem. Oobdobných míst, které by bylo možno popsat v našem sídle, je jistě více. Nabídl jsem pouze některé z nich, ať už jsou známé více či méně. Tvoří nedílnou součást našeho životního prostředí a byť asi nejsou tím nejzářivějším na tváři města, jsou důležitou jeho součástí se specifickým využitím. Takže, kdo je unaven civilizací, má možnost i v našem městském sídle nabít svoje tělo energií s novou chutí do života.
Jaromír Slavíček
Světový den meteorologů 23.3.
narodila se „rosnička“, zájem jejím otcem
od mala,
milující matkou se jí troposféra pak
stala,
všichni kolem se oné události ze srdce
radovali,
oblohou vzešly hvězdy, jež nebesům
kralovaly
nad kolébkou se 12 sudiček a mudrců
sklonilo
a dítku budoucnost projevy svých úkazů
věštilo,
byli to teplota, cyklona, atmosféry tlak,
dešťík,
sníh, anticyklona, inverze, jinovatka,ba i
větřík
jako první k dítku promluvil Větřík slovy
lásky,
„chci ovívat tvé tváře a načechrávat
vlásky,
chci být v krajině prohánějícím se
vánkem,
který bude bdít nad tvým sladkým
spánkem“
na to pravila Teplota takto „ budu tě
zahřívat,
někdy více, někdy méně a se rtutí si
pohrávat,
ponechám něco rozmarů živelných
náhodě,
napomohu však svou mocí velebné
to přírodě“
usmál se Atmosférický tlak a k dítěti
zašeptal,
„tvou spokojenost se mnou bych raději
uvítal,
jsem atmosféry neustálých změn
průvodcem
a tvé analýzy mé povahy, rosničko,
ctitelem“
neměj ze mě obavy, Dešťík se nesměle
ozval,
ne mou vinou, že zlé úmysly mně člověk
přibral,
svlažuji přec tvé skráně a polím dávám
láhu,
pravdou též, že tmavé obloze vnáším respektu
váhu“
Sníh k tomu zaveršoval strohým svým
hlasem
„zakryji bělostí krajinu, tvé ruce ovinu
chladem
jedněm přinesu žal, jiným pak snesu nůši
radosti
dopřeji kraji zimního klidu, pak úrody
hojnosti“
Mlha zasněně zašeptala“ neuvidíš vždy
pokojem
co chtěl bys vidět, neboť skryji vše svým
závojem,
zakalím tvůj zrak, leč bude to jen vláhy
změny lež,
nebude dlouho trvat a z onoho mámení
procitneš“
Cyklona na to špitla, „jestli budu vše
stačit,
budu kol všech vírem a frontami tvé čáry
značit,
však poznáš, co dít se bude krokem, jindy
během,
tak to vždy bylo a bude širo širým našim
světem“
Anticyklona obkroužila tanečkem kolébku
a hlesla
„já zase blankytnou oblohu coby dárek
tobě přinesla,
otevři svá očka, na mou oslnivou sluneční
zář pohlédni,
létem tě zahřeji, zimou se však převelice
oblékni“!
po těch slovech rozzářil se i Sluneční svit
„toť pravda, když i mě spatříš, náladu
budeš mít,
s rozumem nastav mně svoji zvídavou
tvář,
v nedlouhé chvilce vitaminu D ode mě
máš!
Jinovatka nechtěla svou věštbou zůstat
stranou,
„co na tom, že jsem jen mrazu doby
královnou,
třpyt mých jehliček tě nejednou ke vzdechu
vybudí
a tvé lidské oko krystalky zimy něžně
pohladí“
„věz, věštila Inverze, ne vždy je chlad
nahoře,
i u nás je možno někdy ve výškách spatřit
moře,
až dospěješ a vystoupíš v zimě do vysokých
hor,
pak teprve zaslechneš krajiny hladin oblaků
chór“
jsem z vás všech nejmladší, Mapa
pravila,
a k tomu všem přítomným lakonicky
sdělila,
„věštěné jsem si psala a činím tak závěru
krátce,
budeš den co den, milá rosničko, se mnou
na obrazovce“
Pak se všechny sudičky a mudrcové
znovu nad kolébkou rosničky naklonili a
sborově řekli:
den co den se budou lidé k tobě, milá
rosničko, obracet s tajenou prosbou,
budou blahořečit tvým vizím, ale bude i
hodně těch, co nikdy si neuvědomí, jak
nesnadné je poznávání sudiček duší.
Ale, i kdyby tě ti pomíjiví lidé přízní
opustili, my s tebou zůstaneme, jsme těmi,
kteří nezklamou ty, co nám rozumí, ty, co
ví, že ač jsme nevyzpytatelní a
nepokořitelní,
patříme k tomuto krásnému světu!
Mgr. Jaromír Slavíček – gymnázium Uherský Brod
