Sokolský slet
Naše město Uherský Brod bylo tuto sobotu pověřeno uspořádáním 16. sokolského sletu v jeho krajském kole.A tak už před čtrnáctou hodinou se Masarykovo náměstí začalo plnit téměř tisíci cvičenci ze všech koutů Zlínského kraje, ale i z blízkých slovenských.
Jejich pestrobarevný průvod zanedlouho pak začal směřovat k sokolskému stadionu, v jehož hledišti se mezitím shromáždily davy diváků.
Následný pohled na v zástupech na stadionu stojící „sokolíky“ byl velmi působivý.
Hra barev jejich úborů připomínala rozkvetlou louku, ve které převládaly naše národní, a sice červená, modrá a bílá.
Ale ještě před vlastním započetím skladeb proběhl slavnostní ceremoniál spojený se vztyčováním české a slovenské vlajky, doprovázený národními hymnami.
Po krátkých projevech hejtmana Jiřího Čunka a činovníků Sokola pak se našim očím začaly svým uměním předvádět jednotlivé věkové kategorie cvičenců.
Čekalo nás devět skladeb, od té nejmladší generace, tedy dětské, až po seniorskou.
Začalo se, no čím jiným, než cvičením matek s dětmi, Medvídky, kteří žlutí svých oblečků připomínali první jarní prvosenky.
Děti se pohybově snažily, seč mohly, i když občas téměř neznatelný dotek jejich matek musel upravit směr pohybu jejich tělíček.
O to více bylo to dění sympatické.
Ono také cvičit před tisíci párů diváckých očí by bylo náročné pro kohokoliv.
Po intermezzu tanečních scének šikovných děvčat Glitters z Nivnice „v kosmických“ uniformách, přišly svým uměním na řadu děti z mateřských školek.
Ty přečetné modré „zvonečky“, vedené svými učitelkami, nám imponovaly svou tvůrčí invencí, tedy utvářením neustále se měnících obrazců na ploše.
Věru pěkná podívaná.
Stejně působivá byla vystoupení dětí staršího školního věku, Porcelánové panenky.
Bystré kmity nohou, tvárlivé pohyby rukou, to vše se dělo v neustálém pohybu a promyšlených variacích.
Když pak ladně doslova „vplouvaly“ na plochu stadionu mladé ženy a dívky v cvičebních úborech barvy rozkvetlých měsíčků, nemohlo žádné lidské oko svou pozorností zůstat stranou.
Ani jejich kolegyně, oděné do kombinace fialové a růžové, se spirálami v rukou, nezůstaly svými působivými uměleckými kreacemi ušetřeny uznalého potlesku diváků.
Člověk téměř v bezdeší sledoval tu tělesnou krásu, přírodou danou, spojenou s ladnými a dokonale sehranými pohyby.
Nejinak tomu bylo i u starších žen, u kterých bylo cvičení navíc provázeno uvážlivostí a precizností provedení.
Bouřivý potlesk pak sklidila předposlední skladba s vytvořenou lidskou pyramidou, v níž ti nejvýš stojící třímali v rukou vlajky obou národů.
Potlesk v těch chvílích nebral konce.
Toto sobotní odpoledne to byla „óda na radost“, tedy sepětí umu, harmonie těla a ducha a úsměvy protkávající snad každou tvář.
Nelze v této souvislosti nevzpomenout toho enormního úsilí všech těch organizátorů akce, těch stovek nácvičných hodin, které vedly k úspěchu sletu.
Měli bychom si v této souvislosti vzpomenout na jeden z citátů zakladatele sokolského hnutí, Miroslava Tyrše.
„„Člověk je tu proto, aby si něco předsevzal a aby to vykonal. Pouhá existence je moře bez vody, kniha bez obsahu, život bez života.“
A to v sokolském hnutí bezesporu děje!
Závěrečné cvičení seniorů, Princezna republika, v tradičních sokolských oděvech navozovalo svým průběhem myšlenku hrdosti nad příslušnosti k našemu národu.
Pod věkovitými v půlkruhu rostoucími lipami kol stadionu se pod projasňující oblohou k nám nesla
i výzva našich předků.
Ideálům pravdy a svobody, věrni zůstaňte!
