Havřice
Kde jsou ty doby, kdy Havřicemi projíždělo jedno auto za druhým směrem na Brno či od něj, průjezdní silnice byla silně frekventovaná, takže člověk si připadal obdobně hlukem zatížený, jako v jiných částech města. Teprve po svedení dopravného ruchu na silniční obchvat, míjející tuto část Uherského Brodu, mohl člověk ocenit specifické rysy Havřic jako takových. I v současnosti jsou místem, které přímo vybízí k procházkám a krátkým zamyšlením. Jeho osou zůstává bezesporu i nadále hlavní silnice, ale tou se dnes dá projíždět na kole, na rozdíl od nedávné minulosti, bez větších bezpečnostních rizik. Procházíme-li obcí, nemůžeme si nevšimnout krátkých uliček, které směřují do nepříliš strmého svahu, přičemž jsou lemovány čely nezvykle protáhlých nízkých domků a plůtky, ohraničujícími malé předzahrádky. V těchto někdy v dokonce uvidíme „zapomenuté“, v minulosti používané zemědělské nářadí. Kousek dál do našeho oka zase padnou studny na plošně nevelkých, více či méně udržovaných dvorcích, případně útulky pro domácí zvířectvo. Některé z domků nás upoutávají překvapivě živě červeně nebo žlutě zbarvenými fasádami. Velmi interesantní pro návštěvníky by měla být, domnívám se, především krátká ulička, vybíhající ze Záuličí, která svým vzhledem nápadně připomíná „Zlatou uličku“ na Pražském hradě, zde ovšem bez turisty navštěvovaných krámků. Ale i tak, svou nepatrnou šíří, miniaturními domky a dlažbou vystlanou „kočičím hlavami“ musí budit pozornost prakticky všech kolem procházejících. Jiné, nyní již použijme název ulice, zejména pak ty ve vyšších polohách, jsou „vyzdobeny“ nezřídka novotou zářícími stavbami, ale i ty architektonicky zapadají do rázu obce. Jinak řečeno, v obci se střídají uličky historického rázu s ulicemi, napovídajícími, jakým směrem se bude další výstavba v tomto regionu realizovat. Uličky i ulice často vyúsťují do polností nad obcí s pěknými výhledy na východní část Uherského Brodu a samozřejmě na hřeben majestátních Bílých Karpat. V horní části sídla se rozprostírá i malý stadiónek s přilehlým hájkem borovic a bříz, v jehož okolí je možné spatřit i pasoucí se koně. Centrem obce je malé náměstíčko s kruhovou točnou, snad bezejmenné, ale se samoobsluhou, sportovní halou a několika drobnými stánky. Uprostřed něho jsou „Boží muka“ z roku 1910. Jako ve všech sídlech i zde je snaha modernizovat jednotlivá stavení , případně budovat zcela nová. Přesto má zde člověk pocitově dojem zájmu o uchování historického rázu obce, obestřené klidem, tak vzácným v dnešní neklidné době. Tato pohoda však bývá občas narušována povodňovými stavy, které dokáží natropit, zejména v okolí železniční trasy, nemalé majetkové škody. Blízká Olšava je totiž svými průtoky nevyzpytatelná, někdy se žel chová podobně nevypočitatelně i Havřický potok, jehož stružku v sušších obdobích snad ani zrakem nepostřehneme. Při jeho březích působí zemědělská akciová společnost, podél které se erozí narušenou cestou náročnějším výstupem dostaneme ke kótě Skákavka, respektive ke známému lesíku Chrástce. Jinou dominantu Havřic tvoří základní škola s nedalekým památníkem na padlé z I. a II. světové války a jmény těch, kteří položili své životy za svobodu naší vlasti. Ale aby nezůstalo jen u chvály, chtělo by to zvelebit nádražíčko na „Vlárské“ dráze. I ono svou polohou s výhledem na Havřické vinohrady má svůj půvab, i když v něm zastavují jen osobní vlaky. Celkově tedy nepovažujme Havřice jen za jakési předměstí Uherského Brodu, ale za tu jeho místní část, ve které se přes nevelkou její rozlohu kloubí minulost se současností, a to nejenom svou architekturou, ale i lidmi, z nichž mnozí zde prožili celý svůj, často nelehký životní úděl.…
Mgr. Jaromír Slavíček
