Bílý náhrdelník
Říční krasavice Olšava měla v uplynulém pondělním odpoledni velký svátek. Okrášlila se nádherným bílým náhrdelníkem, lávkou Všezvědem.Je sice již z dřívějška opásána několika přechody – mosty, ale ty už mají přes své pravidelné inovace nejlepší léta za sebou.
Plnily a plní spolehlivě své funkce, avšak pro pěší i cyklisty jen v omezeném rozsahu. Zatímco bíle zbarvená přechodová lávka Všezvěd, to je a bude o něčem jiném.
Bílá barva byla odjakživa vnímána jako symbol čistoty a duchovní autority, rovnováhy mezi počátkem a koncem, a to nejenom života.
Lávka touto barvou obdařená je však pro řadu Broďanů především žádoucím dopravním objektem, usnadňujícím propojení částí města, konkrétně sídliště Olšava s centrem města.
To se doposavad hlavně dělo prostřednictvím Nivnického mostu, což nebylo pro procházející i cyklisty vždy bez nebezpečí.
V podobě náhrdelníku v metaforickém pojetí, je však lávka současně s umně vyvedeným pylonem
i lany uměleckým dílem.
Samotné předávání této „účelové okrasy“ lidu městskému, potažmo řece, mělo mít svůj předpokládaný rituál.
Za jeho realizací k místu překlenování vodního toku lávkou kolem čtvrté hodiny odpolední směřovaly stovky zvědavých občanů, mladých i starších.
Byli očekáváni neméně zvídavým z Komenského Labyrintu srdce a ráje světa Všezvědem. Lidé přicházeli pěšky, přijížděli na kolech, ať už klasických či elektrických, nebo ekologicky pojatých vozících.
Nebylo divu, ten den byl současně vyhlášen i Dnem bez aut.
Netrvalo dlouho a všichni návštěvníci se shromáždili na konci lávky, aby se záhy stali svědky slavnostního ceremoniálu.
Jeho úvod v pořadí obstarali všichni ti, kteří se na této unikátní stavbě svou tvůrčí prací podíleli, tedy projektanti a stavbyvedoucí.
Ti seznámili přítomné s pozoruhodnými technickými parametry díla, ale i velkým úsilím manuálně pracujících.
Pan starosta města, Ing. Patrik Kunčar, pak ve svém projevu za zadavatele díla položil důraz na význam objektu pro občany našeho sídla s uvedením jeho finančního zabezpečení.
Pak již došlo představiteli města a na stavbě zainteresovanými odborníky ke slavnostnímu otevírání lávky přestřiháváním pásky.
Potlesk na sebe přirozeně nenechal čekat…
Tím však slavnostní akt ještě neskončil.
Co nevidět započne výstavba další lávky, tentokrát názvem Všudybud. Ta překlene nedalekou silně dopravně frekventovanou silnici E 50.
Při takových příležitostech se stává tradicí poklepávání na základní kámen budoucí stavby, což se také uvedeným obřadem stalo.
Přes již dokončenou lávku Všezvěda budou co nevidět s povděkem přecházet a projíždět stovky
a tisíce lidí se svými osudy a přirozenou zvídavostí ve svých srdcích.
Vše výše popisované se dělo za překrásného počasí pokračujícího mariánského léta. Nehluboko pod námi v poklidu protékala mezi na březích žlutě kvetoucími topinambury Olšava, kulisy tvořily i smrky a borovice, ke kterým jistě v budoucnu přibydou další vegetační prvky.
A kdo z nás v těch slavnostních chvílích pozvedl od lávky svůj zrak na blízké i vzdálenější okolí, nemohl si v severním směru nevšimnout krásného panoramatu našeho města s jeho školami i církevními stavbami.
Ale i obloha vzdala hold slavnosti nevšedním úkazem, a to v ojedinělém tvaru zvolna plující symbolickou „galérou“.
Přejme tedy tomuto krásnému místu plnění svého účelu, přejme si, aby tento skvostný bílý „náhrdelník“ se stal trvalou a účelnou okrasou nejenom řeky, ale především našeho města!
