Generál Vojtěch Boris Luža
„Čest národa a tedy i armády žádá, aby se každý jeho příslušník domácího odboje a tím méně už aktivní důstojník nebo voják nedal gestapem zatknout, aniž by projevil náležitý odpor.”
– výňatek z rozkazu, který napsal divizní generál Vojtěch Luža ze 4. září 1944
Dnes, se před 129 lety v Uherském Brodě narodil československý generál, sokol, legionář, čelní představitel československého protifašistického odboje a vlastenec Vojtěch Boris Luža.
15. července 1914 byl povolán k c. a k. 35. plzeňskému pěšímu pluku a v listopadu byl vyslán na frontu co by velitel čety. V srpnu roku 1915 se dostává do zajateckého tábora poblíž města Tarnopole a roku 1916 vstupuje k 1. srbské dobrovolnické divizi. Jako nadporučík bojoval na frontě u Dobrudži a Besarábii. Počátkem září roku 1916 byl raněn a odvezen do týlu.
11. ledna 1917 na vlastní žádost vstupuje do československého vojska. O týden později byl převelen k 2. střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad. Roku 1917 přestoupil na pravoslaví a proto dle zvyku přijal jméno Boris. Jako velitel 19. transportu v hodnosti majora a velitele 2.pluku odjel v březnu 1920 zpět do Republiky. Po přezkoušení v rychlém štábním kurzu byl postaven do čela 5. pěšího pluku TGM.
V hodnosti podplukovníka prošel II.ročníkem Vysoké Školy Válečné v Praze a 10. ledna 1925 byl povýšen na plukovníka generálního štábu. Roku 1929 byl povýšen na brigádního generála. Roku 1932 byl vyslán na čtvrtletní stáž na sesterskou Vysokou školu válečnou v Paříži. Po návratu se stal velitelem VSV v Praze. Roku 1934 byl povýšen na divizního generála a v listopadu roku 1937 byl jmenován Zemským Vojenským velitelem v Brně.
V době mobilisace v září 1938 se ujal vedení 2. armády se sídlem v Olomouci. Nedokázal se vyrovnat s postojem čs. vlády k podepsání Mnichovské dohody a vyvíjel tlak na prezidenta E. Beneše abychom tuto dohodu nepřijali a nepřistoupili na ní.
Po 15. březnu 1939 byl gen. Luža přidělen na Ministerstvo veřejných prací. Vzal si dovolenou a rozhodl se dokončit svá vysokoškolská studia.
Dne 31. března 1941 byl na vlastní žádost propuštěn do výslužby. V tuto chvíli se z něj stává generál odbojář. Začal upevňovat kontakty s odbojovou skupinou PARSIFAL a s předsedou vlády, gen. Aloisem Eliášem. Ten ho vyzval, ať zůstane na území Protektorátu a je k dispozici domácímu odboji.
Po příchodu R. Heydricha a zatčení gen. Eliáše přešel gen. Luža do ilegality. S pomocí falešných dokladů se dokázal pohybovat po Protektorátě a s pomocí vysílačky udržoval spojení s londýnskou exilovou vládou.
V lednu roku 1943 spolu s dr. Grňou zakládají novou odbojovou organizaci, která se později bude jmenovat JARO. Tato organizace se spojila s odb. organizací AVALA s vznikla tak tzv. RADA TŘÍ (R 3). Toto uskupení se stalo nejvyšším orgánem českého odboje.
Díky rozsáhlému zatýkání a strachu z vystavení svých blízkých nebezpečí se gen. Luža se svým pobočníkem, poručíkem Josefem Krbešem vydal pěšky z Babic u Říčan na Českomoravskou vrchovinu, kde se nacházelo centrální stanoviště R 3.
Dne 2. října 1944 se spolu zastavili zcela promočení ve vesnici Hřiště u Přibyslavi. Místní starosta tyto dva neznámé muže ohlásil stržm. Navrátilovi z Přibyslavické četnické stanice. Dva neznámí muži se sušili u kamen a do Hřišťského hostince vstupují tři čeští četníci.
Během následné přestřelky stačil gen. Luža jen sáhnout pro zbraň. Vztyčil se, jednou vystřelil a poté klesl mrtvý. Druhý neznámý muž (por. Krbeš) stačil vyběhnout z hostince zraněný a po pár desítkách metrů si vzal svůj život střelou do hlavy.
O incidentu hned četníci informovali jihlavské Gestapo.
Při ohledávce těla generála Luži byly nalezeny dvě pistole s celkovým počtem 150 nábojů. Jeho tělo zasáhlo osm střel. Lékař, který tělo ohledával stačil uzmout generálu Lužovi jeho zápisník s číselnými šiframi a rodinnými fotkami.
Tímto činem divizní generál Luža splnil svůj vlastní rozkaz z počátku září a stává se tak jediným z 24 československých generálů, který padl se zbraní v ruce.
