Časy se mění. Za nás, tedy když jsme byli mladí, ale opravdu mladí,spíše malí, tak jsme čekali ,kdy se Mikuláš, anděl, čert objeví u dveří. Rychle zopakovat básničku, aby Mikuláš nás mohl pochválit a nějaký košík s pomeranči a dalšími tehdejšími dobrotami předat. A pomyslete! Jako třetí číhal čert, chrastil řetězy, vyvolával hrůzu v očích nás malých, možná i těch větších. Byla tu ještě vlastně ještě jedna možnost. Hrozilo, když kluk nebo holka údajně neposlouchali, zlobili, mohli dostat za trest uhlí nebo brambory. A srovnejte to s dneškem! Uhlí i brambory jsou tak drahé, že dostat je je dnes za trest rovná se vlastně odměně při porovnání cen. Jaká to doba! Ale jedna věc se nemění. U každého caparta jednou dojde k poznání, že boty má Mikuláš stejné jako náš děda nebo strýček! A to je věc, která vykouzlí úsměv v každé době při příchodu Mikuláše.
Jak to vypadalo s Mikulášem letos na Sídlišti zachytil pan Vojta Kostelka. Mikuláš nepřišel, ale přijel. Na koni!
