BRNO 2023
„Tak, když jsme absolvovali Jurkovičovu vilu, zbývají nám už jen Kounicovy koleje,“ zazněl hlas vůdce skupiny. „ A jak je to daleko, Pavle,“ ozval se nesmělý ženský hlas. „No, podle navigace, kterou mám stále v ruce, by to odsud mělo být 746 metrů, ale uvidíme.“ Těmito slovy vůdce poněkud uchlácholil skupinu Patriotů, která v červencovém vedru zdolávala jednu vytčenou památku za druhou. To ještě její členové netušili, že zdolat trasu od Jurkovičovy vily ke Kounicovým kolejím v odpoledním vedru se, vzhledem k věku Patriotů, vyrovná výstupu na vrchol Mount Everestu. To jsme, přátelé vy, kteří jste se právě rozhodli přečíst si tento text, však skočili přímo doprostřed děje, správně řečeno doprostřed sobotní poznávací výpravy Uherskobrodských patriotů. Takže jsme na úpatí stoupání z Jurkovičovy vily ke Kounicovým kolejím. Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že jsem v předcházející větě použil termín úpatí stoupání. To proto, abych přenesl atmosféru výstupu od skutečných účastníků až k vám čtenářům, abyste byli uprostřed děje a mohli, jak se dnes říká, sdílet pocity a prožitky se skutečnými aktéry zájezdu. Člověk si hned v daný okamžik neuvědomí všechny souvislosti děje, ale je dobře, když si to uvědomí později, ale uvědomí. Jsme zpět v Jurkovičové vile, a původkyně nabízí posezení na dobových židlích u repliky stolu ve společenské místnosti vily.. Ti, kteří pohrdli nabídkou se posadit s pocitem, že výklad průvodkyně vydrží odestát, patrně hořce litovali promarněné chvíle odpočinku před již zmiňovaným výstupem ke Kounicovým kolejím. Nestává se často při podobných příležitostech, tedy prohlídek objektů s průvodcem, aby vám nabídli posezení, k odpočinku nebo lépe, abyste se při déletrvajícím výkladu neunavili. Průvodkyně byla mladá, milá a i když jí mnohdy nebylo dobře rozumět, tak výpravu bezpečně provedla nejen spletí místností vily, ale i pestrostí architektova života. A už ti odpočatí i neodpočatí funí do kopce v brněnských Žabovřeskách. Stojí snad za zmínku zoufalý výkřik jednoho člena výpravy: „Příště se zúčastním zájezdu jen takového, který bude mít dovětek 85+ a ještě i zprofilovanou trasu s vyznačeným převýšením! Dej mi napít, Vlasto, nebo tady zhebnu!“ Nakonec nikdo nezkolaboval a občerstvovací stanice u kolejí splnila své poslání. Pak už jen nástup do klimatizovaného autobusu a… To přece nejde nepřipomenout i další objekty, které v Brně výprava navštívila. Nakonec hlavním cílem bylo si připomenout osobnost hraběte Václava Kounice, kterého nám připomíná pamětní deska na Panském domě, kde v roce 1913 zemřel Ale než se dostal k tomuto datu, stačil vykonat řadu pozoruhodných skutků. A to v Brně. Koleje pro vysokoškolské studenty jsme navštívili i s jejich temnou minulostí během II.světové války. Koleje nesou jméno „rudého hraběte,“ jak byl mnohdy V.Kounic titulován kvůli svým sociálním činům. Ale v samém centru Brna na Žerotínově náměstí se tyčí skvostná budova s pamětní deskou i bustou hraběte. Kounicův palác . Dnes slouží jako budova rektorátu Masarykovy univerzity. Tady je vhodná příležitost ke skupinové fotce Patriotů! Neunavení, čilí plni očekávání, to bude fotka do památníku. A už se stalo. Kam teď? Mrkneme do itineráře, zeptáme se vůdce a je to jasné. Vila Tugendhat. Vila sama sice nemá nic společného s Kounicem ani Jurkovičem, ale když půl roku dopředu vyjednáváte o možném termínu návštěvy a jste v Brně? Tak prostě musíte věhlasnou vilu navštívit! A hlavně najít v zahradě vily strom, pod kterým politici Mečiar a Klaus v roce 1992 dělili Československo. Několika zvědavcům jsem osobně ukázal na onen strom a připadal jsem si jako kdysi v Paříži, kdy při návštěvě Louvru se mě kolemjdoucí ptali, kdeže ta Mona Lisa vlastně je. Taky jsem jim ukázal prstem směr, kde vytoužený objekt se nalézá. To jsem se ale zasnil a vzdálil od vily Tugendhat. Na začátku našeho vyprávění jsme použili oslovení Pavle, jako křestní jméno vůdce výpravy. Použijeme jej i na konci vyprávění. Tedy .“Pavle! Dělení republiky máme za sebou, kam teď?“ „Do Jurkovičovy vily!“ Ale, jak si zajisté čtenáři pamatují, tam jsme náš příběh z Brna začínali! Kdo chce ze čtenářů vrátit se do Jurkovičovy vily a zadýchat se kvůli kondici při pochodu ke Kounicovým kolejím, může. My ostatní si sedneme do autobusu a celý zájezd si necháme projít hlavou při cestě domů.
Jan Kment červenec 2023;fotografie poskytli ing.M.Blahůšek a paní Nováková-Kopečná
