Vlak odjíždí z Uherského Brodu v 8 hod a 53 minut. Směr Bojkovice. To bylo zadání plánované vycházky na sobotu 14.10.2023. Je pravda, že celý plán zazněl poprvé a naposledy na schůzce Patriotů ve čtvrtek 12.10 2023, tedy pouhé dva dny před datem akce. Nicméně bylo třeba spěchat neb meteorologové nevěstili nic dobrého pro příští dny a sobota měla být posledním slunečným dnem. Tolik na vysvětlenou, jaký byl začátek, resp.plán sobotní vycházky. Jistě jste zvědaví na realitu, nikoli plán. Takže meteorologové opět nezklamali a jejich chmurné předpovědi se nevyplnily. Co se však vyplnilo ,byla předpověď malé účasti na vycházce z důvodů výše uvedených. Nu což,v lak firmy ARRIVA je tu, nebudeme dál čekat, nastoupíme všichni tři. A pes. Jistě i vám mnohým, kteří se jste se rozhodli přečíst tyto řádky, vytane na mysli slavný román Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu a pes. Opravdu, byli jsme tři a pes. Ne však tři muži. Dva muži a jedna žena. A už jsou zde Bojkovice. Vystupovat! A teď, pod vedením Fr. Varadi, pěšky směr Záhorovice ,Nezdenice, Šumice. Musím vám prozradit, že pěšky z Bojkovic jsem šel jen jednou asi před 40 léty, když jsem v rychlíku z Brna zaspal zastávku v Uherském Brodě a vystoupil jsem až v Bojkovicích. V 1 hodinu po půlnoci. Tenkrát mně zastavil až automobilista za Šumicemi, když už jsem viděl světla Brodu. Nic takového tentokrát nehrozilo. Bylo 11 hodin dopoledne, vede nás zkušený turista a máme s sebou psa. Shodou okolností cíl naší pěší túry není Uherský Brod, ale nádraží v Šumicích. Jsou místa, kam byste se normálně nedostal. K nim patří i cyklostezka z Bojkovic směr Záhorovice. Nedávno dokončená betonová široká dráha vede kolem koryta řeky Olšavy a i obyčejnému chodci, nemajícímu bicykl s motorkem či bez, skýtá překrásné pohledy na krajinu malovanou především pastvinami s ohradníky pro dobytek. Tabule s fotografiemi připomíná kdysi huť zaměstnávající 30 lidí. To vše ještě na konci Bojkovic. Míjíme cyklisty, ale hlavně maminky s kočárky s nemluvňaty, které rovněž využily slunečný den k sobotní procházce. Na krokoměru neúprosně naskakují vyšší a vyšší číslice. Beton střídá šotolina, pastviny končí a zástavba moderními domy signalizuje začátek obce Záhorovice. A tamhle napravo nemůžete minout malý domek se stříškou s červenou krytinou. To je přece zdroj občerstvení pro uondané turisty. Záhorovická kyselka. Podle doprovodného textu vhodná jak pro léčbu různých neduhů, tak i pro zadělávání těsta na knedlíky. My, co jsme odkojeni luhačovickými vodami, porovnáváme chuť s Vincentkou či Ottovkou. Pravda bude ležet někde mezi oběma vodami. O nějaký kilometr dál leží obec Nezdenice. Známá jednak výrobou alkoholických likérů, ale taky kyselkou, obdobnou té v Záhorovicích. Uprostřed obce na mapě byl zdroj minerální vody vyznačen. Avšak poněkud ztuhlé končetiny odmítly do kopce asi 800 metrů jít. No nevadí. v láhvi máme s sebou ještě záhorovickou, takže na další křižovatce nám skupina cyklistů potvrdí správný směr do Šumic. Když projíždíte běžně vesnicí autem, nemůžete vidět to, co turisté šlapající opět po asfaltové cyklostezce mimo střed obce. Náhle se před vámi rozprostře obrovský sportovní areál s fotbalovým hřištěm, několika antukovými tenisovými kurty a zázemím pro sportující. Je opravdu pěkný a uspokojující pohled na vybudovaná sportovní zařízení v obci. Pálící slunce se zřejmě nechce smířit se začínajícím podzimem. Jezevčík má taky jazyk na vestě. Naštěstí u hřiště na nás mává veřejná pumpa i hrnečkem. První my, pak pes, vychutnáváme pramenitou, nikoli však tentokrát minerální vodu. Nejprve pohled na krokoměr. Ten ukazuje necelých 15 OOO kroků. Ale ještě máme kus cesty na nádraží. A kolik je hodin? Vlak má odjezd ve 12:44 hod. Výborně! To dojdeme včas a ještě pár minut posedíme. Vlak zastavuje jen na znamení. Nevadí, je nás víc, nemůže nás přehlédnout. Strojvedoucí. Ve vlaku koupíme jízdenky neboť ve stanici nikdo neobsluhuje. Přísná průvodčí několikrát nedočkavé cestující upozorňuje, že vlak je stále v pohybu a nemohu otevírat dveře. My, co jsme rádi, že sedíme, jsme takový problém neměli. Vystupovat! Uherský Brod. “Františku, kolik kilometrů ti ukázal tvůj přístroj?” František Varaďa má svůj téměř archaický přístroj, který nosí pří túrách v kapse. A nedá na něj dopustit. “11 kilometrů.” No a my na krokoměru máme cca 15 000 kroků. Při průměrné délce kroku 75 cm, vlastně máme stejnou hodnotu ujité vzdálenosti. To však nebylo podstatné. Hlavní byl krásný výlet provázený neopakovatelným komentářem pana Františka Varadi. A za to je třeba mu moc a moc poděkovat. A těšit se na další vlastivědné vycházky s ním. J.K. .
