Žádný strach, milí čtenáři. Patrioti se nevydali do Mexika po stopách hrdinů známého filmu. Zůstali věrni svému poslání a tedy i názvu spolku Uherskobrodští patrioti. To jen jeden den na autobusovém nádraží se v hloučku shromážděných cestujících,tedy potenciálních cestujících ozvalo: “Franto, přiíde ještě někdo? Autobus do Vlčnova je tady!” Když odpověď nepřicházela,skupinka se postupně přesouvala do nitra autobusu. Vtom se rozlehlo volání: “Počkejte, ještě já!” A opravdu kdesi v dáli bylo vidět baret Milana Boudy, an usilovně dobíhá autobus. Nastoupil, dveře cvakly a byli jsme všichni. Tedy bylo nás sedm, jako ve zmiňovaném filmu, kteří chtěli absolvovat vlastivědnou vycházku s nestorem turistiky v Uherském Brodě-panem Františkem Varaďou. Všimli jste si na začátku textu, byla zmínka o směru cesty autobusem Zopakuji: směr Vlčnov. A co tam, mohou se ptát mnozí. Jízda králů ještě není,tak co tam budeme dělat? Zbytečná starost by odpověděl František Varaďa. Vydáme se z centra směrem k tzv. Vlčnovským búdám. Všimněte si pravopisu búdám. Čárkované ú je nutné stejně jako je nepřípustné ů u s kroužkem. Ale na Slovácku to vědí všichni. Poznámka pro nahodilé čtenáře mimo Slovácko, kteří by měli nutkání pravopis slova búdy opravovat. Ale to už stoupáme za téměř letního horka silnicí směr búdy. Je duben, ale jestli 28°C je aprílové počasí, pak nevím. To spíš teplotně blížíme k Mexiku. Búdy vypadají jak na turistickém prospektu. Stejný tvar, modrým obrovnané. Všechny. I podle turistické mapy i podle pana Varadi hledáme v dáli búdu Joži Úprky. Až k ní nepůjdeme. Stačí, že víme, kde je. Na opačném konci vlčnovských búd, trochu mimo zákryt, ale o to větší, je búda podnikatele Zemka. Joža Úprka, to je sto let zpět. Podnikatel Zemek je přítomnost. Ráz búdy je pryč,spíše se hodí výraz hacienda. A vidíte, zase jsme skoro v Mexiku. Búdy pomalu mizí i když cesta poděl nich je lemovaná řadou dřevěných soch muzikantů.Je třeba přiznat,že jaksi k lidové architektuře vlčnovských búd tyto sochy patří. Nicméně zastavme se a chvíli odpočiňme na křižovatce dvou polních cest. Jedna vede do kopce, taky se jí říká hraběcí, by nás zavedla na místo, kde stával zámeček Pepčín. Tam však dnes nepůjdeme. My se, po krátkém občerstvovacím odpočinku v dřevěném altánu, kde byla původně rozhledna, vydáme druhým směrem. A to po vrstevnici cestou, která nás zavede k havřickým búdám. Jak se cesta zatáčí, začínají se objevovat zajímavé pohledy, lépe průhledy na Uherský Brod a protože je pěkné počasí, vidíme až na Slovensko horu-pohoří Vršatec. Havřické búdy nedrží architektonickou linku jako búdy vlčnovské. Jsou to stavby, které vznikaly na začátku dvacátého století a patřily movitým občanům jak z Havřic,tak především z Uherského Brodu. Člověk jde,jde a povídá a málem by přešel bez povšimnutí studánku, která nabízí posezení na lavičce či na kamenech, ale taky pitnou vodu. Nejen na umytí potu z tváře, ale i ke svlažení hrdla. No nemyslete, Patrioti na vycházce jsou vybaveni krokoměry a to hned ve třech exemplářích! Teď je vhodná chvíle, abychom zjistili a porovnali údaje-kroky-na všech přístrojích. Hodnota osciluje kolem 13000 kroků. A náhle se vám zdá, že tento údaj se přelévá do pocitu nohou, jakoby si nohy teď uvědomily, kolik kroků vlastně ušly! Když zjistíte,že obdobný pocit mají všichni účastníci výpravy, uleví se vám. Ale do Brodu ještě kus cesty. Poslední informace o búdách. “Kdybychom šli do kopce asi 100 metrů, tak tam je našem búda!” Kdo myslíte,že tuto větu vyřkl? Máte pravdu, je to opět hlas našeho horského vůdce Františka Varadi. Teď to vezmeme přes soukromé pozemky se svolením od ženy, která kultivuje svůj pozemek. A už se nám blíží kaplička, důležitý orientační bod. Je zavřená, ale chvíle posezení na blízkém odpočivadle nenaruší ani zběsilý štěkot psíků, kteří po svém vítají vetřelce. Abychom psíky uklidnili, tak opouštíme jejich teritorium a po cyklostezce míříme k Uherskému Brodu. “Franto, co kdybychom udělali tečku za dnešní vycházkou v nedalekém hostinci Pepčín?” Souhlasné mručení všech turistů značí souhlas. “Jaké máte pivo na čepu,slečno?” “Plzeň nebo Bernard 11°. ” Tak všem Bernarda. Únava po prvních doušcích padá, nálada únavou pokleslá se opět zvedá a nám zbývá ještě notný kus pěší cesty na nádraží Uherský Brod. Věřte, nevěřte, ale cesta kolem sila, Vlčnovskou ulicí, pak do kopce na lávku přes trať trvala kolem 45 minut, bezmála hodinu. Krokoměr ukázal celkem 15600 kroků. Sami si spočítáte, kolik jsem měli u búd a kolik teď, na konci krásné vycházky. Bylo nás celkem sedm Sedm statečných. Statečných zejména kvůli panujícímu vedru. Škoda, že nás nebyl třeba aspoň deset. To by nebyl film Sedm statečných, ale film jiný: Bylo nás deset. Tak snad na příští vlastivědné vycházce. A opět s Františkem Varaďou. J.K.
Fotografie poskytli: M.Bouda, J.Kment, M.Blahůšek. Jim patří poděkování.
