Kolik těch Brodů v republice vlastně je? Tak na prvním místě jistě Brod Uherský. Potom Havlíčkův Brod, dříve Německý. Pak tu máme Český Brod u Kolína. Následuje Železný Brod, Vyšší Brod a prý existuje i Široký Brod. No nevím. Dejme tomu. To by stačilo. Stejně je Brodů pěkná řádka. Všechny jsou v Čechách, vyjma Brodu Uherského. Nad Havlíčkovým Brodem visí otazník. Podle zemské hranice leží v Čechách, administrativně je v kraji Vysočina, tedy Morava. Tuto skutečnost mnozí “Broďáci ” nesou velmi těžce, jak uvidíme dále. A protože je Havlíčkův Brod od našeho města nejblíž, vyrazili Patrioti vedeni panem Josefíkem do tohoto města. A nejen tam. Není nad to, když se vás, při návštěvě města, ujme dobrý průvodce, nejlépe patriot až do morku kostí, který navíc bydlel a vyrůstal ve středu města, ve starém, historickém centru. Byl to kamarád Pavla Josefíka a skupině Patriotů i Nepatriotů z Uherského Brodu se věnoval 4 hodiny. Znal každou kostku dlažby, historii jednotlivých domů a dovedl to vše hlavně zaníceně podat. A navíc je i ve svých 67 letech stále místostarosta Havlíčkova Brodu, předseda spolku historických měst. Díky této skutečnosti vlastně vyprávěl, na pozadí historických událostí, svůj životopis. 22 let je trvale na radnici, ve vedení města. I tuto skutečnost dovedl při návštěvě z Uherského Brodu zužitkovat. Maje klíč od vstupu do budovy radnice, umožnil skupině nejen prohlídku úředních prostor v nepracovním dnu, ale ukázal i kde jsou tolik potřebné dveře pro pány a dámy. Zlatým hřebem v jeho podání byla návštěva budovy staré radnice. I v sobotu se uvnitř pracovalo na její rekonstrukci. O každém trámu, židli, parketě věděl. Odkud pochází, kolik to stálo nejen peněz, ale úsilí věc prosadit. A když si průvodce nebyl v něčem jistý, přispěchal na pomoc další doyen vedení města. Rovněž starousedlík od mala bydlící ve středu města. ” Kam , nebo odkud je to prkno , které máš v ruce?” Tato otázka překvapivě zazněla při průchodu jednou z upravovaných prostor, kde jakýsi mladík třímal v ruce parketu a nožem se ji snažil opracovat. Místostarosta chvíli čekal na odpověď a pak otázku zopakoval. Po dalším nechápavém pohledu mladíka se náš průvodce bouchl do čela se slovy: ” Já zapomněl, že ty jsi Ukrajinec!” ” “Tak to vidíte”, pokračoval ve výkladu směrem k nám, “už si všechno nepamatuji. Každý stárne.” Rekonstrukce radnice probíhá nejméně 10 let a stála stovky milionů Kč. V hlavním sále speciální židle od dánského designéra, speciální úprava povrchu židlí otěruvzdorná a tak bychom mohli pokračovat. Pro zajímavost jedna židle v sále stála cca 9 tisíc korun. A to bylo před 10 lety. Než jsme se přesunuli ke Štáflově chalupě, což je údajně nejstarší chalupa tohoto typu v Čechách, údajně 500 let, posteskl si pan radní slovy: ” Naše město se jmenovalo Německý Brod. To proto, že nejméně polovina obyvatel byli Němci. 5.9.1945 se město přejmenovalo na Havlíčkův Brod. Z toho by Karel Havlíček určitě radost neměl, neboť nechtěl, aby se po něm cokoli jmenovalo. Ale kolo dějin se točilo jinak než on si přál. A navíc, a to do smrti nerozdýchám, byl Havlíčků Brod administrativně přičleněn k vám. K Moravě! My jsme ale Češi!” Nu což, každý má právo říci svůj názor, své postesknutí. Abychom Karla Havlíčka nepřehlíželi. On ve městě má muzeum a řada artefaktů připomíná jeho život jak v Čechách, tak ve vyhnanství v Brixenu. Tam ho navštívila po dlouhé nucené pauze jeho žena. Aniž tušila, že sama má tuberkulózu, nakazila jej a on po čase na toto onemocnění zemřel. Ona rovněž. Už ale náš autobus přijíždí, ještě hromadné foto i s neskutečným průvodcem a vyrážíme směr Přibyslav. Proč zrovna Přibyslav? Pro nás Broďany se toto místo váže ke smutné události naší historie. Právě před 80 lety roku 1944 byl zde místními četníky zastřelen generál Vojtěch Luža. Divizní generál Vojtěch Boris Luža, rodák z Uherského Brodu, padl jako jediný z 24 československých generálů se zbraní v ruce. Při přestřelce ho zastřelili místní četníci. Celá tragická událost je kryta jakýmsi historickým oparem a všichni místní o ní mluví velmi opatrně. Naštěstí máme ve svém středu pokrevní příbuznou pana generála paní Hanu Bábíčkovou. Je to praneteř zastřeleného Vojtěcha Luži. Nebyla nikdy na tomto místě, avšak se znalostí věci popisuje událost tak, jak se v jejich rodině traduje. Bohužel nestojí již ani hostinec, kde došlo ke střelbě, ani pamětní deska umístěná na fasádě zmiňovaného hostince. Změnil se majitel nemovitosti a s ním i památka na hrůznou událost před 80 lety. Tak aspoň položíme kytku k domu a uctíme hrdinu zpěvem české národní hymny. Čas běží a my meškáme stanovenou dobu k návštěvě s průvodcem chrámu zvaném Zelená hora. Právě probíhá mše, tak nahlédneme dovnitř, abychom aspoň letmo zachytili architekturu interiéru chrámu. Jinak oficiální název chrámu je Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého. Jeho stavbou byl pověřen slavný architekt Santini v 18,století. Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Památkyjsou zajímavé vždy. Ale všeho do sytosti. Když celodenním putováním vysílení, unavení Patrioti usedají na svá místa v autobuse, nelze si nevšimnout, i přes zřetelnou únavu, obdivné mrumlání, spokojenost se zájezdem a poděkování průvodci a zároveň iniciátoru celé akce ing.Pavlu Josefíkovi. Ať i v blízké budoucnosti se daří takové, ducha obohacující akce, dále organizovat……………..J.K.
