Sportovní víkend Orla ve spoluúčasti s KDÚ-ČSL.
Za krásného počasí, doslova babího léta, se v Uherském Brodě konal sportovní den orelské organizace. Jemné řasy na obloze nemohly narušit příjemnou a radostnou atmosféru v areálu orelského stadionu.O zábavu bylo po všech stránkách odpovědně postaráno, a to jak pro děti, tak i dospělé.Atmosféru dětských radovánek včetně nafukovacího hradu dotvářela kapela, nablízku byla možnost i kvalitního občerstvení.Příjemným překvapením pro mě bylo veliké množstvím mládeže, zejména těch nejmenších, kteří se zde mohli dosyta herně vydovádět.Já sám jsem přijal pozvání pana ing. F.Kubáníka k tenisové hře na místních, perfektně upravených dvorcích. Rád jsem vyhověl, znám pana inženýra dobře z brodské charity jako člověka velmi pracovitého a vstřícného.Oblékl jsem se pro tyto účely do svátečního tenisového oblečení, konkrétně do bílých tacchinek, abych jejich krásou eliminoval svoje stáří. Dvorec byl v ideálním stavu, bezvětří, sluníčko se nedalo odradit nepatrným mlžným závojem na jinak blankytné obloze, Po výměně několika očekávaných zdvořilostních vět započala naše hra. Míče pana inženýra byly pro mě vpravdě řečeno nechytatelné, neboť se pohybovaly různými směry, na kteroužto herní variantu jsem nebyl plně připraven. Snažil jsem se panu inženýrovi trochu poradit s technikou, ale za krátkou dobu našeho soupeření nebylo možno od něho očekávat výraznější pokroky.Naproti tomu jeho paní mě následně herně velmi překvapila. Její údery byly promyšlené, dobře nasměrované, a navíc dala na moje dobře míněné rady, takže zlepšení v její hře bylo zakrátko markantní.Celé odpoledne jsem pak přemýšlel, jak tuto skutečnost panu inženýrovi diskrétně sdělit, aby jejím zveřejněním nedošlo k eventuálnímu manželskému rozvratu.Po skončení hry jsem se převlékl a počal se procházet stále více se lidmi plnícím areálem, přičemž jsem pozoroval kolem probíhající živé dění.Po cestě jsem potkal řadu celebrit, pan starosta Uherského Brodu se mně pochlubil, že si nedávno rovněž zkusil zahrát tenis, pan starosta Strání ing.O.Benešík mně zase při vzájemném setkání tak stiskl ruku, že se mně nahrnuly slzy do očí.Má to ale marné, stejně volit nepůjdu! Zlatým hřebem odpoledního programu slavností bylo ale fotbalové utkání mezi místním Orlem a KDÚ- ČSL města. Orlíci byli oblečení v modrém a to včetně brankáře. Šlo o zjevný úmysl oklamat soupeře, aby tento nevěděl, kdo hraje nohama a kdo může chytat míč do své náruče. Zelení, tedy hráči KDÚ- ČSL, mně připadali vzhledově o něco lépe živení, snad i proto poněkud méně pohybliví. Ale mohu se mýlit.Mezi nimi jsem spatřil již výše jmenovaného pana starostu UB s dvojkou na zádech a pana ing. Hovorku s obávaným číslem 13 na podobném místě. V hloučku modrých „orlíků“ se dlouho před úvodním hvizdem nějakou dobu pohyboval jeden ze zelených. Nakolik sděloval modrým herní strategií zelených a hlavně za kolik, to už se asi nikdy nedozvíme.Ostatní nazelenalí na mě již před vlastním kláním udělali velký dojem tím, že společně odnášeli svoji branku co nejdále od branky soupeřovy. Při rozehrávání pak pan starosta P. Kunčar z téhož týmu ekvilibristicky přihrál míč jednomu ze spoluhráčů patičkou, čímž si mě úplně získal.Pan exposlanec Hovorka zase dělovkou pomocí levé nohy varoval svého červeně oblečeného brankáře, jako kdyby předem tušil, že se bude hrát v průběhu utkání pouze na jeho branku.Pravé koleno ho asi bolelo, protože ho měl ovázané černou bandáží.Zahrává si bezesporu se zdravím, ale on si je toho jistě patřičně vědom. Hra měla prokazatelně velký spád, jednotlivé vlny útoku zelených se převalovaly z jedné strany půle na druhou stranu téže půle..Hráči byli svým zaměřením velmi universální, bylo jim vcelku jedno kde hrají, neboť každý z nich dokázal hrát jak v obraně, tak i v záloze, případně útoku.Musím na tomto místě bohužel prozradit, že hned v úvodu utkání pan starosta Patrik Kunčar, pohybující se většinou na pravém křídle, fauloval soupeřovu osmičku, ale vzápětí se omluvil, takže proč to dále rozvádět….Konec konců, ať disciplinární komise vše důkladně vyšetří a vynese konečný verdikt!Fandil jsem většinou zeleným, ale pokud bych byl trenérem, posílil bych hrot jejich obrany oběma brodskými místostarosty, samozřejmě až po jejich obrácení na víru. Ale to je pouze moje laická úvaha, jsem totiž spíše odborník na menší balony. V průběhu utkání se čas od času ozýval sporadický potlesk, těžko ale říct pro koho a na kterou stranu. Po několika minutách hry se mně ale zdálo, že všem hráčům tak nějak těžknou nohy a krátí se jim dech. Je to divné, řadu viděných sportovců osobně znám a vím o nich že nekouří a i alkoholu věnují minimum pozornosti, zejména pak v dnešní době. Sanitku jsem žel nikde neviděl, nevím tedy, jestli jinak výborný pořadatel něco nezanedbal.Všechno jednou ale musí skončit, ani toto utkání nebylo výjimkou. Hráči si po zápase podali ruce a slíbili si, že se ještě někdy u této hry sejdou.Výsledek nebyl až tak důležitý, neboť všichni víme, že Coubertinovo heslo „Důležité je zúčastnit se!“ je platné ve všech sportech, bez ohledu na věk soutěžících.Celkově lze říci, že se slavnosti měly bezesporu důstojný ráz a byly příjemným osvěžením slunečného nedělního odpoledne posledního dne září.
Jaromír Slavíček
