Slovinské termály
Když jsem přemýšlela, kterou oblast života Slovinců, po jazyku a kuchyni, přiblížit našim čtenářům, padla volba na slovinské termály.
Slovinsko má to štěstí, že horké minerální prameny vyvěrají prakticky na celém území Slovinska, takže vyjedete-li z Mariboru na východ, za hodinu se koupete v Radenci, vyjedete-li na jih, za půl hodiny jste jako doma v Moravských Toplicích, a tak bych mohla pokračovat. Většina termálů je dobudována jako lázně pro celoroční provoz, bazény jsou kryté i venkovní a k tomu to panorama kolem!
Jen si představte, tak malá země a devatero termálních lázní. Oproti všem krytým bazénům u nás, mají nesmírnou výhodu v úspoře energie na ohřev vody, naopak vodu musejí mixovat, aby nebyla tak horká; slouží na ohřev vzduchu v bazénech, léčebným účelům apod., jak poznáme blíže při společné návštěvě několika lázeňských míst, která jsem osobně stačila poznat.
Zajásala jsem, když jsem se dozvěděla od muže, že nedaleko Mariboru vyvěrá pramen o teplotě 72 st. C, z hloubky 1,5 km, ale to hlavní, místo se jmenuje „MORAVSKE TOPLICE.“
Tak přece kousek Moravy i tady ve Slovinsku; hned nejbližší víkend jsme se rozhodli tam zajet, nasát moravské prostředí.
No, nevím, možná obyvatelé Břeclavi nebo Znojma by řekli, jako doma, já jsem si připadala jak v Rakousku. Na parkovišti auta označená A, domácích těžko bys pohledal.
Až během pobytu v lázních, kde se opájíte koupáním v 6 venkovních a 3 vnitřních bazénech, jsem se dozvěděla, že sice termály jsou pro Rakušany dobrým lákadlem, ale historické město Ptuj nedaleko, kde voda vyvěrá a mísí se nuceně se studenou vodou na přijatelných 30 st.C, se pyšní zámkem a velkým sklepem, který mimo jiné, uchovává nejstarší slovinské víno z roku 1917.
Tento ročník tu sice ke konzumaci nenabízejí, jen ho můžete vidět s průvodcem,
Ale jiná, mladší vína oceňují nejen Rakušané.
Byla jsem atmosférou lázní i sklepů tak okouzlena, že jsem se rozhodla pozvat na návštěvu i rodiče z Uh.Brodu. Muž s tím souhlasil, ale to jsem netušila, že v jeho zraje jiný plán, který mně prozradil až při příjezdu mých rodičů do Mariboru.
„Nepojedeme do Ptuje, ale na východ“
„Kam, prosím Tě, našim jsem řekla, že pojedeme do Ptuje, víš, přece, jak mají rádi slovinské víno.“
„Já jsem myslel, že se jedná o plavání, odpočinek v termální vodě, víš co, já jsem to předvídal a lázně „RADENCI,“ to je to, co spojuje jak teplou vodu, tak víno. Nemusíš opustit ani prostor bazénu, jen si hodíš na sebe koupací plášť a
-2-
můžeš relaxovat u jídla i pití. A pak zase několik temp v příjemné vodě. Pořád dokola. Nakonec jsem pozval i své rodiče a těm se tam vždy líbilo.“
I stalo se.
Vydali jsme se ve třech autech východně od Mariboru, asi 40 km, kde uprostřed údolí, obklopená viničnými svahy, byla objevena v roce 1833, někdejším studentem medicíny Karlem Hennem, minerální voda. Po její důkladné analýze se K.Henn vrátil zpět, už jako uznávaný lékař, a v roce 1869 poprvé plnil vodu do lahví.
Tato voda se pak pila na vídeňském dvoře a ve Vatikánu.
První lidi přišli v roce 1882, v červenci 1996 byl otevřen tzv. termální ráj, který je prosklennými chodbami propojen se všemi hotely.
To všechno, co uvádím o historii, jsem samozřejmě nevěděla, až první návštěva lázní mně umožnila přečíst si na informačních tabulích něco o historii.
Dnešek nabízí hostům celkem 1460m čtverečních vodní plochy.
Na člověka to působí jako větší brodský Delfín. Má vnitřní a venkovní bazény s termální vodou 33-24st.C. Poněvadž minerální horká voda sice má blahodárné účinky na lidský organismus, ale plavání v ní je namáhavé na srdce, je k dispozici
plavecký bazén s normální vodou o teplotě 28-29st.C. Kdo má rád vířivky, přijde si na své a ohřeje si klouby ve vodě o teplotě 36-37st.C.
Výlet se vydařil, spokojenost na všech stranách, zvláště, když jsme se při zpáteční cestě zastavili na jedné usedlosti, řekli bychom dnes eko-farmě a ochutnali něco z jejich nabídky. Ani jsme nemuseli vyhledávat vinné sklepy, vše bylo na jednom místě.
Jinou historii, než termály v Radenci, má termál zvaný „ČATEŽ.“ Jeho jméno se
odvozuje od mužíka, jakési mytické bytosti, která kdysi překvapeným dřevorubcům a pastevcům přinášela k občerstvení vodu.
Místní pak napadlo v těch místech kopat a v nevelké hloubce objevili vodu. Postupně objevovali další zřídla, z nichž jedno se zapsalo zlatým písmem do
historie kraje. Pramen je využíván dodnes, jeho voda obsahuje minerály a je horká.
Minerální voda z horkého pramene je to, co láká návštěvníky místní i cizozemské.
Poznávací značky aut dokumentují zájem o termál nejen od Slovinců, ale i Chorvatů, Rakušanů, Italů a jednoho Pražáka.
V létě se skleněné stěny otevřou a spojí se s letním areálem s obrovským množstvím vodních atrakcí soustředěných na jednom místě.
V zimě návštěvník určitě přijde na chuť teplotě vody (32 C), ve whirpoolech 38stC ,ale je i nadšen nápaditými kulisami, umocňujícími dojem pobytu v tropech.
Obrovský tropický strom přenesený sem z deštného pralesa, vyrůstající z malého ostrůvku uprostřed bazénu, dává zdání klidu a úkrytu pod
-3-
větvemi.Zdání úkrytu je opravdu klamné, neboť vzápětí jste smáčeni deštěm snášejícím se z vršku stromu.
Rozhodnete se proto ukrýt v nedaleké jeskyni, ale po chvíli uvolnění Vás erupce podvodní sopky vyžene ven. To vše je doprovázeno skřehotem ptáků nenechávající nikoho na pochybách, že jste v tropech.
Kdo by považoval vysoký kulatý sloup opatřený ve výšce ochozem za vyhlídkovou věž, bude těžce zklamán, neboť každých 30 minut věž ožije, stává se z ní maják se vším všudy, teda i s mohutnými červenými záblesky.
Zejména děti si vyhrají na jiném mole, kde co chvíli ze „země“ tryskají desítky vodotrysků.
Jeden z mnoha elegantních můstků nás zavede do země palem, papoušků a vodopádů. Škoda, že kokosové ořechy na palmách nejsou k jídlu a papoušci už řadu let se nehnou ze svého oblíbeného místa v koruně stromů.
Přestože divochy na procházce ostrovem nepotkáte, podíváme se do jejich rákosových příbytků, nahlédneme do kotlíku a uklidníme se po zjištění, že to nejsou lidojedi.
Fotka u totemu je nutností.
K moři přece patří vlny a ty taky stojí za to, každou hodinu na 15 minut se hladina rozbouří a rodiče nestačí své ratolesti zvedat nad hladinu k minimálnímu nadýchnutí.
Ti opravdu otužilí přeplavou do venkovního bazénu, kam ústí i hrdlo toboganu a gejzíry horké vody dají zapomenout na mrazivý vzduch.
Při pobytu v tropech se musí počítat se žízní, možná i hladem.
Lov není možný ani za příplatek, divoši pod palmami nemají ještě navařeno, proto je nutné se spokojit s civilizační stravou, jako jsou hranolky, pivo, pizza, řízky a cola, tedy klasika.
Na objevitele pramene se však nezapomnělo.
Ve vestibulu sedí na vrcholku skály obklopen vodou s vodotrysky a každou hodinu skutečně promlouvá, hýbe rukama, koulí očima a pohybuje rty.
Jako živý.
A to všechno doprovázejí hromy a blesky!
Zapamatujme si, kam je třeba zajet a na vlastí kůži všechno vyzkoušet.
ČATEŽ.
ČATEŽ -tajuplný objevitel vody, který své jméno velkoryse propůjčil obci s termálním pramenem na svých pozemcích.
A tato obec-Čatež- zde vybudovala lázeňský komplex s termální vodou.
Když pojedete k moři do Chorvatska, tak na dálnici Maribor – Zagreb odbočte v Zagrebu na Ljubljanu.
Asi po 20 km jste tady, na TERMALNÍ RIVIÉŘE.
A dáte mi zapravdu. Stojí to za to.
-4-
Na závěr jsem si nechala Maribor, město, kde žiji.
Nejsou tady sice termální prameny, ale velký krytý bazén s řadou atrakcí pro děti,
výukou plavání pro odrostlejší kojence atd. Zejména ta výuka kojenců k plavání dává tušit, že voda bude muset být opravdu teplá, nějakých 27-28st. by se capartům nelíbilo. V Mariboru připravili netradiční řešení, dané opět slovinskými
termály. Prostě horká voda se vozí z nejbližšího minerálního pramene. Cisterna odjede pak přijede, vypustí vodu a je to.
My návštěvníci si pak myslíme, že jsme v domácích termálních lázních.
Je to pohodlné, ale ruku na srdce, Radenci jsou Radenci, Moravské Toplice sice nejsou moravské v pravém slova smyslu, ale jsou blízko a lázně jsou lázně. Nic naplat.
Proto hurá do slovinských termálů!
Podle vyprávění své dcery zaznamenal
Jan Kment
