Dochází k asanaci dřevin a k podstatné rekonstrukci brodského parku. A tu by bylo vhodné připomenout si minulost parků. Nynější park totiž nebyl v městě jediný. Druhý park, později zvaný Seichertův, se nacházel v prostoru mezi silnicí od Dolních valů k nádraží a ulicí Bří Lužů. Založen byl v polovině předminulého století. Tento, skoro samorostlý parčík nebyl náležitě udržován a v prvním desetiletí tohoto století zchátral. V r. 1913 byla v západní části postavena elektrárna a zbývající část byla po 1. Světové válce zastavena.Nynější park byl budován postupně od druhé poloviny předminulého století. Roku 1874 byly zbořeny městské hradby, kromě těch, které byly držení vrchnosti a r. 1878 založena dolní část parku. Zajímavé je, že brodští Češi manifestovali tehdy své češství tak, že osadili dolní část valu a silnici od města k Havřicím lipami, zatímco Němci projevili své velkoněmecké smýšlení tím, že v horní části valu zasadili duby a dokonce v r. 1879 zasadili dva duby, které dovezli z Durynska, aby tím oslavili stříbrnou svatbu císařských manželů. Dubům se prý nedařilo a patrně zašly; nejsou o nich již další zprávy a ani zmínka, v kterých místech byly zasazeny. V dolní části měli všichni brodští cukráři kiosky. Roku 1875 vznikl německý Střelecký spolek (Schiessbund), který zřídil ve valu pod severní hradbou střelnici a postavil hostinec – nynější Bakán – a kde měl své spolkové místnosti. Spolek však brzy zanikl a vlastník, stále upadajícího hostince, jej pronajímal; posledním nájemníkem byl B. Böhm. Budova hostince se svým zevnějškem od dnešní podstatně lišila; neměla nevkusných přístaveb, byla nesrovnatelně vkusnější a do prostředí zapadla. Původní název „Na Střelnici“ byl vystřídán lidovým názvem „Na Cabani“, který zevšeobecněl. V hostinci, který se brzy stal hodně podřadným, se pořádaly až do prvních let minulého století zábavy, při nichž docházelo k rozbrojům a dokonce ke rvačkám, v nichž vynikali bratři Samuelovi z Předměstí. Tyto poměry připomínaly neklidné dění na Balkánském poloostrově, kde ve druhé polovině devatenáctého století to vřelo rozbroji národnostními, náboženskými a odboji Turků, a tak lidová vtipnost našla v nich obdoby s poměry „Na Cabani“ a přejmenovala ji na Balkán a na tom zůstala podnes, i když hanlivý přídech dávno pominul.Horní část parku až po hradby byla až do roku 1627 zastavěna domy měšťanů. Po nešťastném roce 1620 odešli z města nekatolíci a po nic zůstaly domy opuštěné, ani později neobsazené, zpustly a byly na rozkaz vrchnosti vojáky pobořeny. Celou toto část města přes protesty městské rady, potáhla na sebe vrchnost a přeměnila ji na panskou zahradu. Ještě v letech 1794-1799 vedlo město s knížetem Arnoštem Krištofem Kaunicem pře o tyto pozemky a o severní část hradeb, ale spor skočil v neprospěch města.Roku 1893 hrabě Kaunic napravil křivdy městu způsobené jeho předky a postoupil obci v celém rozsahu panství horního parku až po dnešní horní chodník k muzejní bráně po ulici Přemysla Otakara II. a již v tomto roce byl zde založen nynější Horní park. Tehdy získalo město pozemek pod kinem, kde pak bylo zbudováno první tenisové hřiště a letní cvičiště Sokola. Roku 1924 koupilo město od Palfyho celý zámek pro účely muzea a rozšířilo park o prostor pod muzeem až po silnici s domkem čp. 34 připadl městu až po druhé světové válce. Tento domek je pamětihodný tím, že v posledních letech minulého století trávíval v něm prázdniny vynikající český básník a přítel dr. Kaunice J. V. Sládek, jako jeho host.Takto končí dnes historie městských parků a zahájenou asanací začíná údobí, doufejme, že rozvážného a citlivého využití nevšední členitosti terénu a jeho historických zvláštností. Jen takový výsledek by mohl zahojit bolest z dnešních těžkých zásahů.
-VH-
