Vzpomínka na Františka Veselku

Schody od uherskobrodského nádraží jsem bral po třech. Byl téměř konec měsíce září roku 1970 a já se vracel z vojenské základní služby domů.

Na tehdejší pohnutou dobu to byla vojna docela veselá, ostatně její převážnou část jsem odehrál v orchestru,  s posazem   řady výborných muzikantů. Proletěl jsem Komenského ulicí,kolem farního kostela a domu pana regenschoriho prof.Emila Háby a zahnul do Gottwaldovi  ulice /dnes Hradišťské/.V půli cesty k domovu jsem přeběhl silnici na pravou stranu k tehdejší  čistírně oděvů a zastavil se u vývěsky,která oznamovala lidského bytí – věci poslední. Strnul jsem….

Z osudu rukou vzal jsem svůj los…. J.V.Sládek     –    František Veselka , zasloužilý učitel,ředitel LŠU v Uherském Brodě a dirigent pěveckého sboru Dvořák

Zemřel náhle v pondělí 28.září 1970 ve věku 63 let.

…. to ten civil pěkně začíná. Pomalým krokem jsem dokončil cestu k našemu domu. V hlavě mně hučelo. Byl jsem jeho žákem.

František Veselka se narodil 17. listopadu 1906 v Hranicích na Moravě, jako druhé dítě rodičům, kteří oba pocházeli z Příbora. Nevyrůstal sice v prostředí muzikantské rodiny /otec byl zprvu tesařem, pak vojenským písařem a ještě později úředníkem/, ale byl mu i jeho mladšímu bratrovi Josefovi /pozdějšímu dirigentovi Pražského filharmonického sboru/ dán do vínku hudební talent, zřejmě po mamince, jejíž babička byla sestřenicí maminky Leoše Janáčka.

Po maturitě na učitelském ústavu v Kroměříži v roce 1927 nastoupil na své první místo ve Bzové.Po měsíčním působení byl přemístěn do Strání,kde v této zpěvné obci založil a řídil dětský pěvecký sbor,který se brzy vypracoval na výbornou úroveň.

V roce 1930 začíná jeho působení na školách v Uherském Brodě, a to nejdříve na obecné škole dívčí / 1930 – 1937, měšťanské škole dívčí /1937 – 1952 a konečně na městské Hudební škole /1950 – 1970/.

Svou učitelskou kvalifikaci prokázal složením státních zkoušek ze sborového zpěvu /1934- Brno/ z matematiky, přírodopisu a přírodozpytu /1936- Chrudim/ ,ve hře na klavír / 1937- Praha/ a sólového zpěvu /1937- Praha/. Absolvoval i kurz psaní na stroji, kurz vaření a kurz těsnopisu, který později vyučoval i na reálném gymnáziu v Uherském Brodě.

Vedle učitelského povolání se hned po nástupu do Uherského Brodu aktivně zapojil do činnosti Hudebního spolku Dvořák jako houslista orchestru, dirigent ženského sboru a později smíšeného sboru Dvořák. Po roce 1945 byl hlavním iniciátorem založení Městské hudební školy a zůstal jí věrný až do své smrti 28. září 1970.

Rád bych zde vzpomněl tohoto vzácného člověka. Setkal jsem se s tímto mužem někdy v padesátých letech minulého století, kdy docházel k nám domů za mým dědečkem Vladimírem Čechmánkem, se kterým byli kolegové z učitelské branže, byl třídním učitelem mé maminky, později vyučoval na hudební škole i moji sestru Věru a ještě o něco později vyučoval i mne. Do hudebky, jak jsme říkávali, jsem přišel v září roku 1958 a rovnou do rukou ředitele Veselky. Postavil mně v ředitelně ke klavíru, zahrál rozložený akord a houkl na mně:“ zazpívej druhý tón“. No nebylo to zrovna nejlepší přivítání, pan rektor platil už tehdy za velmi dobrého muzikanta, váženého učitele, měl absolutní sluch, s žáčky i s dospělými se zrovna moc nemazal a každému na rovinu řekl, co si o jeho uměleckých ambicích myslí. Tehdy jsem obstál, ale neodpustil si poznámku, kde jsem se flákal, že jdu do školy až v deseti letech. To víte, srdíčko mně poskočilo a já už se viděl u kytary, která byla mým snem. Jó houby – kytara, ale violoncello mně čekalo. A k tomu věčně upocené ruce, nechuť hrát na tento nástroj a obrovská trpělivost mého učitele Zdeňka Teimera, který mně po roce vysvobodil hrou na kontrabas. To bylo zajímavější. Ale mým osudem byla stejně trubka. A nebyl jsem sám z uherskobrodské líhně muzikantů, které stihl stejný, nebo podobný osud. Většinu hudebních nauk nás vyučoval právě ředitel František Veselka. Samozřejmě že měl své klavíristy a někdy i houslisty, potom to byla spousta papírování, a našel si také chvíli, aby zašel do souborové hry a přesvědčil se, jak tam nám to jde. Mám za to, že jsme mu mnohokráte udělali radost. To když jsme vyhrávali v soutěžích hudebních škol. Náš školní dechový orchestr stál opakovaně vždy na prvních příčkách.

František Veselka patřil mezi významné pedagogy a osobnosti sborového umění v naší republice. Byl jedním ze zakladatelů Unie českých pěveckých sborů a dlouholetým členem Hlavního výboru UČPS. Jeho pedagogická činnost byla oceněna až v roce 1966 udělením titulu „Zasloužilý učitel“. Všechen svůj volný čas věnoval především uherskobrodskému pěveckému sboru Dvořák,který se právě pod jeho vedením vypracoval mezi nejlepší amatérská vokální tělesa v republice, a i díky jemu bylo sboru v roce 1966 uděleno vyznamenání „Za vynikající práci“.

Za celoživotní přínos k rozvoji sborového umění a za zásluhy o nové vybudování amatérské pěvecké organizace byl mu v roce 1974 udělen in memoriam „Čestný odznak“ Unie českých pěveckých sborů.

František Veselka byl upravovatelem písní pro ženské a dětské sbory a spolupracoval také s tehdejším Československým rozhlasem. Jeho sbormistrovského i pedagogického umění si dodnes váží všichni jeho žáci a zpěváci, kteří předávají dalším generacím odkaz tohoto přísného, avšak skromného a obětavého člověka a vynikajícího hudebníka.

Celý jeho život, jako by se zračil v jedné z básní ze Selských písní J.V.Sládka, kterou v jednom z devíti mužských sborů zhudebnil J.B.Foerster./ 1859-1951/

Z osudu rukou vzal jsem svůj los,                        Vzklíčil a roste,dá zrno a dost,

jak zrno, jež hodil na brázdu kdos.                     jak ono na zemi jsem jenom host.

Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas                  Tak všichni jsme z lidí,vládce i rob ,

a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas.             a mne život těší a neděsí hrob.

V zem jež ho vydala,schýlí se hlas,

-kdes v boží zahradě vyrostu zas.

Oldřich Kopunec

/Poděkování: Děkuji tímto ing. Antonínu Veselkovi, za jeho velkou pomoc při zpracování vzpomínky/.

Zdroj : ing.A.Veselka – životopis Fr.Veselky a rodokmen

J.V.Sládek : Selské písně a české znělky

Foto: archiv ing.A.Veselka,Ol.Kopunec,

V emailech přiloženy fotografie:

OOO7jpg – Fr.Veselka s dirigentem Eduardem Fischerem v Domě umění Gottwaldov /Zlín/ 8.2.1966

OOO6jpg- Přebírání čestného titulu „Zasloužilý učitel“29.3.1967 v pražském Karolínu z rukou ministra školství prof.Hájka

OOO5jpg- Pěvecký sbor Dvořák –soutěž pěv.sborů Jihlava –listopad 1962

OOO3jpg- Léto 1970 –rodina Veselkova /zleva:Magda-snacha,ing.Antonín-syn,Petr-vnuk,Fr.Veselka/

OO10jpg- František Veselka –portrét

OOO4jpg- Frant. Veselka s prvním vnukem Petrem 27.8.1967

OOO8jpg.Frant.Veselka naposledy hraje na varhany v obřadní síni vMěNV v Uh.Brodě 15.8.1970

OOO9jpg-Učitelský sbor LŠU v Uh.Brodě se svým ředitelem Fr.Veselkou /konec 60tých let/

Přiložen :  RODOKMEN RODINY v návaznostech na Leoše Janáčka

Příspěvek byl publikován v rubrice Publicistika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář