Ej , u Brodu u města
Kolikrát se já jen zadíval na útlou knížečku- sborník lidových písní o Uherském Brodě.Kolikrát jsem jen prohrábl svůj archiv všemožného i nemožného,kde s odstupem času člověk nachází moudra, aniž si je kdy předtím uvědomoval. A přiznám se: furt nic. Jak se říká -hlava samý blbec.
Hledáte-li nit, najděte nejdřív jehlu, to je prastará pravda. A tak jsem se dostal až k modré, tiskem vyvedené pozvánce na slavnosti-Strážnice 1973. Zažloutlá pozvánka s mezinárodním textem,perokresba Aleše Černého ,na první straně s nápisem dominovala fotografie lidmi přeplněného stadionu Bludník ve Strážnici.
Hned pod ni jsem měl uložen scénosled pořadu :“ V tom Brodečku na kopečku“. Spoluautorem pořadu mimo jiné byl i uherskobrodský folklorista JUDr. Věroslav Blahutka.
Části :Jaro se otvírá, V poli a na lúce, Hory sa čerňajú, Taký som lahučký jako to pérečko a Krása ve tvaru zakletá byly součástí kytice písní,tanců a muziky s přehlídkou krojů právě z Uherskobrodska,které Věrek Blahutka znal dokonale, kde spolu s řadou Olšaváků a později Brozanů sbíral po jednotlivých dědinách to, co doslova mizelo pod rukama v nenávratnu.
Sám jsem se tehdy podílel na realizaci pořadu ve Strážnici jako tanečník a vzpomínám, jak od nás byla vyžadována přesnost a perfektnost nejen na zkouškách,ale i na samotných vystoupeních.A věřte, že někdy to měl spoluautor hodně těžké… Ostatně kdo absolvoval Strážnici, jistě ví o čem hovořím.
Proč jsem si vzpomněl? Právě v tomto roce by se Věrek Blahutka 4.března dožil 90 let.
Narodil se v Odrách 4.března 1924 a vyrůstal v Bzenci v rodině Urbana Blahutky, učitele a ředitele Měšťanské školy v Bzenci,nadšeného muzikanta.Studentská léta prožil v kyjovském gymnáziu,právnickou fakultu absolvoval v Brně. Jak sám říkával- ten správný grif sem chytl mezi kyjovskými zpěváky a tanečníky.
Po příchodu do Uherského Brodu jeho cesta vedla do nově vznikajících Slováckých strojíren. V padesátých letech minulého století stál u zrodu uherskobrodských souborů Olšava /1951/, Brozané /1964/ u zrodu nivnické Lipiny / 1961/.
Byl vynikajícím tanečníkem, vícenásobným vítězem verbířských soutěží ve Strážnici a nositelem mnoha ocenění. Aktivně se podílel na řadě regionálních slavností,ať již radou, nebo přímou účastí. Vlčnovské slavnosti, folklorní festival ve Strážnici,atd. S oběma uherskobrodskými soubory reprezentoval lidové umění Moravského Slovácka u nás i v zahraničí.Záslužná byla i jeho metodická pomoc začínajícím souborům. Nehleděl na čas a mnohdy nehleděl ani na své zdraví. Věrka dnes vzpomínají tanečníci po celé střední Moravě. Jeho přístup k lidovému tanci, rady začátečníkům,přísné, ale spravedlivé hodnocení dosažených výsledků z nácviku mohlo na některé mladé lidi působit málem drasticky.Výsledkem však byla dobře odvedená práce.
I přes nečekanou ztrátu zraku ho neopouštěla jeho náklonnost a velká láska k folkloru,do posledních dnů svého života se živě zajímal o dění právě na poli lidového umění. Jeho celoživotním průvodcem a partnerem byla jeho žena Anežka.Naladěná na stejnou vlnu,jako její Věrek.Byl členem klubu Po-Po,.Štěpánů,kteří jsou v těchto končinách raritou mezi folkloristy. Tady byl mezi svými,tady nacházel
radost i ve svém neradostném údělu posledních dní.V jeho archivu se nachází množství písniček,choreografií,fotodokumentace i písemností pořízených při sběrech mezi obyčejnými lidmi na vesnicích Uherskobrodska. Byl dlouholetým dopisovatelem Malovaného kraje i dalšího regionálního tisku. Rád na něj vzpomínám, jako na rádce,který mi dal mnoho cenných rad do života, jako na člověka se kterým byla radost hovořit, polemizovat a stát u zrodu a interpretací mnohých pořadů. Zemřel 17.května 2002.
Oldřich Kopunec
