Jak jinak nazvat to, co jsme v uplynulých dnech viděli a zažili v ulicích našeho města?Právě jemu byla dopřána čest přivítat velevzácnou návštěvu následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda ď Este s chotí.Svůj povinnostmi tak bohatý život tráví jednak ve Vídni, jednak na zámku Konopiště, velmi často i v Zákupech.Avšak v těchto dnech se rozhodl opustit výše uvedená tradiční sídla a navštívit i místa vzdálenější.Málokdo si jen dovede představit, jaká nevýslovná radost nás pojala, když jím bylo mezi jinými vybráno naše město.Taková velkolepá pocta se nedostane jen tak někomu, a tak jsme my všichni žili již řadu dnůa týdnů přípravami na arcivévodův příjezd.Uklízely se ulice, upravovala náměstí, vylepšovalo se co se dalo.No, a pak přišel ten slavnostní den.V jeho odpoledních hodinách se před symbolem našeho města začaly doslova tísnit davy lidí, toužící na vlastní oči vidět následníka trůnu.Počasí sice nebylo nadvakrát příznivé, ale to pranic nebránilo očividným projevům slavnostní atmosféry. Zrak přítomných měšťanů se nedočkavě upíral k místům, ve kterých se měli každým okamžikem objevit ti, na jejichž návštěvu jsme se tak dlouho těšili. A skutečně netrvalo dlouho a jásot, doprovázený voláním „Vivat!“, jednoznačně dával všem zvědavcům na vědomí, že vzácná návštěva je již na dohled.S nataženými krky, vystupujíce na špičky bot, jsme spatřili pomalu se blížící nekrytý vůz s arcivévodou Ferdinandem a vévodkyní Žofií.Arcivévoda byl oděn do skvostné tmavomodré, perfektně jemu padnoucí vojenské uniformy se šavlí při boku, vévodkyně Žofie pak do vkusných bělostných šatů, perlami obdařených.Následník trůnu, kolem nás projížděje, blahosklonně rukou kynul zdravícím jej davům, občas pozvedaje v rukavici skrytou dlaň k okraji své, chocholem per bohatě zdobené čepice.Vévodkyně pak nešetřila jemnými, distingovanými úsměvy do všech stran, doprovázenými sotva znatelnou úklonou hlavy, pokryté slušivým kloboukem se širokou krempou.Na stojanech upevněné fotoaparáty v tu chvíli měly vpravdě řečeno mnoho co do činění.Vozidlo posléze zastavilo, načež arcivévoda z něho vystoupil s úmyslem dopřát sluchu uvítacímu výboru města, především pak panu starostovi.Řeč primátorova byla krátká, svým obsahem věcná, avšak procítěná.Arcivévoda za ni stručně poděkoval, přičemž popřál našemu městu hodně štěstí v jeho dalším rozkvětu.Následně byla panem starostou následníkovi trůnu představena řada významných osobností naší obce, vévodkyně pak při této příležitosti obdržela do svých rukou překrásnou kytici červených růží.Po dalších ceremoniálních obřadech se prostorem rozezněly hlasy místní dívčí pěvecké družiny. Pohlazení po vlasech jedné z pěvkyň následníkem trůnu muselo být pro všechny přihlížející více jak dojemné.V jednu chvíli jsem si však nemohl nevšimnout, že jeden z postávajících občanů se chová značně podezřele, nervozita byla patrná v jeho „řeči těla“.Srdce se mně v ten okamžik rozbušilo zlou předtuchou.Ale to se již slavnostní ceremoniál chýlil ke svému konci. Následník trůnu po rozloučení s brodskou honorací a občany znovu nasedl se svou chotí do přistaveného vozidla, které se zvolna dalo do pohybu.Když tu, zcela nečekaně, vyběhl z davu mávajících občanů v hnědé kamizolce oblečený mladík s revolverem v ruce a zamířil k odjíždějícímu vozu.Padly dva ostré, zezadu zákeřně vedené výstřely, a vzápětí na to bylo vidět, jak se těla následníka trůnu i jeho choti zhroutila do nitra vozu.Přihlížející dvorní fotograf celý děj dokázal, jak vidno, dobře zachytit.Útočník byl sic bleskurychle strážníky i tajnými zneškodněn, ale panika kolem hrůzného činu byla nepopsatelná.Následoval urychlený odvoz střelami zasažených do nemocnice, žel, již po několika málo minutách jsme se dozvěděli strašlivou zprávu, že života následníka trůnu a jeho choti již není…A tak původní krásné okamžiky vzácné návštěvy byly tímto podlým atentátem plně zatlačeny do pozadí.Město se s přicházejícím večerem ponořilo do hávu smutku.„Proč právě u nás muselo k tomuto hroznému činu dojít? Nedalo se tomu zabránit?“ nejeden z občanů si dodatečně kladl otázku. Co následovalo v dalších dnech, všichni dobře víme.Započala celosvětová válečná vřava, která si vyžádala miliony obětí.Ale i tak, občané města budou na tyto okamžiky vzácné návštěvy dlouho a dlouho vzpomínat, takový velkolepý zážitek v předvečer letního slunovratu se přece jen tak každý den neopakuje.
Jaromír Slavíček
