V neděli je v Maršově Bartolomějská pouť. Ale já mám tam pořád v paměti ten zkázonosný sesuv v šedesátých letech.
Zpovídal jsem tamější pamětnici, paní Habrovanskou. Jejich dům to odnesl jako první.
Paní dnes bydlí, tuším, v ulici kpt. Kubíčka.
Co se tehdy v Maršově stalo?„Středem světa“ se někdy označuje obec Rudice, údajně snad proto, že z ní je na všechny světové strany stejně daleko k okolním vesnicím. Naproti tomu „konec světa“, tedy místo, kde dávají lišky takzvaně dobrou noc, je snad na Moravském Slovácku jenom v Maršově.Ale v polovině šedesátých let se stalo v této obci něco, co si člověk dokáže jen těžko představit.Ve svahu nad obcí došlo k sesuvu, který v několika týdnech zničil polovinu obce.Přelom roku 1966/67 si každý pamětník z uvedené vísky jistě dobře pamatuje.Podle vzpomínek paní Habrovanské všechno tehdy začalo vcelku nenápadně.Začátkem šedesátých let si s manželem začali stavět domek v horní části této obce. Bezpochyby se hodně nadřeli a doufali, že si budou po jeho vybudování užívat krásného, tichého místa a také následující téměř dva roky žili spokojeným životem.Ani v nejmenším netušili, co na ně příroda chystala.V roce 1967 bylo horké léto, půda v obci i kolem ní vysychala, všude byly viditelné velké zemní trhliny.Habrovanští si stěny v interiéru domu omítli vápnem, jak bývalo tehdy zvykem, Avšak krátce po dokončení stavby začala omítka praskat. Zprvu nenápadně, šlo jen o drobné prasklinky.„Proč se znepokojovat, vždyť čerstvý nátěr sesycháním běžně drobně popraskává,“ říkali si mladí manželé. Zneklidňující však bylo, že se časem trhliny ve zdech stále zvětšovaly.A to už bylo varovné znamení.Kolem Vánoc téhož roku se jednoho dne ozvalo uprostřed obce nezvyklé dunění. Lidé vylekaně vyběhli ven, ale pohledem nic mimořádného nezaznamenali.Bouře nebyla v dohledu, ani kolem usedlostí žádné plně naložené vozidlo neprojíždělo.„Co to jenom mohlo být, co se to jen děje,“ kladli si otázku.V dalších dnech kdosi jen tak mimochodem nahlédl do hluboké studny, kterou nedlouho před tím vyhloubil soused paní Habrovanské.Vydechl údivem, náhle bylo vše jasné.Spodní část studny byla zavalena masivním blokem hlíny a štěrku.Tak to byla ta příčina nebývalého hluku, rázem si spolu s jinými uvědomil.Z jara pak události nabyly rychlého spádu, který ještě urychlily četné deště, následující oblevy.Vodní spousty z nich pocházející promáčely stráň nad domky, která se svým půdním pokryvem dala po jílovitém podloží do nezadržitelného pohybu.Stavby v obci se začaly svými stěnami naklánět a postupně bortit. Křivily se v nich okenní rámy, nešly zavírat dveře, vzdouvala podlaha.Trhliny ve zdech domů se rozevíraly více a více, údajně se dala do nich prý dokonce strčit ruka.Nastal čas poradit se s odborníky. Ti přijeli a jejich verdikt byl neúprosný.„Okamžitě se musíte, paní Habrovanská, vystěhovat!“Podobný příkaz nedlouho poté postihl další tři rodiny.Vše se hýbalo, domy, stodoly, celý svah nad domky se dal do pohybu, dokonce silnice před domky začala sjíždět směrem k potoku.Došlo k přírodnímu úkazu naprosto nebývalých rozměrů, neboť sesuv se udál na ploše několika hektarů.Stromy v přilehlé stráni se vykláněly do údolí více a více.Téměř celá polovina obce v dalších dnech a týdnech vzala za své.I v dnešní době, po téměř padesáti letech, nacházíme v dané lokalitě stopy po tehdejší katastrofické události.Na některých místech ještě můžeme pozorovat rozvaliny tehdejších domů, některé stromy jsou zase ve svahu zjevně nakloněné, někdy se proto takovým říká opilé stromy.Část obce zůstala sice netknuta, ale dílo zkázy bylo příliš velké, takže se víska do značné míry vylidnila.V zasažené části obce asi už nikdo nikdy bytelnou stavbu nepostaví, nebylo by to ostatně rozumné.Tehdejší obyvatelé dostali možnost přesídlení do nových, urychleně stavěných domů v Uherském Brodě.Ulice, ve které dnes pamětníci tehdejší události bydlí, se dnes podle této události nazývá Maršovská.
J.Slavíček
