Brzy po letošním svátku Dušiček – 5. listopadu, zemřel u své dcery v Praze JUDr. Miroslav Vorlíček, známá osobnost někdejšího politického a vůbec společenského života, jehož jméno více říká starším občanům Uherského Brodu.
Narodil se 2. října 1932 ve Velké Bytči na Slovensku, v národně smíšeném manželství – otec byl Čech a matka Slovenka. Byl synem JUDr. Františka Vorlíčka, který v zemi pod Tatrami působil jako státní úředník do r. 1939, než mnozí z Čechů museli opustit nově ustavený Slovenský štát. Vorlíčkovi se přistěhovali do našeho města, kde otec jako hlava rodiny získal zaměstnání co přednosta Okresního soudu. Mladý Mirek zde chodil do národní školy a následně vystudoval Reálné gymnázium. Ale to už přišel „osudový” r. 1948, kdy se dle teze jednoho z pozdějších státníků „kácel les, a proto musely létat i třísky”. Jenže v tom byly i četné osudy lidí a jejich rodin, to byl i případ mladého Vorlíčka. Měl prostě cejch – „pochází z buržoazní rodiny”; ale otec našel porozumění u přátel v Bratislavě, a syn tam mohl studovat vysokou školu s dovršením práv a titulem JUDr. Tomu předcházela jen průprava – nutná brigáda na výstavbě Slováckých strojíren! Co bylo po studiích? Informace jsou čerpány z rodinného kruhu, takže se dovídáme, že jako podnikový právník pracoval u Restaurací a jídelen, nejdříve v Luhačovicích, posléze v Uh. Brodě. Jako ředitel spravoval později i Podnik bytového hospodářství města, když se na závěr svého profesního působení stal předsedou Panoramy – bytového družstva, odkud odešel do důchodu. Svoji právnickou odbornost se snažil uplatnit i po převratu r. 1989, to si otevřel advokátní kancelář, kterou však pro věk i nemoc provozoval jenom pět roků. V jeho, dnes už naplněném žití, nelze vynechat ani široký záběr veřejného angažování se. Začněme u jeho politické činnosti: šedesátá léta minulého století přinesla mnohé změny v tehdejším Československu, což vrcholilo nadějí 1968. Možná dříve, ale ve zmíněném čase obrody státu a s tím spojeného upřímného nadšení občanů /nejinak i v Uherském Brodě/ – Dr. Vorlíček vstupuje do řad Čsl. strany socialistické – ČSS. Bohužel, tomu předcházela bolestná rodinná ztráta, když mu v r. 1967 zemřela mladá žena – učitelka Dagmar, rozená Dleštíková. Právě tyto až bouřlivé události r. 1968-69 do jisté míry pomohly zapomenout. Ale už od jarních měsíců výše zmíněného roku, byl na konferenci ČSS v Uh. Brodě zvolen okresním předsedou tradiční strany našeho města. Ano, v pozměněné podobě od r.1948, je tato strana českých socialistů „pod knutou Národní fronty” – jinak to být ani nemohlo. Tady je však na místě kratší ohlédnutí za její historií, která započala už r. 1906, coby strana národních dělníků a živnostníků, ustavená v hostinci u Rochů. Po r. 1918 to byla Národně socialistická strana, vždy druhá a nakonec i první vítězná strana ve volbách do zastupitelstva města, později vedená starostou B. Lužou, mučedníkem národa /†1945/. K této straně levého středu se v Uh. Brodě hodně hlásili věřící nově ustavené Církve československé. V Uh. Brodě byl také Okresní sekretariát ČSS, který trval i po únorovém převratu 48 a vzal za své až v éře současné demokracie. Organizace této složky, to už pod názvem Liberální strana národně sociální LSNS, měla poslední členskou schůzi v únoru 1999, když jí předsedal † L. Friedl. S tím odešlo i kus koloritu města. Šlo by o tom napsat mnohem šířeji, než je to asi vhodné při pietní vzpomínce na dlouholetého předsedu Dr. Vorlíčka. Zvěčnělý vedl české socialisty po více jak dvacet let, což zahrnovalo i organizace v Bánově, Suché Lozi, Nivnici, Strání, Vlčnově, Pitíně i v Uh. Hradišti, Uh. Ostrohu a v Babicích. Pisatel poznal Dr. Vorlíčka v závěru r.1989 a později, kdy se na Sekretariátě ČSS konalo vyjednávání představitelů dvou nekomunistických stran Národní fronty: za socialisty to byli Vorlíček, Graffe, Kočař a za lidovce Bogár, Lukáš a Wintr. Později Dr. Vorlíček na funkci předsedy rezignoval, ač ve vedení zůstal. Přicházeli noví činovníci ČSS, m.j. uvedený Dr. J. Kočař, dále J. Zahrádka,
† Dr. B. Žák, P. Slouka, zapojen byl nadále i Ing. Ivan Graffe – dříve poslanec KNV; v okresním vedení byli i další funkcionáři z venkova. Také početnost členů okresní organizace vzrostla, a z necelých 100 jich bylo více než 300. Když jsem se letos naposled se zvěčnělým sešel /asi v srpnu? / – probírali jsme jako častokrát před tím, události ve společenském dění. Sám rád připomínal, že jej do řad ČSS přivedla i vlastenecká výchova z rodiny /ach, jak toto dnes mladé generaci chybí!/ – Jistě měl své chyby, čemuž se neubrání nikdo z nás. Ale naše vzpomínka chce přece připomenout to lepší o člověku, mnohé odpustit, jak to jménem rodiny žádal i katolický duchovní u jeho hrobu. – Na závěr ještě něco z kladů, totiž záliby nejen politické: Mirek byl u kamarádů oblíben a od mládí se věnoval hudbě, patřil k zakladatelům a interpretům tenkrát populárního orchestru Strojař, jehož byl i vedoucím. Sám hrál na tenorsaxofon.Měl přezdívku “Radža.”Věnoval se i sportu a hrál za oddíl basketbalu klubu Spartak a byl členem tenisového oddílu,kde v padesátých létech vytvořil deblovou dvojici s p.Zdráhalem -hoteliérem.K dobru rodiny se stal v důchodovém věku i zahrádkářem. – K napsání těchto vzpomínek mi velmi přispěla jeho druhá žena Marie, od níž vím, že byl otcem dvou dcer a syna. – Tolik jsem chtěl sdělit o všestranné osobnosti, která si za své vlastenecké přesvědčení zaslouží vzpomínku nejen těch, co to vyjádřili účastí na pohřbu.
– Bratře Miroslave, vzpomínáme v dobrém!! –
Na přání rodiny a jeho přátel z řad někdejších českých socialistů, zpracovali: St. Lukáš, za technické spolupráce Dr. L. Ďurďové
