Planetárium.
Brodské planetárium
Tiskem prošla zpráva, že se v Uherském Brodě v prostoru Domu kultury zřizuje digitální planetárium, kromě Brna jediné na jižní Moravě.Uvedená informace mě pochopitelně nemohla nechat klidným.Byla při dopoledním zatmění Slunce ústně předána i desítkám před kulturákem stojících osob, ale mnozí z nich to zajisté věděli z různých informačních zdrojů už s předstihem.V slunečném odpoledni posledního podzimního dne jsem před 15. hodinou nedočkavě vyrazil do uvedeného místa.
Prošel foyer centra kultury, pak následovalo pár kroků krátkou chodbou, ale to už jsem při otevřených dveřích uviděl známou tvář ředitele brodské hvězdárny ing. Rostislava Rajchla.Stál při okraji dá se říct svého díla, kterého zrod nejenom podpořil, ale svými organizačními schopnostmi i realizoval.Planetárium má kopulovitý tvar o průměru 5 metrů. Pod kopulí je kruhovitě rozmístěno okolo 30 měkkých, do syté modři zbarvených křesílek, ze kterých je možné pozorovat imitaci nebeské sféry v celé její pohádkové kráse.V astronomii jsem laik, takže jsem usedl a byl, stejně jako ostatní přítomní, zvědavý na nastávající prezentaci vesmírných dějů, kterou měl odborným výkladem řídit, no kdo jiný, než pan inženýr.Světlo zhaslo, zešeřilo se, aby nad našimi hlavami započalo velkolepé přestavení. Nejprve však připomenutím dopoledního, divácky tak vydařeného zatmění Slunce.Pak se na „obloze“ rozzářily stovky hvězd i planet různých velikostí. Z nepřeberného množství hvězd se vhodně volenými spojnicemi zjevovala nám známá i neznámá souhvězdí.Dala se do pohybu, takže netrvalo dlouho a měkce se ke mně i mým sousedům začala snášet hvězdokupa Kuřátek z Mléčné dráhy.O chviličku později se nad námi zaskvělo v plné své kráse zimní souhvězdí Orion, ke kterému v pozdním večeru rád upírám oči.Kousek od něho se zase pochlubilo svým vzhledem souhvězdí Býka. Nedaleko od předchozího, snad jen pár milionů světelných let, bylo k nalezení mně sympatické souhvězdí Blíženců.Proč sympatické? No, v jeho znamení jsem se narodil.Do souhvězdí pak byly promítnuty dle jejich názvů příslušné obrazy. Velká medvědice vypadala opravdu hrozivě.Pak se přišly laserovým ukazovátkem pana inženýra představit jednotlivé planety.První se dostal na řadu Mars, jeho nevlídný povrch, mrazivé klima, záhadné kanályi pravděpodobná kdys přítomná voda.Jeho vulkán Olympus je nejvyšší horou ve Sluneční soustavě, ta svými zveřejněnými parametry vzbudila nepředstíraný údiv.Oproti chladu Marsu zobrazovaná Venuše přímo sálala horkem, gigantický Jupiter se nám zase pochlubil svou záhadnou Velkou červenou skvrnou.Saturn se nám prezentoval svými pásy, tvořenými nevyčíslitelným množstvím kamenných úlomků různé velikosti.Vše, a to je třeba zdůraznit, bylo na ploše kopule v neustálém krouživém, nebo naopak chaotickém virtuálním pohybu.Někdy až tak naturalistickém, že jsem si v jednu chvíli musel rukama instinktivně zakrýt hlavu před „dopadajícími“ úlomky Saturnova opasku.Stejně si tak počínaly vědecké sondy, ať už americké nebo sovětské.„Přistávaly“ jedna za druhou na našich temenech, doprovázeny hřmotem, připomínajícím startující rakety.Pohádkovou tečkou pátečního diváckého zážitku se na severním obzoru stalo divukrásné taneční představení vlnících se světel polární záře, která byla shodou okolností v minulých dnech pozorovatelná i v severních oblastech naší republiky.Očkem jsem v tu chvíli mrkl na spolu přítomné diváky.Všichni měli vyvrácené krky k „nebeské“ sféře, včetně kameramana regionální televize Slovácko.Kdysi byla mou oblíbenou knihou publikace admirála Byrda „Sám a sám“.Počátkem minulého století se nechal na několik měsíců zazimovat poblíž Jižního pólu v Antarktidě, aby tam prožil dlouhé měsíce v naprosté tmě a samotě.Ve svých knižních vzpomínkách uvedl: „Nejúchvatnějším zážitkem v mém pobytu bylo pozorování nade mnou zářícího hvězdného světa, a to v absolutním tichu, oproštěném od všech civilizačních vlivů. Teprve tam jsem si v plné míře uvědomil, že člověk je pouze pranepatrnou částí obrovského a i nadále tajemného vesmíru.“Podobné pocity jsme měli, snad mluvím za všechny účastníky hvězdného představení, v tom pátečním odpoledni v nově zřízeném planetáriu v Uherském Brodě.Co říct více?
No přece:
„Děkujeme!“
Jaromír Slavíček
Zatmění.
Částečné zatmění Slunce.
Stane se tak v pátečním dopoledni.Lidé si budou s předstihem kvůli pozorování zakrývaného Slunce začazovat sklíčka, jiní budou mít už předem připravené speciální brýle, chránící oči před poškozením.Na hvězdárnách vyhlásí mobilizaci, o frontách osob chtivých pozorování zajímavého nebeského jevu nelze pochybovat.Učitelky mateřských školek budou dětem na vycházkách v inkriminovanou dobu rukou ukazovat na oblohu a maličkým vysvětlovat, co se v tu chvíli bude na ní dít.Skotačící veverky budou muset v těch minutách zájem o sebe ze strany dětí na chvíli oželet, nedá se nic dělat.Měsíc se totiž „drze“ na několik minut postaví mezi naši Zemi a Slunce. Naštěstí jenom na pár desítek minut, jinak by to mohlo Zemi mrzet.Může to být všechno hezké, jenom si přejme, aby byla obloha v to dopoledne alespoň částečně projasněná.Nechtěl bych být z toho důvodu ve čtvrtek večer v kůži počasí předpovídající Taťány Míkové, respektive Aleny Zárybnické.Ponesou velikou odpovědnost.Horší je pověra, že zatmění Slunce předchází různým katastrofám, často i velkého rozsahu,válkám, vichřicím, zátopám atd.Pověra je v nejobecnějším slova smyslu vírou v nejrůznější znamení a jevy, které svým působením ovlivňují nebo předpovídají budoucnost člověka.Nevychází z rozumového základu, neboť záleží především na tom, zda člověk pověře věří nebo ne.V minulosti byl tento velmi emotivní úkaz, tedy zatmění Slunce, spojován s nejrůznějšími pověrami a byla mu přisuzována celá řada mystických významů.U nás se tak dělo hlavně ve středověku, v rozvojových zemích je tomu tak často i v dnešní době.Jedno doporučení při zatmění Slunce znělo: „Hleďte do škopku s vodou, uvidíte budoucnost!“S tím by se vcelku dalo souhlasit, vodou s její narůstající cenou musíme šetřit.Vojákovi se zase doporučovalo: Když se podíváš na oblohu a uvidíš zatmění Slunce, tak ti to najisto přinese neštěstí či prohru v bitvě.Generálové holt budou muset alespoň v ten den klopit oči.Říkalo se také, že když je Slunce zakryto Měsícem, má to prý vliv i na lidské chování.Muži se údajně v těch chvílích chovají k ženám ohleduplněji, ty jsou pozornější a laskavější k dětem, otevřenější vůči mužům, staří lidé se ten okamžik cítí méně opuštění.No, ale proč jenom v době zatmění? Nešlo by to napořád?Během zatmění Slunce si máme vzpomenout na ty, kterým bychom rádi odpustili, komu bychom chtěli dát soucit a něhu.Nejstarší doložené zprávy o pozorování tohoto úkazu pocházejí ze starověké Asýrie, Egypta a Číny.V Číně byli zvlášť pečliví při sledování tohoto jevu, neboť se domnívali, že změny na nebi předpovídaly špatné období pro vladaře i národ.A těch vladařů tedy je…Dříve když došlo zatmění Slunce, lidé padali na kolena a čelem se dotýkali země. Ve všech městech se rozléhal strašlivý rachot bubnů. Ty měly Slunce osvobodit od zlého draka, který ho chtěl pozřít. Kromě bubnování k nim patřilo i střílení šípů po obludě požírající Slunce.Inkové se stejně jako Číňané snažili zaplašit temné síly strašným hlukem. Místo draka si ale představovali spíš příšery, které se nepodobaly žádnému živému tvorovi.V Indii pro změnu věřili, že když se omyjí a pomodlí, pomohou Slunci v jeho lítém boji se stvůrou. Těhotné ženy nesměly vycházet ze svého domova, jinak novorozencům hrozilo oslepnutí.V době zatmění byly zakázány svatební obřady.Proti tomu by také neměly být námitky.Člověk by přece měl u svatby vidět, kdo vedle něho stojí, koho si bere.Za šera je to obtížné.Ovšem někdy se to nepozná ani za světla.Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že zatmění Slunce může mít, bohužel, spíše negativní vliv na naši planetu.Ale jde jen o pověry a těm zajisté v naší moderní době nevěříme.Já nejsem výjimkou.Takže se nebojme! Ale přesto si ve čtvrtek večer pro jistotu doplním ledničku.Člověk nikdy neví…
Jaromír Slavíček
Nezbedný měsíc.
Páteční ráno, pozvolna se rozednívá. Noc předává vládu dni jen nerada, ale musí, co svět světem stojí.Ptáci začínají švitořit, přeletují z místa na místo, hledají si partnery, nastává doba lásky mámivá.Nad východním obzorem se pomalu, pomaloučku zvedá sluneční kotouč.Zívaje, do široka se protahuje svými jiskřivými paprsky.„Jak ses vyspala, moje drahá?“ ptá se.„Celkem to ušlo. Maličko sem tam v noci sprchlo, ale alespoň budu svěží,“Země odpovídá.„Užijme si společně posledního zimního dne, jaro už klepe na dveře.“„Máš pravdu, budu kolem tebe i dnes kroužit, ostatně konám tak každý den,“ úsměv se mihne tváří slunečního kotouče.„Prosím tě,co bych z tebe měla, kdybych se já neotáčela!“odsekává Země.Je si ale vědoma, že na sluneční kotouč je spolehnutí.Ovšem ne vždy!Občas se chová dětinsky a schovává se za oblaka.„Poslyš drahá, kam se dnes poděl náš syn, Měsíc?“„To nevím, ale před několika dny jsem ho viděla v plném jasu korzovat noční oblohou. Lidé se v ten čas mohli kochat jeho krásnou oválnou tváří.„Máš pravdu, ale stejně se s ní pořád obrací jenom k tobě,“ sluneční kotouč se výčitkou obrací ke své partnerce.A navíc se dnes někde courá,“roztrpčeně dodává.„Nedělej si starosti, můj milý, on se zase objeví. Jako kdyby jsi ho neznal. Ale máš pravdu, mám o něho také starost.“ Je evidentní, že sdílí obavy svého manžela. Chování jejich syna je totiž nevyzpytatelné. Jednou se probouzí zpoza obzoru dříve, jindy později.Stejně je to tak s jeho usínáním.„Jéjda, podívej, právě se objevuje. Ale proč tě zaclání?“ptá se Země svého druha.„A zakrývá tě víc a víc.Co tím postojem ten sleduje?“ „To kdybych věděl.Ostatně je tvoje výchova, měla jsi být na něho přísnější!Sama vidíš, k čemu tvoje benevolence vede!Dělá si co chce.“„Tak chvíli počkejme, snad ho ti roupi přejdou!“ konejší manžela Země.Všiml sis, že se kvůli jeho klukovině trošinku ochladilo? I ptáci nastupujícím šerem tolik nezpívají.Doufám, že mu odpoledne za jeho chování něco řekneš!“naléhá na manžela.„Co já, kolem tebe se pořád otáčí. Ty jsi ho porodila, ty se starej!“ podrážděně reaguje sluneční kotouč.Napětí mezi manželi graduje.Měsíc konečně poodstupuje stranou, světlo zalévá krajinu.„No vidíš, syn uznává, že se choval nezvykle.Nebude to s ním tak hrozné!Poslyš, sluníčko moje, dnes v noci prý má začít astronomické jaro,“ Země obrací hovor k jiné události.„Máš pravdu, ale o tom, kdy začne to skutečné, o tom budu rozhodovat já,“ hlesne sluneční kotouč.„ No, ty abys nechtěl mít poslední slovo,“ povzdychne si Země a pootočí se…
