Obyčejný den,
Ráno jsem se probudil po neklidné noci. Holt, změna času s nejedním člověkem zamává.Po černé kávě na lačno jsem vyrazil do města na nákup. Celkem se zdařil, rohlíky, pilka na železo a sádra skončily v mé tašce.Pak jsem nahlédl do Slováckého deníku. Neměl jsem tam ten den článek. Redaktoři z uvedeného deníku si ze mě zbytečně dělají nepřátele.Po cestě domů jsem potkal na Moravské ulici Alenu Podlouckou na kole. Pravila, že jede plavat.Prý se musí této činnosti věnovat kvůli kolenům.Přemýšlel jsem, jaký plavecký styl bych ji poradil jako nejlepší. Asi naznak. Měla by kolena relativně pod kontrolou.Po příchodu do domova jsem se začal věnovat opravě venkovní omítky, narušené nočním větrem.Použil jsem k tomu účelu speciální, kýmsi mně kdysi věnovaný, zednický mlýnek, do kterého jsem periodicky vpravoval brízolitovou kaši.Pro jistotu jsem se ze žebříku kolem sebe díval, jestli se někdo nedívá. Přece jenom nejsem v dané profesi odborník.Uvedené práci jsem věnoval asi hodinu, další dvě hodiny pak čistění svého oděvu.Proklínal jsem okamžik, kdy jsem do brízolitu přidával akrylovou bílou barvu.Snad to půjde vyprat, ale pračka mě rozhodně nepochválí.Po převlečení do čistého jsem si odskočil, ostatně jako každý den, do restaurace Balkán na polévku.Paní vedoucí Kunčarové jsem učinil přednášku o škodlivosti kouření, které je ve jmenované restauraci povoleno.Odpověděla, že názory veřejnosti na tuto problematiku jsou tak půl na půl.Po obědě jsem ze sklepa vynesl sekačku na trávu a pustil se do prvního jarního sečení.V půli mého konání začalo drobně pršet.Opět jsem si vzpomněl na Slovácký deník, tentokráte ve smyslu, že bych v něm přece jenom mohl být a to nazítří v kolonce Černá kronika.Chvályhodnou činnost jsem tedy musel přirozeně přerušit Zahrada je posečena tak napůl. No Bóže, kolik mládenců nosí na hlavě kohouta, a nikdo si toho ani moc nevšímá. Při práci jsem si všiml, že seču místo trávy víceméně jenom mech.Proto jsem se převlékl a odpoledne zamířil k obchodu u nádraží koupit Antimech, navíc k němu přidal do tašky travní semeno.Pak mě ještě napadlo si odskočit ke Kauflandu koupit dvoubřité holící čepelky značky Balea..Prodavačka je mně pomáhala v regálech vyhledat. Se zájmem jsem si ji prohlížel a držel jejímu úsilí palce.Po plánovaném zaplacení žiletek jsem vyšel z prodejny ven, i když tmavá oblaka na obloze nevěstila pro mě i pro jiné nic dobrého.Když tu se přede mnou zčista jasna objevila známá postava prof. Blaženky Pomykalové.Usmívala se, asi k tomu měla důvod.Napřed se mně pochlubila svým autem.Má brčálově zelenou barvu, ale za slunečního svitu by jeho zeleň mohla být posuzována jinak.Hovořili jsme spolu o všem možném včetně mě.Vítr sílil, zešeřilo se.Proto jsem se rozloučil s milou exkolegyní, neboť jsem chtěl ještě doběhnout na nádraží si koupit kořenový chléb.Už ho ale neměli a tak jsem vzal v nedalekém kiosku zavděk dvěma ořechovým hřebenům..Mezitím začalo hustě pršet a tak jsem se schoval v nádražní budově.Tam moje oči spatřily jednoho skoro souseda, který se mně pochlubil, že jede hrát do Uherského Hradiště bridž.Prý v Brodě takový klub není. Tak na to se musím zeptat při nejbližší příležitosti pana místostarosty P.Vrány.Přeji mu házení koulemi při bowlingu, ale intelektuální bridž by přece mohl mít v našem krásném městě také svoje místo.A abych nezapomněl. Dnes postavili pomocí jeřábu na Mariánském náměstí znovu mariánský sloup.No, to bude slávy v regionálním tisku a televizi.U hvězdárny zase staví pravoslavný kostelík. Synagoga je. Zbývá už jenom postavení mešity.Nezávidím katolíkům.Ale já, co si vzpomínám, jsem říkával studentům: „Učte se arabštinu, dokud je čas!“Mně už to nestojí za to…
J.S.
