Ulice a uličky Uherského BroduKe konci školního roku se občas stáváme svědky registrace počtu jedoucích vozidel na vybraných městských silničních úsecích.
Této bohulibé činnosti se věnují studenti jednak proto, aby se vyhnuli školním povinnostem, ale i v oprávněné víře, že poslouží dobré věci.
Nasbíraná fakta se pak zasílají dopravcům, kteří z obdržených hodnot vyvozují závěry pro řešení dopravních situací.
A tak mě napadá, jestli by nestálo za to, analogicky vysledovat frekvenci chodců v ulicích našeho města?
Jsou mezi nimi přece takové, ve kterých člověk každou chvíli míjí protijdoucího, ale existují i jiné, ve kterých ke střetu očí se potkávajících často nedochází.
Názor na tuto problematiku nyní dávám k dispozici.
Dle mé nákupní praxe je z hlediska počtu lidu nejvíce frekventovanou uliční tepnou, ulice Bří Lužů a to po obou stranách.
Dá se nazvat svým způsobem brodskou chodeckou magistrálou.
Této ulici v počtu kráčejících, ale i postávajících, směle konkuruje ulice Moravská, zejména pak chodníkem podél prodejny Javor.
Co na ní člověk už od časného rána potkává známých. Každou chvilku aby se zastavil, protějšky pozdravil, a s některými z nich kratší či delší dobu pokecal.
Hodně koupěchtivého lidu lze potkat i na přechodové lávce ke Kauflandu nebo na náměstích, ale tam se o ulice přirozeně nejedná.
Ostatní uherskobrodské ulice, a že jich je, mají jen průměrnou zátěž procházejícími páry bot.
Nebylo by účelné je vyjmenovávat všechny, tak za příklad pouze dávám ulici Hradišťskou, Přemysla Otakara II., Naardenskou, Komenského, Vlčnovskou, Antonína Hrubého, Dolních valů atd.
No, a pak jsou ve městě takové, ve kterých někoho potkat v kratším časovém úseku nebývá až tak běžné.
Ulice Malá nebo Weberova, nepříliš vzdálené od centra, musí mít z nezájmu průchozích docela komplexy.
Zajímavými chodeckými koridory bez ohledu na množství procházejících jsou uličky Příčná a Úzká.
Neustále mně vrtá hlavou, jestli by Příčnou uličkou neměla být nazývaná ta, co vede od Panského domu k ulici Hradišťská.
Příčné by přece mělo protínat spádnici, něco mě intuitivně napovídá.
Patrně jejich současným pojmenováním jde o respektování historických názvů, takže se smiřme se současným stavem.
Každá z těchto dvou uliček má svůj nezaměnitelný vzhled.
Měly a dosud mají tak trochu ráz italských uliček, proslulých svou nevelkou šířkou a v době veder chladivým stínem.
Za dne jimi kráčíme se skloněnou hlavou, provázeni myšlenkami téměř bez povšimnutí okolního dění.
Jsou tak uzounké, že i za dne v nich sluneční paprsky bývají v průběhu dne obtížně k zastižení.
Ale v noci mají pro oko člověka svůj půvab, i když jejich průchodem v pozdních nočních hodinách na sebe bereme jistá rizika.
Zejména ulička mířící z Mariánského k Masarykovu náměstí mívala ještě v nedávné době nedobrou pověst, zejména po setmění.
Stejně to platí pro ji křižující ulici Úzkou, ale ta je kupodivu alespoň ve své úvodní části po západu slunce světly více obdařená než ulice předcházející – viz foto.
Tyto uličky však v blízké budoucnosti čekají poměrně podstatné změny. Čeká je inovace ve všech směrech.
Je nepochybné, že architekti si s jejich nastávajícími úpravami nesporně poradí. Jimi nedávno zveřejněné návrhy vypadají docela zajímavě.
Živě si už nyní asi mnozí z nás v těchto uličkách dovedou představit romanticky ztvárněné, nad námi visící svítilny, stejně jako na jaře v pozdnějších hodinách v nich líbající se zamilované páry.
Tyto uličky jsou geografickým centrem města.
Mají svým vzezřením takřka mystický ráz, který by si měly udržet i po navrhovaných úpravách.
Ale stejně se jimi bude mnohý z občanů města v hluboké noci i nadále obávat procházet…
Tma je vždy nevyzpytatelná!
Ale k tomu, čím jsem začal!
Má vůbec smysl zkoumat „chodecké“ zatížení ulic?
Má, samozřejmě má!
A to nejenom pro obchodníky a kupující.
Kdo je člověkem společenským, jistě ví, kterými ulicemi se ke svému cíli má vydat a to i za cenu možného zdržení.
A kdo si naopak potřebuje relativním tichem pročistit hlavu, ten přirozeně bude volit cestu jinudy!
