Pohádkový lesŽe může být takový, o tom více jak názorně tuto neděli přesvědčila veřejnost akce Domu mládeže a dětí v uherskobrodských Tyršových sadech.
Konala se s několikadenním předstihem mezinárodního svátku dětí.
Za nádherného počasí, kdy se na blankytně modré obloze neproháněl ani jediný mráček, se na uvedeném místě sešly se svými rodiči stovky dětí.
Každičký strom, keř, ba i tráva se v tomto sluncem prozářeném parku pyšnily tím, že se v jejich blízkosti mělo dít něco pro dětské oči neobyčejně zajímavého.
A po právu, vždyť v blízkosti všech těch borovic, „kaštanů“, jasanů či lip se vyrojily „stánky“ poutavých dějů, u kterých si děti mohly nejenom pohrát, ale také v jednotlivých zastaveních i prokázat své schopnosti a znalosti.
Už po příchodu do parku ti malí caparti měli oči navrch hlavy v očekávání, co jim pracovníci DDM to nedělní odpoledne připravili.
A měli se, věru, na co těšit.
Čekaly na ně desítky stanovišť, vybavených důmyslnými herními pomůckami, obrázky, a vůbec vším možným, co mělo posloužit k upoutání zájmu malých.
U jednoho stanoviště se drobotina začala prohánět s koloběžkami, o něco větší jedinci pak v těch místech zkoušeli svá umění s trojkolkami.
Jiní z jejich řad o kousek dál dali přednost s pomocí háčků na hůlkách lovu plastových rybiček. Měli byste vidět, jakou radost mělo dítě, kterému se podařil „úlovek“.
Nedaleko posedu „rybářů“ četné příchozí zase zaujal včelařský koutek. Ono stvořit stavebnici s obrázky včelek a pláství nebylo vždy až tak jednoduché.
Mnohdy rodiče museli ručku dítěte vést ke zdárnému dokončení dílka.
O něco dál se dítka pokoušela házet kroužky na stromové úchyty, nemálo zájemců se soustředilo i při stolku určování bylinek a sypaných čajů, stejně jako u stanovišť bubeníků, hasičů a mnoha dalších.
Bylo se na co dívat i u městských hradeb, kde se ti nejmenší snažili strefovat šípy dětských luků a kuší do terčů.
Mimořádný zájem mládí byl zjevný i u stanoviště, kde posedávali draví ptáci. Některé z nich, sovy, si mohla odvážnější dítka i pohladit.
Muselo to pro ně být něčím neobyčejně vzrušujícím.
A projet se s doprovodem zkušeného dospělého na „opravdickém“ koni, to rovněž byl pro každé dítě nezapomenutelný zážitek.
Bylo typické, že u mnoha zájmových lokalit jejich činnost řídily samotné děti. Kostýmky těchto dětských spoluorganizátorů byly více jak působivé. Už jenom podle jejich vzhledu se dalo mnohdy soudit, o jakou aktivitu se na daném místě jednalo.
A tak rušno bylo na každém kroku.
Děti nedočkavě tahaly své rodiče od jednoho místa „kouzel“ ke druhému. Často se od svých opatrovatelů na okamžik i odtrhly, aby svou přítomností nezmeškaly nějakou tu atrakci.
„Mami, pojďme tam a tam, tam je to a to!“ bylo nezřídka slyšet. Nebylo možné, asi tušíte, mnohdy takovému volání dětské touhy odolat.
Ano, byl to toho květnového dne pohádkový les za pohádkového počasí.
Těch dojmů, které děti sdílely se svými rodiči i sourozenci bylo daleko více. Až do pozdního večera si všichni měli i po návratu domů o čem patrně povídat.
A co teprve následující den ve školce i školách?
Tam asi vyprávění zážitků z předcházejícího dne nebralo konce, stejně jako závidění těmi, kteří se toho sluncem obdařeného odpoledne nemohli v městském sadu z různých důvodů zúčastnit.
Procházka pohádkovým lesem s plněním úkolů a sladkostmi byla tak splněním snů dětí, které spolu s rodiči prožily báječný den plný radosti a dobrodružství.
Nebylo tedy divu, že se rozsáhlým prostorem rozkvetlých Tyršových sadů celé odpoledne nesl zpěv, rytmická hudba a radostná nálada.
Celý uherskobrodský park v tom času rozkvetl nejenom květy akátů a růží, ale také, a to hlavně, mládím a úsměvy.
Za tuto skutečnost především patří dík mnoha jeho organizátorům z Domu dětí a mládeže v Uherském Brodu, kteří toho dne dětem připravili pestrý, přitažlivý, a tím i velmi hodnotný program.
A tak by to přece mělo ve dnech vrcholícího jara být, a to nejenom při příležitosti Mezinárodního dne dětí.
Jaromír Slavíček
