Vlakem do Bratislavy a zpět.

Meteorologové slibovali téměř modré nebe,slunečno,teplotu kolem 8°C. K tomu nedávná zkušenost z podobné cesty do Žiliny,žádné zpoždění vlaků.Doby jízdy obdobná,no do Bratislavy je to trochu dál,asi o 15 minut. A teď přijde to důležité a hlavní.My,co máme již 65 let a více,jezdíme železnicí po Slovensku zdarma,ač nejsme občany této republiky,ale jsme členy EU.Stačí si v kterékoli stanici na Slovensku vyřídit zdarma průkazku a můžete yyrazit .Zdálo se,že všechno klapne,jak má.Autem do Trenčína na nádraží a hned k pokladně koupit lístek.Ano,koupit lístek.To musíte,i když nezaplatíte ani cent.Vybrali jsem si expres,který měl jen jednu zastávku a cesta trvala je 57 minut.Chyba lávky! Na tento vlak slevy neplatí,ale za 20 minut jede jiný,tam byste mohli.Dali jsme na radu pokladní a pohlédli na informační tabuli.Náš vlak měl mít náhle 35 minut zpoždění! Nu což,počkáme vn čekárně.Po 20 minutách se ozve hlas nádražního rozhlasu a hle! Ne 35 minut,ale 55 minut zpoždění..Nakonec z toho bylo 60 pěkných minut.Ještě že předpověď počasí nelhala.Vlakem jsme v Bratislavě nebyli 40 let,takže se zeptáme,jak do centra.Tamhle stojící mladík má mobil,ten nám poradí.Neporadil Je zde poprvé a je z Pardubic. Nevadí,najdeme jiného.”Nedal byste mně 2 EUR na bagetu?” ozve se hlas za vámi.A zase česky.Dozvíte se,aniž se ptáte,že muž ztratil ženu před třemi léty,je z Plzně a nemá co jíst.Tady,tedy v Bratislavě, žije 30 let…Nakonec ochotný taxikář poradil.Pěšky,pěšky,10 minut a měli byste narazit na prezidentský palác.Měl pravdu,jen místo deseti minut to bylo minut dvacet. Směrníky nás navádějí na historické centrum. Mrkneme na známou figurku “čumila,” dáme svařák na posilněnou,zahlédneme nedávno otevřený Český dům s vyvěšenou vlajkou a ztrácíme se v davu čínských či jiných turistů.Ujistíme se,že Most SNP stále stojí na stejném místě,dokonce Hrad se tyčí nad městem bez zjevných změn. Kostelů nebo chcete-li katedrál není v Bratislavě mnoho.Avšak jedna stojí zato. Katedrála svatého Martina. Jedenácti králům a sedmi manželkám králů byla zde posazena na hlavu královská koruna…Čas běží a nohy se začínají ozývat.Víme,že vlak zpět jede každou hodinu,že.ještě pochodíme,”poobzeráme.”Není přece kam spěchat. Možná nejnavštěvovanější ulice turisty je Michalská ulica s Michalskou bránou.V bočních uličkách vždy se najde pouliční muzikant s kloboukem na mince i bankovky nebo muzikanta může zastoupit i zpěvák,kterému se z hrdla line melodie O Sole mio ..Slunce svítilo,to ano,ale zpěvák si asi nevšiml,že je v Bratislavě,ne v Itálii. Holt to je výsledek dnešního globalizovaného světa. Kdyby jen to,ale všechny vývěsní cedule hospůdek,bister,kaváren jsou vyvedeny v jazyce anglické,jídelní lístky taktéž,pak vlastně se zpěvákovi s italštinou omlouvám.Jediný já se domníval,že v Bratislavě se mluví slovensky.My však píšeme tento text nikoli kvůli Bratislavě,ale kvůli cestování vlakem Že bychom nabrali směr nádraží? Je to do kopce,když z kopce to trvalo 20 minut,do kopce to bude aspoň třicet. Pojedeme električkou.Kolemjdoucí sdělila,že je to jen tři zastávky.No nevadí.I tři je dost.Do kopce Nakonec se z tří zastávek vyklubalo zastávek šest. Zdá se,že dnes na informátory  štěstí nemáme.Zato pokladní na nádraží má informací dost. “Na tento vlak,co chcete použít,už nemám jízdenky,je plný.” Ale,jak říkám,paní za přepážkou byla studnice informací.A nenechala si je pro sebe.” “Můžete jet regionálním rychlíkem,ten jede za 4 minuty,to stihnete.” Ani se nestihnete zeptat,co je regionální rychlík a raději upalujete na nástupiště,aby vám regionální rychlík neujel. Vlak je téměř plný.Sem tam nějaké místo. Á tam jsou tři místa volná,honem tam,ať je nikdo neobsadí! Sedí,spí však tam jediný cestující Na dotaz o volných místech neodpovídá.Sláva! Vlak se rozjíždí načas. Uvolnění projede celým tělem.Tak hodinku a půl si pohovíme v teple a pak šup do auta a hurá domů. Nemá se jásat předčasně.Ukazuje se,že regionální rychlík je jen eufemismus pro osobní vlak. Ještě že je tak ve vlaku teplo. TRNAVA!, říká nádražní tabule a vlak zastavuje. Zastavení probudí spícího spolucestujícího.”Už sme v Braislave?” zahuhlá otázku. Vyjde najevo,že milý “unavený” pán jel do Bratislavy,usnul a v Bratislavě nevystoupil.Jel zpět až do Trnavy. S přívalem nadávek,které se nedají publikovat,vystoupil z vlaku. Vlak se rozjel.Pak poskočil a zastavil.To nevěstilo nic dobrého. Po deseti minutách další pokus se stejným výsledkem. To už průvodčí vyzývali cestující,aby vystoupili.Vlak má poruchu. Záchrana prý je na prvním nástupišti.Tam má přijet za 15 minut rychlík,který nás zachrání.Všechny. Dav se vydává podchodem na první nástupiště,když se ozve hlas z amplionu.”Na třetím nástupišti je připraven k odjezdu regionální rychlík směr Trenčín. Vyzýváme všechny cestující,aby urychleně nastoupili do vlaku.” To není možné?! Že by vlak už opravili? Hlas z reproduktoru znovu naléhavě vyzývá k nástupu do vlaku,ze kterého jsme právě vystoupili.Dav se žene zpět.Ha! U vlaku stojí tři průvodčí a ženou dav zpět. Chyba lávky. Hlas v reproduktoru nemá správné informace.Vraťte se všichni na první nástupiště! několik stovek lidí nevěřícně kroutí hlavou a hrne se poslušně opět do podchodu.Dvacet schodů dolů,dvacet schodů nahoru. Konečně nějaký vlak přijíždí! Je naprosto plný už při příjezdu do stanice. Dav bere vagony útokem.Žádné další hlášení už nechce Jediná meta před ním je místo ve vagonu. Nevadí,že všichni,opravdu všichni stojíme.Tedy my,přivandrovalci z regionálního rychlíku.Vagon je plný mladých lidí,patrně studentů vracejících se domů.Jeden z nich projeví “slabost” a nabídne místo ženě 60+. Vlak je tak plný,že i průvodčím usoudili,že nemá cenu pokoušet se kontrolovat jízdenky. Venku dávno nesvítí slunce,dávno modrou oblohu vystřídala šeď přítmí. Mihající se světla kolem trati věstí příjezd do větší stanice. Trenčín.Zaparkované auto na parkovišti před nádražím nás nesměle vítá.Ano.Jsme to my.Ještě 45 kilometrů a už se těšíme,jak nás přivítá pes svým kňučením a vrtěním ocásku.A to jsme mu ještě nestačili všechny  dnešní zážitky vylíčit. Ten bude poslouchat a litovat,že necestoval s námi. Možná už zapomněl,že železnice a sleva 100% se týká je osob nad 65 let.A on má jen svých šest.Tak nezapomeňte! Po Slovensku jedině vlakem.Jinak přijdete o nevšední zážitky všedního dne….J.K.