Převyprávím vám příběh, který se může zdát i neskutečný. Ale z úst přímého aktéra, frontmana skupiny LUCIE Davida Kollera zněl věrohodně. A protože se týkal Uherského Brodu, tak vám jej zde předkládám tak, jak ho mé ucho zachytilo. Přenesme se do roku 1993,těsně po rozdělení Československa. Už tehdy velmi populární hudební skupina LUCIE se vracela z Bratislavy, kde po koncertu musela čelit atakům místních fanoušků. Po pěstní výměně názorů se oba tábora dohodly u slivovice na smíru. Takto posilněni se muzikanti vydali do Uherského Hradiště, kde měli odehrát koncert. Kdosi ze skupiny si vzpomněl, že do Uherského Hradiště by to měli vzít přes jakýsi Český Brod, ano slyšíte dobře, Český Brod, poněvadž už není co pít a je tam prý Hospoda U KOLLERA. A protože frontman skupiny LUCIE se jmenuje David Koller, bylo rozhodnuto. Marně šéf vysvětloval, že není v žádném příbuzenském vztahu s Kollerem v Uherském(Českém) Brodě. Navíc večer měli odehrát koncert v Uherském Hradišti a zjevně měl strach, že v případě zastávky U KOLLERŮ by do Hradiště ani nedojeli. Možná dojeli, ale vylézt na pódium v tomto stavu by neskončilo dobře. Předsevzetí jsou předsevzetí. Restauraci U KOLLERŮ nakonec našli obdivuhodně rychle. David Koller díky svému jménu a popularitě skupiny LUCIE nalezl se svými druhy přívětivou náruč podloženou slováckou slivovicí. Než se vrátil ke stolu od rozhovoru se svými jmenovci, byla situace kritická. Nepomohlo domlouvání, apel na profesionální čest, na závazky k pořadateli v Uherském Hradišti. Hoši se rozjeli. Rozhodl se zavolat pořadateli koncertu v Uherském Hradišti a pokusit se koncert zrušit. Neuspěl. Vyprodáno. Lidi natěšení. Naložil tedy muzikanty do auta, sám zasedl za volant a vyjeli. Pořadatel už čekal. David Koller vysvětloval, ukazoval ,lomil rukama, aby odvrátil katastrofu. Nebudeme, nejsme schopni hrát, opakoval neustále. Pořadatel odešel a vrátil se s krabicí plnou bankovek vybraných od dychtivých hudby posluchačů. To je vaše, ale hrajte! Za žádnou cenu! To byla slova šéfa kapely. Pořadatel odešel. A přišel s další krabicí bankovek. Ne, ne, ne a ne, stál tvrdošíjně na svém zpěvák, hráč na bicí, kytarista David Koller, vědoma si pohromy, která se chystá. Když pořadatel odešel potřetí a donesl opět krabici s penězi, podlehl nátlaku a uvolil se hrát. Nevím, zda to byl koncert, ale muzika to byla. A pořádná! Vyčerpaní muzikanti nasedli do auta směr Praha obtěžkáni třemi krabicemi malých. větších i nejmenších bankovek a mincí. V autě byl hrozný vzduch. Za jízdy otevřeli okýnka. A dostali „skvělý“ nápad. Každý, mimo šoféra, kterým byl David Koller, si vzal jednu krabici s bankovkami a po cestě do metropole začali pouštět z okýnka „vlaštovky.“ Nevím už, kdy okýnka v autě zavřeli. Zda došel materiál nebo bylo v noci příliš zima. Myslím, že tento detail už důležitý není. Důležité a hlavní je, že tato historka by se nikdy nestala, nebýt zastávky v Uherském Brodě U KOLLERŮ!
Jan Kment
Říjen 2020
