5 000 pobitých sirotků, masakr ale pokračoval dál: Co zapříčinilo velkou husitskou porážku na Slovensku?
Rok 1431 přinesl husitům nesporná vítězství, včetně toho u Domažlic, ale také jednu významnou porážku. Stalo se jí podzimní rozprášení sirotčího vojska vracejícího se z tažení na Slovensko, respektive do Uher. Husité přitom ztratili většinu vozů i kořisti, životem zaplatilo na 5 000 bojovníků.
Bitva u Bánova
Uhři zatarasili průsmyky pomocí záseků a přinutili tak husity, aby si cestu
na Moravu probojovali. U Bánova, který už leží na moravské straně hranice
nedaleko Uherského Brodu pak těžce zkoušení sirotci museli
dokonce postavit ze zbylých válečných vozů hradbu a postavit se uherskému
vojsku v regulérní bitvě. To už z původních asi 7 000 sirotků zbývaly
jen 2 000, dalších 5 000 bylo při ústupových bojích pobito nebo zajato. Husité
srazili zbylých 50 vozů (původně jich měli na 300) do vozové hradby a chystali
se útok odrazit. Uherská jízda ale rozrazila pravý šik husitské obrany, načež
se hejtman Jan Čapek ze Sán dopustil osudové chyby. Nechal otevřít vozovou
hradbu, aby se prchající druhové měli kam ukrýt. Spolu s nimi ale do husitského
tábora pronikli i útočníci. Když se 14. prosince zbytky sirotčího vojska
vracely do Prahy, byl to žalostný pohled. Všechna kořist byla vniveč, většina
vojska pobita. Uherská jízda pronásledovala sirotky až k řece Moravě,
v níž se mnozí utopili. Další pak padli do rukou loupeživým Valachům,
kteří tuto část moravsko-uherského pomezí kontrolovali. Sirotčí vojsko bylo
zničené a jeho obnova trvala dlouho. Sirotci také obviňovali tábority ze zrady,
když za sebou strhli most přes Váh.
Polní vojska táboritů a sirotků překročila hranice Slovenska na konci září 1431. Sirotci vedení hejtmanem Janem Čapkem ze Sán vpadli na Slovensko Jablunkovským průsmykem, zatímco táborští v čele s knězem Prokopem Holým postupovali podél řeky Vláry spadající z Bílých Karpat k Váhu.
Obě armády se spojily u Žiliny, kterou vyplenily, a zamířily na Liptov, kde jim padl do rukou hrad Likava. Husité táhli dál Turčanskou a Nitranskou stolicí až k Nitře, kterou se koncem října táboritům podařilo obsadit. Už zde ale začaly mezi oběma husitskými vojsky spory.
Osiřelí sirotci
Nešlo jen o obvyklé dělení kořisti, ale také o další postup dosud úspěšné spanilé jízdy. Překvapivý vpád koncem září uherské velmože i krále Zikmunda nejprve zaskočil, o měsíc později se jim už ale dařilo sehnat poměrně silnou hotovost. A ta teď v čele s Mikulášem Rozgoněm táhla rabujícím husitům naproti.
Autor: profimedia.czHusité podnikali výpravy do Uher, do Polska i do Svaté říše římské
Návrat do Prahy
Když se 14. prosince zbytky sirotčího vojska vracely do Prahy, byl to žalostný pohled. Všechna kořist byla vniveč, většina vojska pobita. Uherská jízda pronásledovala sirotky až k řece Moravě, v níž se mnozí utopili. Další pak padli do rukou loupeživým Valachům, kteří tuto část moravsko-uherského pomezí kontrolovali. Sirotčí vojsko bylo zničené a jeho obnova trvala dlouho. Sirotci také obviňovali tábority ze zrady, když za sebou strhli most přes Váh.
Spory a vzájemné obviňování mezi oběma hlavními polními vojsky husitských válek trvaly několik let a podařilo se je urovnat až na jaře roku 1434, kdy se obě vojska chystala k rozhodujícímu boji s katolickou, ale také umírněnou husitskou šlechtou. Došlo k němu na květnou neděli 30. května 1434 asi kilometr jižně od středočeské vesnice Lipany…
