Školy města Komenského…
Mluvit o školství v místech, kde působila věhlasná osobnost J.A. Komenský není úkolem, ale spíše poctou, i když by bylo takřka nemožné několika větami vyjádřit význam nejznámějšího rodáka tohoto kraje pro rozvoj vzdělanosti, tak jako nelze putovat vesmírem a nevšimnout si blízkých, oslnivě zářících hvězd. Není tomu tak dávno, kdy se dokonce zvažovalo, zda-li by se naše město nemělo honosit názvem Komenského Brod.
Školství v našem městě má, jak všichni víme, velmi dlouhou a hrdou tradici.
Již v průběhu 16. století v něm vyvíjely činnost Městská škola při farním kostele sv. Jana Křtitele, nyní chrámu Mistra Jana.Husa a v působnosti evangelíků škola při klášteře, na níž studovali i mnozí Slováci. Brzy na to věhlasem proslula bratrská škola při sboru, kterou absolvovaly významné osobnosti tehdejšího kulturního života, zejména pak syn Martina Komenského – Jan.
Do velkého rozmachu se dostává místní školství v závěru 19. století, kdy se mění utrakvistická obecná škola na školu českou. Krátce na to otevírá českým žákům své brány i škola měšťanská.
Avšak tehdejší podmínky pro výuku nebyly vždy ideální, jak o tom hovoří z té doby inspektorská zpráva: „pohromy živelné, ochuzení lidu, tuhá zima, nuzné oblečení, nemoci dítek a špatný stav školních budov, zdárnému vyučování na odpor byly… /Slovácké noviny 1.srpna 1891/.
Další vývoj školství v našem regionu se však již zastavit nedal.
Mohutným impulsem pro rozvoj vzdělanosti se stává zřízení zemské vyšší reálky na místě bývalého českobratrského sboru v roce 1898.
Přibližně v tutéž dobu vzniká i zemská hospodářská škola. Dalším důležitým přelomem v evoluci našeho školství pak byla doba krátce po vzniku naší republiky.
Byla otevřena odborná škola pro ženská povolání a pokračovací škola kupecká.
Zemská vyšší reálka byla v tomtéž čase změněna na reálné gymnázium.
V současné době disponuje město rozsáhlou sítí základních i středních škol., které nabízejí žákům a studentům široké možnosti osvojení si patřičných vědomostí. Není však účelem těchto řádků vyjmenovávat zaměření těchto školských institucí a posuzovat jejich výsoledky. Naproti tomu si dovolím tak trochu „romantičtější“ pohled na některá tato výchovně vzdělávací zařízení.
Copak se člověk může nezastavit u Základní školy „Na Mariánském náměstí“ s její monumentální kompozicí, strukturovanou fasádou, ale i nápisem na ní „Pojď sem dítě moudrým se státi!“ Před jejím vchodem stávala i socha J.Á.Komenského, což bylo nanejvýš působivé a zároveň tak symbolické!
Nelze se přece neporozhlédnout u Základní školy „Na Výsluní“ do široširého kraje a přitom se nezaposlouchat do melodického zpěvu žáčků z nedalekých učeben.
Stejně tak nelze opomenout Základní školu „Pod Vinohrady“ účelově a s citem zasazenou do rámce brodského sídliště se stinným parčíkem v jejím popředí.
Bylo by rovněž chybou neupozornit na sice menší, ale tak nějak „srdci bližší“ školy v místních částech Uherského Brodu – Havřicích a Újezdci, stejně jako na Katolickou základní školu.
Střední školy jsou lokalizovány spíše v dolní části města, hezký je například čelní pohled na výstavné Střední odborné učiliště, ale svým vzhledem a významem určitě nezůstávají pozadu i četné další střední školy, z nichž svým moderním vybavením upoutá Střední průmyslová škola a vysoce specializovaným zaměřením pak Centrum odborné přípravy technické.
S úctou by však měl každý náš obyvatel, ale i návštěvník města pozvednout své zraky ke Gymnáziu J.A. Komenského, zejména k jeho historické budově, dokončené, jak již výše uvedeno, v roce 1898.
Se svou dostavbou koncem osmdesátých let a modernizací v období následujícím, je perlou na náhrdelníku města, tvořeného i dalšími jinými pozoruhodnými dominantami.
Kolik jenom vzdělanosti vnesla tato škola do náruče národa, kolik významných mužů i žen opustilo lavice této školy, aby následně pak proslavili naši vlast ve světě? Mnozí z jejich absolventů dokonce neváhali položit i své životy za vznik a uchování národní svébytnosti. A co říct o žácích a studentech dnešní doby? Stalo se tak trochu módou v současné době kritizovat mladé lidi. Jistě, mají kromě svých nesporných kladů i řadu odůvodněně kritizovaných nedostatků.
Ale nejsou, a jsem o tom hluboce přesvědčen, povahově zásadním způsobem odlišní od mládeže před desítkami let . Mají možná jiné zájmy, jinak se oblékají, někdy se nevhodně vyjadřují a občas není až tak jednoduché je pochopit, ale drtivá většina z nich, věřte mně, neudělá našemu městu svou budoucí životní dráhou ostudu!
Vzdělanost národa je tou nejvyšší jeho hodnotou, a měli bychom být tedy hrdi na to, že její kořeny jsou historicky i současností pevně ukotveny ve městě „velkého učitele národů!“
Jaromír Slavíček.
