Zdenka Švabíková-Kožíková
Narodila se v Uherském Brodě 28.6.1912. Otec Antonín Švabík (nar. 14.5.1880) byl v Uherském Brodě tiskařem; jeho rodina pocházela z Dražůvek, jeho sourozenci pak žili ve Vizovicích, Křížové a Kyjově. Matka Marie (nar. 2.11.1882), za svobodna Jarošová, pocházela z Nové Paky. Po svatbě r. 1919 se starala o domácnost a o své tři dcery. Nejstarší Jarmila se stala také herečkou, proslavila se zejména jako členka Osvobozeného divadla V+W v Praze. Zdenka byla v patnácti letech přijata na dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře; po absolvování působila v olomouckém divadle. Zazářila v roli Vendulky ve Wedekindově hře Procitnutí jara a byla přijata do brněnského Zemského divadla. Začalo Markétkou v Goethově Faustovi – a byl to úspěch. Na této scéně pak vytvořila během devíti let (1932-1941) řadu postav, převážně mladých hrdinek, s citovou vroucností a přirozeností svého projevu: Manuella v dramatu Ch. Winsloe Děvčata v uniformě, Mahulena v Zeyerově hře, Dorotka ve Strakonickém dudáku, Mimi v Čapkově Loupežníku, Kamila v Mussetově komedii Se srdcem divno hrát, princezna Pampeliška či Emilly ve Wilderově Našem Městečku. Své herectví věnovala také brněnské rozhlasové tvorbě. V té době se podílela na vysílání v esperantu na historicky známé Verda Stancio. V roce 1938 uzavřela v Brně manželství s Františkem Kožíkem. Po přestěhování do Prahy hostovala v Národním divadle, po narození dcery pak hrála v Uranii a u Vlasty Buriana. Po válce se stala členkou Vinohradského divadla. (Z mnoha rolí na této scéně to byla např. Kněžna v Lucerně. Krátce působila ve Werichově Divadle estrády a satiry a na závěr své herecké kariéry nastoupila angažmá v divadle v Hradci Králové, kde se dočkala mnoha pěkných rolí a potvrdila, že se z ní stala významná charakterní herečka (např. Kavalírová v Pavlíčkově Labyrintu srdce, Čiperná v Shakespearových Veselých paničkách windsorských, Plattersonová v Parnisově Ostrovu Afrodité.) Její herectví ocenil i film – Revoluční rok 1948, Letiště nepřijímá, Probuzení, v Mikoláši Alšovise setkala se svým brněnským kolegou Karlem Högrem, Na stříbrném zrcadle, Tajemství krve a naposledy hrála ve filmu o Josefu Mánesovi Paleta lásky. Objevila se také v televizních inscenacích; zajímavé je, že jako Strouhalka v Maryše hrála v jednom z prvních živých vysílání v padesátých letech.
Ke svému moravanství se stejně jako její muž František Kožík vždy hlásila a využila každé příležitosti, aby se znovu do rodného města podívala.
Napsáno dcerou Františka Kožíka Alenou Kožíkovou na osobní přání Josefa Kollera pojmenování ulice po Zdence Švabíkové.
