Purpura na plotně
Vypůjčil jsem si nadpis, bez dovolení, od pana Suchého, neboť, nevím jak Vy, ale já, při zaslechnutí jen prvních veršů této písničky, jsem jaksi naměko a v duchu se ponořím do neopakovatelné atmosféry vánoční. – Tiše a ochotně, purpura na plotně voní, stále voní….Voní, voní a nejen purpura, tak mě napadá, kolik z mladší generace, zná plotnu a k tomu purpuru na plotně. No možná se pletu……Voní, voní nejen purpura, voní jehličí (ve spreji), voní cukroví, nebo lépe, voní vlastní pečení cukroví, které pro mě symbolizuje vánoce. To bylo tak, ale nepředbíhejme. Vánoční koledy dobarvují sváteční atmosféru kolem stromečku, celá rodina dojatě pozoruje nejmladší ratolesti, jejich rozzářená očička při rozbalování dárků a všichni s uspokojením přikyvují a diví se, jak jen ten Ježíšek věděl, že babička potřebuje novou kabelku, že se děda holil na Štědrý den poslední žiletkou, kdyby nebylo Ježíška, nevím, nevím. Když už je všechno vybaleno a vyzkoušeno, koledy dohrány a bílé vánoce připomíná jen melodie z rádia, pak při sklence dobrého vína se snadněji oživují vzpomínky na vánoce minulé a předminulé, ale hlavně na příhody a historky prožité členy rodiny nebo vyprávěné přáteli.„Představte si,“ ozve se hlas otce rodiny, zároveň zetě, manžela a vypravěče v jedné osobě, „ znám rodinu, kde Ježíšek nejen obdarovával, ale i trestal.“„Snad to nechceš zavádět i u nás“ – vyrazila ze sebe dcera vypravěče. „To ne, ale je to poučné, poslouchejte, jak to bylo.“Zvědavé a nedůvěřivé pohledy sledovaly otcovy rty. „Kamarádka byla ve věku zlobivého dítěte a domluvy otce ani matky nepomáhaly. Tak se rodiče rozhodli poradit se s Ježíškem. Ježíšek poradil a taky po souhlasu otce to provedl následovně.Milá kamarádka si přála pod stromeček nějaké nové oblečení, halenku, sukýnku, botičky, prostě něco, co by bylo vidět, holky už jsou takové, že. Když přišel ten vytoužený okamžik na Štědrý den a kamarádky objevila pod stromečkem balíček se svým jménem, v duchu zajásala. Už na omak bylo zřejmé, že něco od oblečení to bude. Pomalu rozbalila papír, zavřela oči, vsunula ruku dovnitř balíčku. Na ten okamžik, jak nám později vyprávěla, nikdy nezapomene. Prsty se dotkly čehosi hladkého a studeného. Rychle ruku vytáhla a obal roztrhla. Zděšením obsah upustila na podlahu. Z krásného vánočního balícího papíru se vysoukala králičí kožka kožešinou dovnitř. V ten okamžik bylo nejen po Štědrém dnu, ale i po vánocích. Další detaily nejsou důležité. Důležité je ponaučení z toho plynoucí.Trestat ano, ale ve správný kamžik a s mírou. Nahlas říkám, že se mně to nelíbí a prohlašuji, že do naší rodiny to zavádět nebudeme. Howgh, domluvil jsem.“ „Dědo, a jak to bylo u Vás, kdyžs byl malý, ozval se hlas vnučky.“ „Ano, tati, dědo,“ přidali se ostatní. Připadal jsem si v tom okamžiku, jak Babička od Boženy Němcové Na Starém bělidle. Nicméně něco jsem přidal k dobru. „Nevím, jestli to bude to pravé, na co čekáte, ale tuto příhodu jsem v rodině ještě nevykládal. Kolik jsem měl tehdy roků, nedovedu přesně říct, možná 12 nebo taky 14, těžko říct. Vysoký jsem byl, ale věkem dítě školou povinné. Jak víte, k vánocům patří neodmyslitelně pečení ánočního cukroví. Ten okamžik, kdy zavoní po domě první plech, začínají pro mě vánoce. Jako kluk jsem při pečení vždycky pomáhal, tedy podle mě, podle jiných spíš překážel. Obřad pečení, s tím spojené louskání ořechů, jejich mletí, příprava různých těst a vytlačování na masovém mlýnku různých tvarů, hlídání plechů v troubě, obalování horkých vanilkových rohlíčků v cukru, to byly vánoce. Jak jsem říkal, asistoval jsem u maminky, neboť ona to byla, kdo prováděl řídící operace, my ostatní pouze asistovali. A pak se to stalo.Den před zahájením pečení, maminku odvezli do nemocnice. Bylo zřejmé, že cukroví péct nebude a budeme rádi, pokud se do vánoc dostane vůbec domů.Co teď?Vánoce bez cukroví? To ne.Rozhodl jsem se, že cukroví napečeme i bez maminky.Pod mým elením.Bratr byl mladší o 2 roky, tatínek se ve vaření propracoval jen k uvaření čaje.Jak to ta maminka jenom začínala? Měla přece předpisy a ty byly Sandtnerce, kuchařce všech kuchařek!Budeme postupovat podle ní!Začneme vanilkovými rohlíčky! Ale které zvolit, když v kuchařce jsou Vanilkové rohlíčky I-V?Prostě jsem zvolil jedny.Všude mandle, 20 dkg, 40 dkg. Kde bych vzal mandle? Nevzpomínám si, že by maminka dávala mandle. Tati, brácho, louskat ořechy a hned namlet!-No prostě jsme se do toho dali, těsto jedno, dvě, tři, už nevím kolik udělali, nechali odležet v chladnu a hlídali plechy v troubě.Už evím ani jak to bylo možné, ale dům zavoněl pečením cukroví, kolik druhů jsme vyrobili, taky nevím.I podle návštěv to k jídlu bylo a maminka se po návratu nemocnice v práci chlubila cukrovím, které napekl její syn.“„Dědo a proč dnes to cukroví nenapečeš? My bychom Ti pomáhali, že mami.“ „Nechejte ědečka, on už napekl, slyšeli jste to všichni.“Rázný hlas dcery zachránil situaci.„Poslouchejte,“ vrátil jsem se znova ke slovu.Pečení i dárků už bylo dost, proto se tám, cvičně:„Kamna ani sporák nemáte.“„A k čemu? Máme sklokeramickou desku na vaření!“„To není ono, purpura potřebuje plotnu!Víte co je purpura?Purpura je, jak bych vám to jen vysvětlil.Tady máte cédéčko, pusťte to a pan Suchý vám to vysvětlí,“ vykličkoval jsem z pasti, kterou jsem sám položil.„Tiše a chotně purpura na plotně voní, stále voní………
Vzpomínal Jan Kment
