Vánoce
tiší se ulice, šero se v ně zvolna snáší, jen světla lamp spolu neslyšně rozmlouvají, osamělý chodec kol v zamyšlení kráčí, jeho kroky šeptem stínům co říci mají v horách závoj sněhu překryt nocí, ticho rozprostírá se rázem krajem, vše snad dáno posláním vyšší moci,
náš zrak je omámen přírody rájem snícím lesům dostává se vloček letů, snášejí se, přivítány hebkým mechem, předávají mu tajemství oblohy světů, krása pohledu snoubena zimním dechem plamínky svíček v magickém svitu, v šíř se rozlévá lesku ozdob oslnivá zář, slzy vosku se roní v kapkách mýtu, jak poetická je Vánoc siluety tvář za okny se již brzy rozhoří vánoční svíce očekáváním dárků se rozzáří dětské líce jejich očka již nedočkavě k nim vyhlížejí běžet v ústrety jim v touze chtějí k půlnoční mši kostelní zvony vyzývají jejich tóny se velebně v krajinu rozléhají lidská srdce v tento čas skrývají dojetí Vánoce obdávají duši naši lásky objetí
