Směřuje Uherský Brod k federativnímu uspořádání?
Každé větší sídlo se postupně svým historickým vývojem diferencuje v jednotlivé své části, které se liší po stránce architektonické, celkovým pojetím, ba dokonce, nebojím se to říct „nahlas,“ možná i povahovými rysy svých obyvatel. Město prodělává v průběhu času příznačný vývoj, vzniká, pozvolna dospívá, zvolna či naplno žije, stárne, a dál raději nepokračuji. Podobně jako člověk i naše město mění svoji tvář, prochází růstovými bolestmi, dýchá ve dne v noci ustáleným životním rytmem, někdy strádá, jindy se naopak umí bujaře radovat poutěmi a jarmarky, a tím upoutávat pozornost návštěvníků. Má, stejně jako my lidé, též své orgány, tentokráte jsou ovšem jimi myšleny jednotlivé jeho čtvrtě, ovládané řídícím centrem – radnicí. Uherský Brod, podobně jako Praha se svým Starým Městem, továrními Smíchovem a Libní, klidnými Dejvicemi anebo výstavným sídlištním Prosekem, má rovněž svůj historický střed, tovární sektor, vilové čtvrtě a pochopitelně i sídlištní komplexy různé doby svého vzniku. Ač nejsem architektem, dovolím si ze svého úhlu pohledu uvést následující postřehy na tyto víceméně odlišné části města. Historická část města měla a má svůj typický ráz daný staletým vývojem. Její budovy nás již na první pohled oslovují svým vzhledem, bytelností i členitostí svých fasád. Ulice a uličky v jejím centru jsou poměrně úzké a jejich silniční podklad byl a místy ještě je tvořen kostkovou dlažbou – známými „kočičími“ hlavami. Tato část města překypuje výskytem obchodů různé velikosti i významu, což samo o sobě napovídá o úmyslech přicházejících občanů do centra. Má v současné době nemalé problémy s parkovacími místy, což je dáno historickým rázem tohoto městského jádra. Jistě není zájmem řídích složek, aby se tato část sídla strukturálně příliš měnila, je evidentně architektonicky a především historicky velmi cenná svým slohem, sakrálními stavbami a přirozeně pohnutými dějinami. Obyvatelé této nejstarší části královského města, ale to už se pouštím úvahou na tenký led, mně připadají tak nějak usedlejší, klidnější, bytostně lpějícími na svých letitých domovech, kteří však s pochopitelným zneklidněním pozorují, zejména pak v denních hodinách, překotný dopravní ruch ve svém okolí. Tovární čtvrť mezi železnicí a Olšavou má očekávaně jiný a nezaměnitelný vzhled. I dnes je totiž prostoupena firmami a firmičkami, mezi kterými jsou dosud k vidění i tovární struktury z počátku minulého století. Jde o čtvrť hlučnější, pracuje se zde, jak se obrazně říká, na každém kroku. Lidé zde bydlící mně připadají dělní, takže zcela běžně zde potkáváme činorodé občany v pracovních oděvech. Brodská Zbrojovka a vzdálenější Slovácké strojírny snad dotvrzují má předcházející slova. Ne že by zde nebyly i ulice s rodinnými domky, ale tyto mně připadají, samozřejmě s četnými výjimkami, stavebně poněkud skromnější. Mohutné silo, vizuálně dominující čtvrti, působí na pozorovatele svou výškou a masivností, slušně řečeno, hodně svérázně! Relativní stavební novinkou jsou zde rozsáhlé hypermarkety, jako např. Lidl, Penny, Kaufland, Tesco,nejsem však kompetentní hodnotit jejich „usazení“ do těchto míst, při kterém rozhodující roli zřejmě sehrál prostorový faktor a dopravní dostupnost. Na severozápadě města, nad Tyršovými sady, se rozprostírá vilová čtvrť, budovaná mezi válkami. Tehdy zde byly postaveny pohledné vilky, obklopené zelení svých rozlehlých zahrad. Některé z nich však, pokud ovšem nebyly renovovány, už dávají svým vzhledem na vědomí svůj věk, a tak často spíše než ony, spíše jejich zahrady slouží k obdivu kolem procházejících. Obyvatelé těchto míst doslova srdcem tíhnou ke svému bydlišti, často vícegeneračnímu, a už proto eventuálně neradi tato místa opouštějí! „Růžákov“ přes údolní „Slzák“má poněkud jiný charakter, neboť je tvořen uniformními řadovými domky s menšími zahrádkami. Jeho obyvatele si netroufám povahově zařadit, duch této čtvrtě se asi teprve tvoří…Přejdeme-li na opačnou stranu města, tedy na východ, staneme se na samotném okraji města svědky výstavby starších sídlišť z padesátých let, s panelovými domy, které se od sebe svým vzhledem prakticky neliší. Donedávna vypadaly hodně ošuntěle, zatepleny a obdařeny novými fasádními nátěry jsou dnes našemu zraku daleko lépe přijatelné. Masivnější a zároveň modernějšího vzhledu jsou panelové domy ze sedmdesátých a osmdesátých let, které v současné taktéž hýří hezkými pastelovými barvami. Do této kategorie obytných bloků bezesporu patří i sídliště Olšava, které však při panoramatickém pohledu svou prostorovou isolovaností i vzhledem citelně narušuje celkový ráz města jako celku. Je to ale věc mého názoru, který nemusí být obecně přijatelný. Výše uvedená sídliště jsou prostoupena vzrostlou a relativně udržovanou vegetací s dětskými hřišti.Nabývám však někdy pocitu, jakoby jejich obyvatelé měli k sobě vztahově poněkud dále, jako kdyby jim občas chyběl pocit sounáležitosti a následné hrdosti ke svému bydlišti, což je zřejmě dáno i sociální různorodostí těch, kteří se sem v průběhu uplynulých desetiletí stěhovali. Ráz přidružených obcí, tedy Těšova, Újezdce a Havřic, si uchovává i v současnosti do značné míry vesnický charakter, i když i tady dochází ke ze postupným urbanistickým proměnám.Maršov je dosud nedoceněnou oázou klidu. A co říct k dnešnímu rozmachu města? Je jistě pod bedlivou kontrolou městských architektů. Někomu se nová výstavba líbí, někdo v ní ale spatřuje kýčovité „ vilkové baroko,“ bude asi obtížné se zavděčit i v tomto ohledu všem. Město se bude i do budoucna stavebně měnit, a to nejenom modernizací starší zástavby, ale i novou výstavbou na periferii města – čtvrtěmi – Úlehly, Nad Zámkem, směrem k Těšovu apod. Budou se muset respektovat architektonické tendence současné doby, kdy obytné komplexy by měly být zelení zkrášlené, službami vybavené a oproštěné od nadměrného dopravného ruchu, tak jak ho zažíváme v centru města. Nakolik se tyto záměry projektantům podaří zrealizovat, budeme moci hodnotit asi až s odstupem času. Osobně si ale myslím, že by bylo chybou, a jistě se tak nebude dít, příliš sjednocovat stavební ráz našeho města. Ať si každá čtvrť ponechá svá specifika, dílčí suverenitu a konec konců i „povahové“ rysy, pokud ovšem vůbec existují, jejich obyvatel.
Brodské čtvrtě – Jaromír Slavíček
