Noční bouře nad Uherským Brodem
Konečně! Celé týdny vzhlíželi lidé ke sluncem zalité obloze a hlasitě nebo alespoň ve svém duchu ji toužebně prosili o déšť. Téměř každodenní vysoké teploty, pravidelně přesahující třicítku, musely fyzicky i psychicky negativně poznamenávat snad každého z nás..A to nemluvím o přírodě, která se den co den doslova bolestně dusila v přívalech nekonečných veder.Listy stromů v zahradách visely povadle a smutně dolů, místo živé zeleně jsme viděli kolem sebe jen zaprášenou a nevýraznou šeď. Mnozí si zoufali a ještě zoufají nad nastávající úrodou, obiloviny kolem města jsou vzrůstem nízké, obtížně kombajny skliditelné, ovoce suchem ze stromů opadává ze stromů, o vzhledu zeleniny raději nemluvit. Ano, naší zemí procházely a procházejí četné vláhonosné bouře, ale Slovácku jako kdyby se záměrně obloukem vyhýbaly. O Uherském Brodu se často mezi lidmi říká, že leží nad peklem. V tomto létě to pro naše město určitě platilo dvojnásob, ale jenom do dnešní noci. Včerejšek však ještě ničím nenasvědčoval radikální změně povětrnosti Večer byl jako obyčejně horký a dusný, ani obrazovka radaru taktéž žádnou velkou naději na změnu počasí nenabízela. Ale po půlnoci nejednoho člověka, neklidně se ve spánku převalujícího, probudilo vzdálené hřmění a blížící se blesky nastávající bouře. A právě ty začaly prosvětlovat unavenou krajinu stále více a více a přinutily některé z nás, aby vstali, přistoupili k oknu a začali za sklem sledovat úchvatné přírodní divadlo. Prométheovy „ohně“ počaly různými směry křižovat oblohu a svými klikatými drahami hledaly na zemi svůj nejvhodnější cíl, snad vrcholy stromů nebo stožáry, kdo ví…Dunění hromů sílilo a postupně se slévalo v souvislý hřmot, který jinak mezi lidmi vzbuzuje strach a obavy. V současných klimatickým podmínkách však byl pro krajinu předzvěstí tolik a tolik potřebných dešťových srážek, a tedy pravého požehnání. Netrvalo dlouho a spustil tak dlouho toužebně očekávaný déšť, stále sílící a sílící. Člověk si v duchu říkal, kdyby tento alespoň oživil svými snášejícími se kapkami proschlé trávníky. Přání mé, coby náhodného pozorovatele, bylo vyslyšeno, dešťové kapky houstly více a více a nakonec se spustil blahodárný liják. Koruny stromů zašuměly a zajisté s otevřenou náručí nastavily své listy dopadajícím vlahým krůpějím, silnice se zaleskly ve světle nočních lamp jako zrcadla a vzduch, vzduch se ozonem pročistil a lidskému chřípí nabídl přímo rozkošné pocity.. Bylo děsivě krásné, ale současně i povzbudivé, dívat se z okna na tu zázračnou proměnu přírody a uvědomovat si, jak je voda důležitá pro život. Ulicemi stékaly větší a větší stružky vody, aby se posléze slévaly v jeden mohutný proud. Stěrače nestačily odstraňovat vodu ze skel projíždějících aut, ale na druhé straně jejich světlomety vykouzlovaly svými paprsky v dešťové cloně nádherné světelné kužely. Vodu tentokráte obloha přírodě příroda nabídla v optimálním množství, prostě tak akorát. Úrodu noční přísun vláhy už zřejmě nenavýší, ale spoustě rostlin pomůže v přežití a nám lidem se bude alespoň v následujících dnech přece jenom lépe dýchat, a tím přijatelněji snášet letní horka.. Důležité je, že mystická noční bouře vlila opět do našich unavených duší alespoň trochu optimismu, který je v současné době tolik a tolik důležitý!
Fotografii laskavě poskytl.ing.Robert Šobáň.
Jaromír Slavíček
noční bouře v Uherském Brodě
