28. říjen – Státní svátek
Tak jako každý rok, tak i letos se koncem října uskutečnil na náměstí Svobody pietní akt, tentokrát k 94. výročí vzniku Československé republiky.Náměstí Svobody je už tímto svým názvem bytostně propojeno s dějinami našeho státu.V samotném jeho středu stojí památník obětem 1.světové války, památník, který je symbolem nelehkého zápasu o vznik našeho státu, vytvořeného oběma bratrskými národy.V páteční podvečer se na tomto památném místě shromáždilo několik desítek občanů našeho města, aby uctili památku všech těch, kteří se svým konáním přičinili o to, aby ve středu Evropy vznikl stát Čechů, Moravanů a Slováků.Stovky let byly naše země v područí jiných mocných, a proto nebylo snadné otočit kolo dějin a dát vznik samostatnému státnímu celku.Zakladatelé státu vyvinuli nezměrné úsilí, naprosto nezbytné ke zdolání překážek do cesty jim jinými stavěných, přičemž mnozí z nich byli vystaveni nemalému strádání ze strany doznívajícího mocnářství.Dnes už není prakticky mezi námi svědků těch památných dnů na konci října v roce 1918, víme však, že tehdejší poměry byly nesmírně náročné pro ty, co si vytyčili uvedené smělé cíle.Dnes je již jiná doba, doba překotného ekonomického i politického vývoje, která je nezřídka provázená řadou chyb a mylných představ. Ne vždy je v těchto souvislostech vlastenectví považováno za nejvyšší ctnost každého národa, ne vždy jsou ideály našich předků, se kterými byla vybojována naše samostatnost, v plné míře přijímány v rozsahu, jaký bychom si přáli.Ne každý z nás s úctou a pokorou stojí ve státní svátky před vlajkou či praporem našeho státu a vyzná se v symbolice státního znaku.Až příliš se zabýváme malichernými vzájemnými spory a nevážíme si hodnot, které vložili do našich srdcí ti, kteří stáli u zrodu naší vlasti.Země, kde žijeme, je plna přírodních krás, je prostoupena nesmírným kulturním bohatstvím, které bychom jinde ve světe v takové rozmanitosti jen stěží nacházeli.Můžeme být tak plnou měrou hrdi na skutečnost, že právě zde, v této krajině, žije národ, který již mnohokráte dokázal a i nyní dokazuje plnou oprávněnost svého bytí.Po dobu své existence dal světu celou plejádu významných osobností, a to jak ve vědě, tak i školství a kultuře.Nemůžeme si však zastírat, že se mnohé naše představy o dalším vývoji státu nenaplnily, ať už byly a jsou důvody tohoto stavu jakékoliv. Procházeli jsme a i nyní procházíme obdobími obtížnými, ve kterých nejeden z nás podléhá malomyslnosti. Ano, podvečer pietního aktu byl zachmuřený nastupujícím obdobím chladu a vkrádajícím se šerem, ve kterém nebylo možné si nevšimnout, že okolní příroda se pozvolna ukládá ke svému odpočinku.Statné stromy, v kruhu obklopující památné místo, se k sobě skláněly svými prořidlými korunami, a na obloze pohledem plula těžká, vláhou obtížená mračna. Netrvalo dlouho a mezi příchozí se v průběhu slavnostního aktu spustil i drobný, nepříjemný déšť.Mnozí z přítomných účastníků v tu chvíli snad i svěsili hlavu, ale když pak prostorem zazněl Svatováclavský chorál a následně československá hymna, opět svou hlavu pozvedli a těla napřímili. Člověk se v těchto pohnutých chvílích nemohl ubránit pocitům dojetí a hrdosti na svou vlast.Snad i nebe si v tu nezapomenutelnou chvíli uvědomilo jedinečnost těchto okamžiků a nedovolilo dalším dešťovým kapkám skrápět tato místa.Byť na první pohled bylo patrné, že památník s bronzovou plaketou T.G.Masaryka neodolává v postupu času povětrnostním vlivům, v těch chvílích byl pro náš zrak mnohem důležitější obraz věnců, obdařených stuhami trikolor a pokládaných na práh tohoto symbolu svobody.„Stát, to jsme každý z nás,“ citoval v krátkém projevu slova prezidenta Osvoboditele T.G. Masaryka místostarosta města, pan ing. Jan Hrdý, na nás tedy záleží, jakým směrem se bude naše republika ubírat.Ano, národ, který si dokáže vážit své existence a bránit ji za všech okolností, nemůže ani v budoucnosti, vystaven všelikým vichrům budoucích věků, zaniknout! Bude sice znovu a znovu procházet nelehkými etapami svého vývoje, ale zůstanou-li jeho částí lidé pracovití, čestní a vlasteneckého ducha, dokáže si i nadále bez obav udržet jak svoji svébytnost, tak i národní hrdost!
Jaromír Slavíček
