Vánoční tradice
Vánoce bývaly vždy v minulosti neodmyslitelně spojovány s mnohými zvyky včetně vánočních pověr. Máme-li ale tyto pověry spjaté se svátky klidu a pokoje pochopit, musíme se pokusit vžít do tehdejší dobové atmosféry, tedy do časů, kdy úcta ke tradicím a lidskému životu byla hodnotově dávána na místo nejvyšší.
Je třeba se vcítit do „ladovské“ krajiny vesniček a venkovských domků, nezřídka vnořených do hlubokých sněhových závějí.
Měli bychom se svým náhledem vžít do prostých selských jizeb s nezbytným, ale vesměs skromným nábytkem, bytelnou truhlicí, kachlovými kamny a snad někde v koutu kolovrátkem. Vánoční stromek nebýval v tehdejších domácnostech o Vánocích k vidění, neboť se u nás postupně ujímal až v průběhu 19.století. Byl zdoben jablíčky, ořechy a svatými obrázky a svým vzhledem vyhlížel mnohem skromněji nežli jeho girlandami opředení současníci.
Zato jesličky v podobě betlému se stávaly nedílnou součástí Vánoc a dodávaly jim osobité kouzlo.
Celá, zpravidla početná rodina se scházela u slavnostního stolu na Štědrý večer a po modlitbě vestoje, zakončené pokřižováním všech přítomných, na pokyn hospodáře usedala k večeři.
Jedlo se v klidu, bez jakéhokoliv spěchu. Přes den se držel půst, k večeři se podávala tradiční sváteční jídla. Na talířích se nejčastěji objevovaly jáhly, kroupy s houbami, takzvaný „kuba,“ různé obilninové kaše, ze sladkostí to byly nejčastější oplatky s medem, na prostřeném stole však nesměla chybět vánočka a chléb.
Ryby bychom na štědrovečerní tabuli hledali marně, neboť i kapr s bramborovým salátem se stal součástí sváteční krmě teprve nedávno.
Ale ještě před večeří se s pokorou vcházelo do sadů, kde se třáslo stromy, to aby úroda ovoce v následujícím roce byla hojná.
V tutéž předvečerní dobu bylo zvykem stoupání bosou nohou na sekeru, aby v přicházejícím roce nebolely nohy.
Teprve po večeři nastával všemi očekávaný příchod těch nejběžnějších vánočních pověr, pomocí kterých se věštila budoucnost anebo přivolávalo štěstí do domu.
Pod talíř se dávaly šupiny kapra, aby se v rodině držely peníze, do vody se lilo olovo a z obrazců na dně nádoby vzniklých se věštilo, co člověka v příštím roce potká.
Česnekem se natíraly zámky a závory u stájí, aby nemohly čarodějnice k dobytku a neodebíraly kravám mléko. Děvčata házela přes hlavu střevíčky a z jejich polohy po dopadu na zem se předpovídaly bližší či vzdálenější vdavky.
Na okna a stěny se věšelo jmelí, protože lidé věřili, že přináší štěstí a má léčivou moc. Tento zvyk se ostatně udržuje i dnes.
Počet osob u stolu měl být sudý, ale jedno místo muselo zůstat volné pro nečekaného hosta.
V dalším průběhu večera pak nastával čas koled a vyprávění o tom, co rok dal, a o životě jako takovém.Zejména pak mládí dychtivě naslouchalo vzpomínkám starších, kteří toho v životě s mozolnatýma rukama nemálo prožili…
A když pak v pozdní noci odcházeli naši předkové se svítilnami v ruce, brodíce se nejednou závějemi, ke kostelíku na půlnoční mši, je asi obrázek Štědrého dne těch dob dokonán.
Dnes je to ale s očekáváním budoucna i se zvyky zcela jiné. Tok času se nedá zastavit, a tak se v moderní době s financemi spoléháme na účty bankovních ústavů, případně na peníze vložené do vybraných podílových fondů, proti bolestem nohou zase lékárny nabízejí celou škálu medikamentů. Děvčata při hledání toho pravého upřednostňují diskotéky, bezpečnost domů pak zajišťují důkladné zámky, vysoké ploty, respektive bojová plemena psů.
Pokud se dříve objevovaly pod vánočními stromky jako dárky jablíčka, ořechy nebo nějaké ozdůbky, tak dnes kdo nenajde pod nimi mobil, tablet, fotoaparát, bývá, zejména pokud patří k mladé generaci, očividně zklamán.
Na pověry dnes neprávem hledíme jako na něco, co již v moderní společnosti nemá patřičný význam. Jistě, s velkou pravděpodobností se přání spjatá s pověrami nevyplnila, to ale neznamená, že bychom neměli ke zvykům našich předků i v současnosti vzhlížet s respektem a úctou. Vracet se k nim ale v plné míře, když kousek od dobrotami kypícího stolu je elektronikou osvětlený vánoční stromek a hlučící televize, to už by, pravda, asi nebylo úplně ono. Rovněž vcházet za soumraku do ovocného sadu se snahou naplnit pověrečné rčení, přičemž se na nedaleké silnici míhá jedno auto za druhým, by napadlo již málokoho.
Život našich předků byl nesrovnatelně obtížnější, nežli je tomu v dnešní době, neboť hlad, nemoci a války krutým způsobem sužovaly obyvatelstvo, takže každý den v těch časech byl svým způsobem bojem o život.
Tehdejší generace zcela jistě nežily tak hekticky ve srovnání s našimi současnými životy, sepětí člověka s přírodou bylo navíc přirozenější a prolínalo celým kalendářním rokem, všemi svátky, nejenom tedy vánočními.
Ano, je prostě jiná doba, ke starým pověrám se lidé uchylují již jen ojediněle a to je možná škoda. Něco z minulosti bychom však přece jenom měli převzít i v dnešním tolik a tolik uspěchaném čase.
Především tu krásnou vánoční atmosféru klidu a pokoje doprovázenou tak žádoucím souzněním všech lidí dobré vůle. Co může být pro naši duši přitažlivějšího a současně oslovujícího než vidět na vánočním stromku mihotající se plamínky voskových svíček spojené s cinkotem zvonku, zvoucího nás k dárkům pod stromkem uloženým? Vidět krátce nato rozzářené oči obdarovaných, zejména pak dětí, musí naplnit i každého dárce neskrývanými projevy lásky k těm, které máme rádi, které milujeme!
Vnímat omamující vůni vánoční purpury a s citem se zaposlouchat do krásných českých koled. A zaslechnout pak jakoby z povzdálí „Tichou noc,“ tak takovému dojmu snad nemůže odolat nitro žádného z nás.
A to vše bylo právě těmi očekávanými chvílemi, na které se celý rok naši předkové už s předstihem těšili.Tradice je proto třeba nejenom ctít, ale především uchovávat v naší paměti jako vzácný, zejména pak srdcem ceněný drahokam. Nechť nám nyní přicházející vánoční čas napomůže zapomenout na shon a stres všedních dnů a dokáže u nás navodit tu nezaměnitelnou kouzelnou atmosféru příjemných a dojímavých večerů, strávených s našimi nejbližšími. Neboť právě ona umí v naše nitro vnést to, co určitě potřebujeme ze všeho nejvíce, a sice pocit štěstí všemi námi společně sdíleného! Přejme si tedy, abychom se alespoň svými myšlenkami v těchto svátečních dnech k těmto tradicím Vánoc vrátili!
Jaromír Slavíček
