Putování z Vlčnova

Putování z Vlčnova
Vitaj Fero,
pokud se nám opotřebí přibližovadlo, tedy auto, které má dnes kde kdo, pak musí na opravu. Tak to bylo i s mým 25-ti letým veteránem Felicií, který putoval k mechanikovi do Vlčnova. Nežádal jsem si odtud žádný odvoz. Bylo hezky a tak jsem se vydal do Prakšic pěšky. Je to bratru 15-20 km. Na nohou nebyly žádné pohorky, ale obyčejné polobotky. No čemu to vadí, že budou druhý den bolet nohy. Však je to zdravé.
Celkem 59 fotografií jsem se snažil poskládat tak, jak následovaly při mém putování. Byla to krása. Nikde nikdo..ale nepředbíhejme!
Vyšel jsem ve Vlčnově ve 13,30 kolem starých vinařských búd, kde bylo krásně. Nasbíral jsem něco ořechů, kterých byly na zemi kopy. Jen ta sedmička vína tak nějak chyběla. Právě mě předjeli vinaři s terou, jeli na hrozny, které už dozrávají. Přišel jsem k rozhledně, abych se rozhlédl po tom našem krásném Slovácku. A věru se bylo na co dívat! Dovolil jsem si ochutnat jeden střapec hroznu a byl vynikající. Bedlivě jsem se rozhlížel a hotař nikde. Nevíš kdo je to hotař ? No přece hlídač vinohradu. Trošku jsem se při mém putování i kochal a věřím, že je to z fotografií znát. Přišel jsem na krásné pietní místo, bývalý zámeček Obora, též zvaný Pepčín. Nikde ani noha a bylo zde kráááásně! Dnes již bohužel zůstaly jen základy na kterých je postaven altán. Krásné místo pro rozjímání. Stojí zde pan hrabě Václav Kounic se svojí ženou Josefou – Pepčou a dívají se na místo, kde kdysi stála jejich rezidence. Byla postavena v roce 1905 a muselo zde být moc pěkně. Snímky jsem dělal i snovým režimem a bylo mě zde móóóc dobře. Nahlédl jsem z lesa, kde to vlastně jsem a mokrým lesem s klouzajícími se polobotkami jsem pokračoval v cestě. Pojednou jsem se ocitl v obci Veletiny. Měli zde moc pěkný ukazatel, který je i na snímku. Zrovna na něm letěl ledňáček, krásný to pták a barevný. Zde ve Veletinách mají hezké odpočívadlo a to je také na snímku. Následovalo kus strastiplné cesty do Hradčovic, kde bylo jedno auto za druhým a tam ještě (na snímku) šílený sebevrah-cyklista. V Hradčovicích mají pěkný a starý kostelík ( na snímku) a také hospodu, kde se kdysi točilo Slovácko sa súdí s panem Krónerem. Hospoda je dnes už trošku jiná a mají tam na ní zapomenuté nějaké jízdní kolo. Tady jsem navštívil Jednotu-Coop a koupil si krabicové kafé a čokoládu na posílení. Při dalším putování jsem vyfotil pěknou Micku a také volební místnost. Zase nás potřebují a tak jsou krajské a senátní volby. Heslo je – všichni ke korytům a on se někdo dostane. Přišel jsem na Lhotku k rozhledně. Bylo zde krásně a nějaký táta z Kunovic sem přivezl na kole svého tří-letého synka.Oba byli z rozhledny okouzleni a já jim dole ,,hlídal” kolo, srkal ledovou kávu a zapíjel ji pivem. Však ono to třeba něco udělá a no a co …však jsem ve volné přírodě. Putoval jsem dál. Poseděl jsem chvilku u křížku, spočítal srnky a počalo se zatahovat. Usoudil jsem, že mraky jsou vysoko a pršet ještě nebude. A nepršelo. Po lesácké cestě za mnoho milionů jsem se vydal k Prakšicím. Minul jsem loveckou chatu a vydal se na Vrchovou cestu. V lese se už počalo stmívat a srnec, který o už mě věděl mě neunikl. Už jsem jej vyfotil ale jen rozmazaného. Světla ubývalo a den odcházel. Sešel jsem lesem a zastavil se u památníku našeho psíka. Nika měla dožitých 17 let a byla svá. Dřevěný pomníček tam stále stojí. Nika byla psí kamarádka a ani u táboráku se nebála velkého psa. I když pak šrámy se šily na veterině a ona měla ráno teplé probuzení na chodbě. Její oči nám upřímně děkovaly. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Je to už jen pár metrů a jsem ,,doma”, (poslední snímek) v Prakšicích u Jolanky. Ona ale není doma a hraje v kostelíku na varhany. Jsme u konce putování. Spokojen usedám v garáži. Vyzouvám propocené polobotky a také ponožky, které zrovna moc nevoní. Dám pivo a prcka té slovácké halúzkové. Bylo to pěkné putování po tem našem Slovácku a také zdravé. Tak zase někdy příště. Jak to říká stoletý pan Ing. Zikmund, cestovatel ze Zlína – pohyb je život a nečinnost je začátek smrti. Proto se přátelé hýbejme, pokud nám to ještě jde. Pokud tě tento mejlík zabavil a udělal jistou radost v epidemii koronaviru, ve špatných a mnohdy zkreslených zprávách, pak je to krásné a já jej nepsal zbytečně . Pozdravuje tě Laďa Procházka