Na hlavní silnici E50 z Uherského Brodu směrem na Trenčín se mezi obcemi Bystřice pod Lopeníkem a Starý Hrozenkov (nedaleko motorestu Rasová) projíždí kolem kamenného pomníku s vrtulí z letadla.
Jak symboly napovídají, v těchto místech došlo 23. října v roce 1957 k leteckému neštěstí, při kterém zde zahynuli tři vojáci. Letadlo pilotoval nadporučík Rostislav Zbořil (nar. 1929) a doprovázel ho palubní technik poručík Jaroslav Koudela (nar. 1931). Letadlem cestoval generál major Emil Cilc (narozený v roce 1921), který byl velitelem 4. střeleckého sboru v Brně. Vojenské letadlo vyletělo z Trenčína, kam mělo také na zpáteční cestě dopravit z Olomouce generála Cilce. Letadlo však provázely velmi nepříznivé povětrnostní podmínky a mlha. Velitel letky sice odmítl podepsat letový rozkaz pro posádku kvůli počasí, generál Cilc však přesto jako jeho nadřízený rozkaz podepsal, a vynutil si tak let i za špatného počasí. Kvůli počasí a špatné viditelnosti v mlze letoun narazil do stromů a havaroval u Rasové. Šlo o letadlo K-75 (vojenskou verzi Aero Ae-45).
.
Druhý obrázek zprava ukazuje původní vzhled pomníku. Vedle pak současný vzhled pomníku po krádeži vrtule. Zcela vpravo fotka jedné z obětí-generálmajora CILCE.
Rasová
29. 11. 2011
Datum události: 23.10.1957 v 11:40hodin
Místo události: lom Rasová u Starého Hrozenkova
Poloha pomníku: 48°58’41.057″N, 17°48’52.663″E
Útvar: velitelský roj 2.vojenského okruhu
Letoun: K-75/Ae-45/ – trupové číslo 5044
Posádka:pilot nadp.Rostislav Zbořil *1929 – +23.10.1957
palubní technik por.Jaroslav Koudela *1931 – +23.10.1957
Cestující:genmjr.Emil Cilc *22.12.1922 – +23.10.1957
generalmajor-emil-cilc.jpg Emil Cilc pocházel z volyňské obce Huleč v blízkosti ukrajinského města Rovno. Po německé okupaci se od října 1941 zapojil do ilegální odbojové organizace volyňských Čechů „Blaník“. Po osvobození uvedeného území vstoupil v březnu 1944 do 1. čs. armádního sboru v SSSR. Po absolvování tankového učiliště v Saratově byl v listopadu 1944 zařazen do 1. čs. tankové brigády, kde nejprve velel četě a od března 1945 rotě. Během bojů na frontě byl dvakrát raněn a zároveň se stal držitelem dvou Čs. válečných křížů 1939, Čs. medaile „Za chrabrost před nepřítelem“, Čs. medaile „Za zásluhy“ a sovětského Řádu Velké vlastenecké války. Po skončení války vykonával řadu velitelských či štábních funkcí. Nejprve jako velitel roty působil u 1. tankové brigády ve Vysokém Mýtě. V červnu 1947 se stal pobočníkem velitele 21. tankové brigády v Žatci a od října 1947 osvětovým důstojníkem brigády. V červnu 1948 se u téže brigády opětovně ujal velení roty. Následně od ledna do listopadu 1949 absolvoval studium na vojenské akademii v Moskvě. Po návratu vykonával funkci operačního důstojníka u 22. tankové brigády v Dědicích u Vyškova a od května 1950 důstojníka operačního oddělení na velitelství Tankového sboru v Olomouci. V roce 1948 byl vyznamenán polským válečným křížem a v roce 1949 medailí Čs. velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova. Koncem roku 1950 nastoupil jako velitel 3. školního tankového praporu do Mladé. V dubnu 1951 se stal náčelníkem štábu 3. tankové divize a od ledna 1952 jejím velitelem. V červenci 1953 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze a v listopadu 1954 odjel do Moskvy studovat na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR Klimenta Vorošilova. Do první generálské hodnosti byl povýšen v dubnu 1954. Po ukončení studia v SSSR se v listopadu 1956 ujal velení 4. střeleckého sboru v Brně. Zahynul při letecké havárii, které se věnuje tato stránka. Jeho ostatky jsou uloženy v kolumbáriu na hřbitově Praha-7 Holešovice ve Strojnické ulici.
pomnik-rasova.jpg Havarovaný letoun K-75 patřil do sestavy velitelského roje 2. vojenského okruhu a jeho osádka pilot nadp.Rostislav Zbořil a palubní technik por.Jaroslav Koudela odstartovala 23.10.1957 z Trenčína, kam měla při zpátečním letu dopravit velitele 4. střeleckého sboru gen. Cilce. Let se již na trase z Trenčína na letiště Olomouc – Holice uskutečňoval za nepříznivých povětrnostních podmínek. Oblačnost byla ve výšce 300 metrů. Plánovaný čas odletu z Trenčína byl odložen ze 7:20 hod. na 10:26 hod. Z holického letiště letoun K-75 vzlétl v 11:20 a letěl po trase Olomouc – Gottwaldov – Uherský Brod – Trenčín. Při zpáteční cestě se však povětrnostní podmínky ještě více zhoršily. Po vytvoření mlhy pilot kopíroval v přízemním letu silnici Uherský Brod – Starý Hrozenkov – Trenčín a cca v 11:40 v prostoru kamenolomu Nový Dvůr (4 km západně od Starého Hrozenkova) havaroval. Nejprve stroj zachytil o lesní porost, přičemž přišel o 2/3 pravého křídla. Po 200 m přímého letu znovu narazil do stromů, v důsledku čehož došlo k jeho destrukci a úmrtí všech osob na palubě. Přímým viníkem nehody byl sice označen pilot jako velitel letu, když nedodržel výšku a povolené minimum. Nepřímým viníkem však byl generál Cilc, který silně ovlivnil pilota, nechtěl použít jiného dopravního prostředku. Jeden z příslušníků spojovací letky ve Kbelích po letech na foru KVH Čsla Kolín vzpomínal:”V den letu bylo příšerné počasí, silně sněžilo. Velitel letky odmítl podepsat letový rozkaz pro posádku – právě z důvodu neletového počasí. Gen.Cilc, jako nadřízený velitele letky podepsal tedy rozkaz sám, přes protesty velitele letky. Víte, někdy jsme jako osádky létali s nevolí, kdy si nadřízený funkcionář vynutil let a jeho prvky. Nikdy to ale neudělali letečtí velitelé. Smiřovali jsme se s úmrtím kamarádů a druhý den sedali znovu do letounů. U pluku panoval názor, že gen. Cilc překročil rozsah svého rozhodnutí. Neměl to dělat. Tuto situaci mě potvrdil jeho zástupce, také generál, který později učil v Brně na VTA”.
Na určitou obranu generála Cilce nutno uvést názor některých jeho tehdejších podřízených, že se měl snad zůčastnit nějakého důležitého velitelského shromáždění a mohl být i on pod tlakem nadřízených. Ve snaze vlastního podcenění počasí, kdy měl podle pamětníků cestovat automobilem den předem, se svou chybu mohl snažit na poslední chvíli napravit rozhodnutím, které se ukázalo osudným nejen jemu, ale i osádce letounu. Nebyl by ostatně prvním a bohužel ani posledním kdo udělal tuto chybu, a ignoroval varování zkušených letců. Smrtelné havárie Tomáše Bati či polského speciálu u Katyně jsou toho jasným důkazem. Je to však pouhá hypotéza, byť založená na vzpomínkách pamětníků. Objektivně nutno přiznat, že i jejich vzpomínky mohou být více jak půl století od události zkreslené. Skutečné pohnůtky a důvod proč generál Cilc tolik trval na uskutečnění letu již navždy zůstanou tajemstvím, které si odnesl s sebou. Ať již byl důvod jeho počínání jakýkoliv, My bychom neměli nikdy zapomenout na tyto tři muže, kteří při plnění vlasteneckých povinností položili svůj život.
A jak vypadá pomník dnes?
Rasová – Už více než deset měsíců je bez symbolické vrtule památník připomínající trojici letců Československé lidové armády, zahynulých nedaleko motorestu na Rasové, jejichž stroj se tam v roce 1957 zřítil. Důležitou součást pietního místa ukradl začátkem loňského května 32letý recidivista z Bojkovicka, jenž se ji neúspěšně snažil zpeněžit. Přestože policisté vrtuli u dotyčného našli, dodnes ji nikdo na památník nevrátil a tak ji v pietě připomíná jen otvor pro její uchycení.
Zdroj: https://slovacky.denik.cz/zlociny-a-soudy/navrat-ukradene-vrtule-na-pomnik-komplikuje-zjistovani-komu-vlastne-pieta-patri-30160218.html
„Vrtule je na policejní služebně v Bojkovicích a vzhledem k tomu, že není potřebná při trestném řízení, lze ji vydat majiteli,” uvedla mluvčí policistů v Uherském Hradišti Milena Šabatová. V tom však tkví největší potíž. Situace kolem vlastníka památníku je totiž natolik zamotaná, že zatím nelze s jistotou říct, komu vlastně patří. Vlastníkem pozemku, na němž památník stojí je Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), samotný památník by měl vlastnit Vojenský historický ústav a tím, kdo se doposud o pietu dobrovolně staral je pro změnu obec Komňa.
„Na policii mi sdělili, že musím oslovit Vojenský historický ústav. Ten jsem vloni kontaktovala s tím, že bychom se o památník rádi dál starali. Tam mi řekli, že by úplně ideální bylo, kdybychom vlastnili jak památní, tak i pozemek, na kterém stojí. Od té doby to visí na mrtvém bodě,” prozradila starostka Komně Jana Křížková.
Zdroj: https://slovacky.denik.cz/zlociny-a-soudy/navrat-ukradene-vrtule-na-pomnik-komplikuje-zjistovani-komu-vlastne-pieta-patri-30160218.html
Vojenský historický ústav se v těchto dnech zabývá prověřováním vlastnictví památníku, ale na jeho jednoznačné vyjádření bude nutné ještě nějaký čas počkat. „Zatím nemáme jasno v tom, komu přesně památník patří. Přece jen pochází z poloviny minulého století. Po celé republice je takových monumentů velké množství. Pro nás by nebyl problém převést jej do vlastnictví obce Komňa. V této chvíli se proto snažíme zjistit, jestli právo hospodaření s tímto památníkem v rámci majetku ČR připadá Ministerstvu obrany, jehož součástí naše instituce je. Šetření ještě nějakou dobu potrvá,” uvedl Jan Mareš z Vojenského historického ústavu v Praze.
