ŽIDOVSKÁ ŠKOLA V UHERSKÉM BRODĚ
(Autor nezjištěn)
Do hospodářského a společenského života Uherského Brodu zasáhli velmi silně Židé. Jejich existence v tomto městě je zjištěna už v jeho nejstarším období a jejich počet rychle vzrostl hlavně po tom, kdy byli Habsburky vytlačeni z Vídně (1675). V Uherském Brodě byli usazeni nejdříve na jih od městského opevnění, odkud se postupně stěhovali do jihovýchodní části města a zde vytvořili samostatnou městskou čtvrť. Od počátku se zapojovali do hospodářského podnikání, kde se prosazovali hlavně jako obchodníci. Jejich vliv v hospodářském podnikání města stále převyšoval možnosti tamních vrstev obyvatel jiné národnosti a jiného náboženství. Jejich schopnosti a vzorná spolupráce jim v tom pomáhaly. Toleranční patent císaře Josefa II., který jim umožnil účast na podnikání, byl velmi silným podnětem k všestranné činnosti, která se na Uherskobrodsku projevila zejména kupováním všech zařízení, jež sloužila hlavně obchodu, ať to byly sebemenší obchody, hospody, ale i podomnímu obchodu a skupování ovoce, dobytka a jiných zemědělských produktů ve velkém pro jejich vývoz hlavně do Vídně. Pro tuto činnost bylo třeba aspoň základního vzdělání. A proto se od začátku starali o to, aby měli svoji školu. První malou školu měli ještě za hradbami. Velmi brzy si zřídili školu ve své čtvrti ve městě. Po celou dobu usilovali o vybudování takové školy, která by vyhovovala jejich zájmům. Dočkali se toho v 19. století, kdy už měli v rukou všechny předpoklady pro ovládnutí téměř veškerého hospodářského života města i jeho zázemí. Na to se připravovali celá dvě staletí, kdy využívali všech příležitostí, opatření a nařízení, která jim byla příznivá. V tom mohli být příkladem pro všechny ostatní. Jedním z prostředků, který jim v tom pomáhal, byla jejich židovská škola, v níž byla jejich mládež vedena k vědomí sounáležitosti, solidarity i společenského vědomí. Prostředkem takové výchovy bylo dobré hospodářské postavení většiny rodin židovské části města (*5). Počátky židovské školy nebyly dobře známy ani většině místních historiků. Tak J. V. Hauerland napsal, že „nejstarší bezpečné zprávy o bývalé židovské škole odnášejí se k roku 1697“ a že „není možné určiti dnes při neobjasněnosti židovských pramenů, ve kterých místech se tato škola budovala“(*5). Ve zprávách o židovské škole je zmínka k r. 1600. Tehdy žili Židé na Předměstí, jak bylo již uvedeno, a to pod jižní částí hradeb. Tam si založili dávno před r. 1616 nižší školu. Svědčí o tom smlouva s vedením města, v níž se zavázali „místo robot dáti dělati kamenný most nebo dřevěný mostek před svou školou na Předměstí“ (*7). Kontakt s vlastním městem trval a stále se rozšiřoval, jak dosvědčuje zápis o jejich žádosti, aby jim bylo povoleno dát vybourat průchod v městských hradbách, k čemuž samozřejmě nemohlo dát vedení města souhlas. Po persekuci vyhlášené Ferdinandem II. zůstalo ve městě mnoho opuštěných domů po těch, kteří odešli z náboženských důvodů do ciziny. Vrchnost prodávala takové domy svým služebníkům, bývalým vojákům, Němcům i Židům z předměstí. Tak se k dosavadním pěti židovským domům v Nivnické ulici (nyní ulice Bratří Lužů) připojilo dalších 5 a v Soukenické ulici (nyní zaniklé) dokonce 38 domů, které koupili a hned obsadili židovští majitelé. Tak byl vytvořen počátek pozdější samosprávné židovské obce (*13). Velmi brzy získali tito židovští obyvatelé města kromě jiného právo na šenkování piva a vína, což je ještě více přiblížilo starým měšťanům. To brzy platilo i v jiných složkách života, tedy i ve školství. Novou školu ve městě si zřídili hned, jak to bylo možné. Její existenci na začátku osmdesátých let 17. století dokazuje i mapa kulturních poměrů v českých zemích tohoto období v Atlase československých dějin (*1). Stavbu školy dokládá i písemná zpráva o tom, že židovská obec si v roku 1697 stavěla školu (*1), jak je uvedeno ve Zprávách města Uherského Brodu ve 2. čísle V. ročníku. Tuto novou školu se snažili co nejdřív přivést na vyšší úroveň, což se jim také podařilo, protože na to měly prostředky. Přesto o ní není do konce 18. století podrobnější písemné zprávy. Až v r. 1783, kdy vyšlo nařízení o povinném základním vzdělání všech dětí, tedy i židovských je o této škole zmínka (*8). Ve školních fascích soupisu inventáře Velkostatek Uherský Brod je uvedeno, že v r. 1787 vyučoval na židovské škole učitel Alexandr Haas, ale nic víc už o ní není zaznamenáno (*11). Jestliže se ještě v 18. století věnovali učitelé této školy hlavně přípravě na praktická povolání, pak v 19. století začíná se škola zapojovat i do národnostních a možno říci i politických záležitostí ve městě a její výchovná činnost byla orientovaná protičesky. Od tereziánské doby se totiž většina obyvatel židovského původu začala projevovat německy, což dokládají jejich německá příjmení a němčina jako jejich druhý dorozumívací jazyk. A tak se pomalu stávala i židovská škola v Uherském Brodě prostředkem k postupnému poněmčování. Toto její poslání potvrzoval výnos Moravského gubernia ze 17. 2. 1826… „aby jenom takoví učitelé privatisté Židovští vyučovali, kteří učí židovské děti předmětům německých národních škol,… v žádném případě židovský učitel neměl by vyučovat křesťanské děti ani živou řeč“ (*8). Proto křesťanské obyvatelstvo nebylo nijak příznivě nakloněno této židovské škole právě z národnostních důvodů, což dříve nebylo. Tak jako jiné organizace i Židé podřídili svoji školu svým zájmům. Proto se na ní vyučovalo samozřejmě hebrejštině, židovskému náboženství, základům hospodářství, což souviselo s funkčním postavením Židů ve městě, kteří tuto školu vydržovali. Kromě ní vyučovali v rodinách i v soukromých školách „pokoutní učitelé“. V 19. století bylo takových soukromých a pokoutných škol v Uherském Brodě víc i pro žáky ze širokého okolí (*9). Dost vysoké úrovně dosáhla židovská škola v 1. polovině 19. století, kdy na ní vyučoval Šlojne Brammer. Podle sdělení vrchního židovského rabína prof. Dra Richarda Federa byla tato „talmudská škola s vysokou úrovní“ (*2). Na škole tohoto druhu byly vedeny diskuse o náboženských předpisech hebrejské mišny. Z ní vyšel i Ad. Jelínek z Drslavic, který se stal hlavním rabínem ve Vídni a židovským ideologem i v jiných evropských státech (*14). Představený židovské obce v Uherském Brodě vymohl na dvorské kanceláři povolení z 19. 8. 1843 vyučovat v privátní škole hebrejskou řečí. V r. 1846 byla tato privátní škola zveřejněna a otevřena v židovské čtvrti města v domě č. 36 (nyní dům č. 588). Hlavní slovo v ní měl rabín, který směl vyučovat náboženství. Na škole už převládal oficiálně germanizační duch. Vedením školy byl arcibiskupskou konzistoří v Olomouci 8. 7. 1846 schválen Áron Dattelbaum původem z Uherského Brodu (*11). Po zrovnoprávnění obyvatel v r. 1848 nedošlo ke sblížení měšťanů a předměšťanů Uherského Brodu. Židovská obec se nesloučila s vlastním městem, což se nestalo ani v r. 1877, ale vzájemné rozpory se stále více zvětšovaly. V těchto poměrech se samozřejmě vyvíjela i židovská škola. V r. 1853 povolil okresní hejtman Josef Peter rozšíření této školy na dvojtřídní a podučitelem se na ní stal katolík Josef Kožený. Kromě ní byla i soukromá škola, což nepřímo dokázal i rabín Roth, který uváděl, že „ta druhá je elementárka“, na níž zřejmě působili i katoličtí učitelé, např. učitel Chvíla z Vlčnova, kteří připravovali děti na studium nejenom z Uherského Brodu a jeho okolí, ale až z Kroměříže (*15). V r. 1867 chtěla židovská škola koupit pro svoji potřebu novou budovu, a když se jí to nepodařilo, rozhodli se podporovat zřízení německé školy. Nový zákon o poměru školy k církvi z r. 1868 byl židy nesprávně vykládán v jejich prospěch, ale katolický děkan Fr. Knapp zavedl pořádek i ve školách, v docházce do školy a synagogy, ale hlavně v dodržování pořádku organizací škol podle nového zákona z r. 1869, který znamenal konec konkordátních škol a „sražení“ pokoutních škol, což se však nepovedlo v Uherském Brodě, kde taková škola prosperovala dokonce v r. 1903, kdy psal i tisk o pokoutní 1. třídě německého „gymnázia“. Veřejná židovská škola byla rozšířena po r. 1869 na čtyř třídní s předpokladem, že z ní bude časem zřízena střední škola. Proto byli na ni povoláni dobří učitelé jako Anton Back a další. Přitom byla uměle udržovaná německá škola, na níž byli získáni žáci i z Uherského Hradiště hlavně ze židovských rodin a kromě ní byla v Uherském Brodě ještě škola bez práva veřejnosti s učivem měšťanské školy tzv. „Tochterschule“. V 70. letech 19. století se rozpory mezi Čechy a Židy přiostřily, protože Židé vystupovali naprosto samozřejmě a pochopitelně jako stoupenci němectví, čímž podporovali bez jakýchkoliv úmyslů uměle vytvořený německý tábor, do kterého je zavedla jejich německá příjmení a německá řeč. Jako Němci se necítili, ale efekt jejich vystupování vzbudil u česky smýšlejících katolíků takový dojem. A protože tito Židé ovládali hospodářský život nejenom v Uherském Brodě, ale i v jeho okolí a měli dostatek kapitálu, chtěli mít svoji střední školu, a to samozřejmě německou. To podporovaly i vídeňské orgány, protože židovské obce umožňovaly německé jednání a úřadování i v takových městech jako byl Uherský Brod. To podporovalo snahu brodských židů o rychlé povolení německé střední školy, kterou byli schopni postavit v nejkratší době, než by se spojili stoupenci opačného tábora, což by znamenalo vzrůst křesťanského a českého tábora na většinu, která by žádala střední školu pro sebe. To byla léta bojů o zavedení českého jazyka na radnici i ve školách. Do toho byla samozřejmě zapletena i židovská menšina a jejich škola. Situace se značně změnila po r. 1890, kdy v obecních volbách vyhráli Češi. Ti si vymohli reálku s českým vyučovacím jazykem, do níž začali uvědomělejší Židé posílat svoje syny, aby v místě bydlení nabyli středoškolského vzdělání. Židovská škola však existoval a dál a v r. 1904-05 byla pro ni postavena židovské čtvrti nová budova, v níž byla kromě obecné školy i dříve uvedená Tochterschule (*13). V prvních letech 20. století učinila židovská škola pokus o zřízení konfesijního soukromého nižšího gymnázia v domě č. 70 v dřívější Těšovské ulici, do něhož byli získáváni žáci až z polské Haliče. Tuto akci vedl rabín Dr. Jung a po jeho odchodu do Anglie akce zanikla. Vznikem reálky samozřejmě poklesl počet žáků na vyšším stupni německé školy. Ve snaze o její udržení i posílení vlastní židovské školy byli hlavně do židovské školy přijímáni dokonce žáci z křesťanských rodin. Na začátku 20. století na ní dokonce převládali katoličtí učitelé, což dokazují jejich jména Josef Kožený, Emil Kořínek, Oldřich Bardonek jako její poslední správce. Počet žáků byl už malý a škola sotva existovala, a to jenom její nižší třídy, protože starší žáci už chodili buď reálky, nebo do měšťanské školy (*4). I když přibývalo obyvatel židovského původu, počet žáků na jejich školách stále klesal. Židé se v Uherském Brodě stále více zapojovali do tehdejšího hospodářského i společenského života, který sjednocoval všechny síly k vytvoření samostatného státu. A tak prošla i válečná léta 1914-18, která sice dost přála podnikání a hlavně obchodu, ale nijak nenarušila vzájemný život Židů s ostatními spoluobčany. Židovská obec, jako správní jednotka, zanikla v r. 1919-20 po vyhlášení novely k obecnímu zřízení ze 7. února 1919. V Uherském brodě byla židovská obec sloučena s křesťanskou po vydání zemského zákona v r. 1920 (*13). Osud židovské školy byl zpečetěn výnosem Okresního úřadu v Uherském Brodě z 28. září 1919 o „redukci veřejné židovské obecné školy v Uherském Brodě“. A tak byla v r. 1923 provedena reorganizace této školy na Československou obecnou židovskou školu. Ale počet jejich žáků tak rapidně klesal, že byla v r. 1926 zrušena. (*4). Židovská škola v Uherském Brodě sehrála dvojí úlohu. Dost silně zasáhla do národnostního boje jednostrannou podporou národních snah německých, což nebylo zrovna nejlepší formou její výchovné činnosti, protože Židé žili vlastně z činností v křesťanském a českém prostředí. Na druhé straně však přinesla mnoho kladného v oboru vzdělávání města i jeho okolí, ve kterém intenzivně Židé působili. V tom spočívá klad působení jejich školy, což přispělo k tomu, že celá uherskobrodská oblast se mohla zařadit hospodářsky i kulturně mezi vyspělejší oblasti východní Moravy (*3).
Použitá literatura:
- Atlas Československých dějin. ČSKG, Praha 1965
- Feder Richard Dr., Dopis autorovi pojednání, soukromý majetek
- Fond národní školy německé v Uherském Brodě, OA v Uherském Hradišti
- Fond židovské školy v Uherském Brodě, OA v Uherském Hradišti
- Hauerland J. V.: O počátcích židovské školy zdejší. Zprávy města Uherského Brodu, r. V., č. 2
- Kniha nálezů svědomí z let 1550-1770, OA v uherském Hradišti
- Kučera Jan: Paměti královského města Uherského Brodu. Brno 1903, str. 98 a d.
- Schulverordnung, OA v Uherském Hradišti
- Ševčík Antonín: Židovské obce na Moravě. KSMO Brno 1958
- Třídní výkazy židovské školy za školní roky 1862-1924. OA V Uherském Hradišti
- Velkostatek Uherský Brod. Školská fase1781-91, III/90-1787, F 281. SOA Brno (OA v Uherském Hradišti)
- Zeman Jan: Památník Muzea Komenského v Uherském Brodě
- Zeman Jan: Pohledy do dějin královského města Uherského Brodu. Muzeum J. A. Komenského Uh. Brod
- Zemánek Josef: Dr. Ad. Jelínek, vídeňský rabín. Svět motorů. Roč. XII., č. 14, (XXII.?)
- Židovská škola obecná v Uherském Brodě, inventář. OA v Uherském Hradišti, č. 16
